Penfriend ||n.h|| ✔️

Chapter 36

Emma’s POV

Nasedli jsme do Harryho RR, úsměvy nám z tváře nezmizely. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Já opravdu chodím s Harrym Stylesem. Můj úsměv se ještě víc roztáhl když jsem si tu větu řekla v hlavě. Dodneška nevím jak jsem Harryho mohla tak snadno přehlížet. Ano, taky jsem k němu něco cítila už od začátku ale plně jsem si to uvědomila až dnes, když se jeho rty přitiskly na mé. Nepolíbil mě protože musel. Políbil mě, protože chtěl, a já mu polibek opětovala. Cítila jsem, ani nevím jak to popsat, nějaké pouto mezi námi už od prvního polibku. Nevěděla jsem, jestli to Harry cítí stejně, proto jsem držela jazyk za zuby.

Nechápu, jak jsem ho ještě před několika týdny mohla nenávidět. Ano, ukázal mi svoji špatnou stránku ale byla to jen maska. Nebyl to pravý Harry, pravý Harry se ukázal pod tou tvrdou skořábkou kterou jsem prorazila.

Moje špatná nálada z několika předešlých týdnů byla pryč a já se cítila zase šťastná. Nemůžu říct že bych byla schopná se ihned Niallovi postavit tváří v tvář, ale časem ano. Díky Harrymu se zase cítím jako bych to byla zase já. Ta stará věčně se usmívající Emma Smith, které nikdy nic nechybělo. Ale přeci jsem přišla o jednoho hodně dobrého přítele. Zatřepala jsem hlavou. Ne, nepřišla jsem o Nialla. On časem přijde na to co je Zoe zač. Alespoň v to doufám.

Z myšlenek mě probrala Harryho ruka na mé. Věděl, že myslím na Nialla a nedával mi to za zlé. Věděl, stejně jako já, že miluju jeho. Také znal hádky s nejlepším přítelem, a proto věděl jak na tom jsem a naprosto mě chápal. Usmála jsem se a propletla naše prsty. Harryho ruka pustila tu moji jen když potřeboval zařadit, jinak jsme stále měli propletené prsty. V autě panovalo ticho. Nebylo to takové to trapné ticho, spíše jsme si každý užívali společnost toho druhého.

V rádiu hrála pomalá písnička, zatímco jsme projížděli ulicemi Londýna. Bylo to nádherné město, vždy jsem se sem chtěla podívat. A teď jsem tady, mám tu přátele a držím se za ruku s klukem kterého miluju. Život se mi od té doby co jsem dosedla na sedačku v letadle které letělo do Londýna hodně změnil. Potkala jsem Marka, kluky, El, Soph a Pezz. Měla jsem neskutečné štěstí že jsem narazila zrovna na Nialla. Kdybych na něj nenarazila, nikdy bych nepotkala tolik skvělých lidí.

Zastavili jsme před vilou, motor utichl a Harry vytáhl klíčky ze zapalování. Chytla jsem kliku a vystoupila. Během okamžiku Harryho ruka obalila tu mojí a já se s úsměvem podívala na naše spojené ruce a pak do Harryho zelených očí. Jeho oči. To bylo první co mě na něm zcela uchvátilo. Když je šťastný, jsou světle zelené. Když je naštvaný, jsou tmavé. Míhají se v nich všechny odstíny zelené a šedé.

Pomalu se začal přibližovat, opřel si čelo o mé. Čekal, kdy udělám první krok. Zkoušel mě, věděl, že jeho rtům neodolám. A v zápětí si to potvrdil když jsem hladově přitiskla své rty na jeho. Všechno kolem mě zmizelo, zůstali jsme jen my dva. Hukot aut utichl, zpěv ptáků také a jediné co existovalo jsme byli my dva. V této chvíli jsme měli svůj vlastní svět, svou vlastní bublinu, nikdo nás nemohl rušit. Naše polibky byly jemné, ale přesto vášnivé. Harry mi přejel jazykem po spodním rtu a já mu umožnila vstup do mých úst. Naše jazyky sváděly bitvu, mé ruce se samovolně zapletly do jeho vlasů. Jeho něžně chytily můj pas, zavřela jsem oči. Cítila jsem, jak se Harry do polibku usmál.

Po chvíli jsem potřebovala nabrat dech, stejně tak Harry, proto jsme se od sebe odtáhli. Rychle jsme oddechovali kvůli nedostatku kyslíku, ruce pořád na stejných místech. Nepotřebovali jsme slova, abychom mluvili k tomu druhému. Výraz očí stačil. Harryho přímo zářily jasně zelenou barvou, tančily v nich malé jiskřičky. Vsadím se, že i v mých modrých se jich pár objevilo. Uvědomila jsem si že tu stojíme moc dlouho, i když bych tu mohla stát mnohem déle. Sundala jsem ruce z Harryho krku a on z mého pasu, rozešli jsme se směrem k vile. Zvedla jsem pohled k velkému oknu v obývacím pokoji. Zůstala jsem jen zaraženě stát, než jsem se nekontrolovatelně rozesmála. Na okně byl přilepený Louis, a sledoval nás ostřížím zrakem. Harry se smál se mnou, nemohli jsme přestat. Věděli jsme, že až přijdeme nahoru, čeká nás výslech.