Penfriend ||n.h|| ✔️

Chapter 43

Emma’s POV

Unaveně si povzdechnu a zbortím se na postel. Ruce nechávám položené podél těla a konečně nechávám odpočinout svůj rozbolavěný krk a záda. Zírám na bílý strop nade mnou a mám chuť zavřít oči a usnout. Natáhnu si ruce za hlavu a zívnu. Celá páteř mi hlasitě křupne a já ucítím úlevu, načež ruce znovu položím na stejné místo jako předtím. Zmáčknu kousek látky ve své dlani a naštvaně ho odhodím za sebe. Nadzvednu se na loktech a naštvaným pohledem probodnu skříň naproti mně. Kdyby nebyla Harryho a bůh ví jak drahá, vzala bych nejbližší tvrdou věc a rozbila ji na malinkaté třísky. Právě díky téhle skříni mě bolí krk i záda a mám pocit bezradnosti. Když jsem před hodinou opustila kluky, kteří si bezstarostně seděli v obýváku, kde se chránili před sluníčkem, které dnes extrémně hřálo, netušila jsem, že budu mít hodinu hlavu ve skříni. Probírám se všemi možnými kousky oblečení, které mám, ale stále nenacházím ten pravý.

Vjedu si rukama do vlasů a deprivovaně za ně popotáhnu. S rukama v pěst se rozejdu ven z pokoje, hned do protějších dveří, kde býval můj pokoj. Tam nacházím na chlup stejnou skříň jako u Harryho v pokoji. S nadějí ji otevřu a prohledávám. Nikde nenacházím ani kousek oblečení takže šance, že bych našla konečně něco co by se mi zamlouvalo je nulová. Zabouchnu dveře od skříně tak silně, že uslyším malé křupnutí a pro jistotu zkontroluju všechny panty. Drží. Znovu vejdu do Harryho pokoje a stoupnu si před hromadu oblečení a založím si ruce v bok. Jediné oblečení, které je stále na svém místě, je Harryho. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdybych byla kluk. Chtěla bych si s Harrym na pár dní vyměnit role. On si na sebe vezme jen jeho oblíbené černé úzké džíny, kterých má plný šatník a všechny jsou mimochodem na chlup stejné jen některé nemají díry na kolenou. K mnoha černým džínům se přidává také velká zásoba košil, které na Harrym vypadají skvěle obzvláště, když má několik knoflíků rozepnutých. Celé to zdobí jeho dokonalá sbírka bot a malém podpatku, díky kterým je ještě vyšší než normálně je. Završí to pouze jeho dokonalým úsměvem nebo šátkem, aby mu neposedné vlasy nepadaly do očí. Jednoduchý outfit a Harry vypadá dokonale. Proč to u mě nemůže být taky tak?

Zoufalým pohledem zalétnu k budíku na nočním stolku a rezignovaně svěsím ramena. Mám jen dvě hodiny a ještě nemám ani jeden kousek oblečení. S nechutí se rozejdu ke skříni, kde začnu prohrabávat zbytky svého oblečení. Po chvíli hledání s nulovým výsledkem se začnu z nudy přehrabovat Harryho košilemi. Co kdybych to udělala jako on? Ukradnu mu jednu košili, džíny a doladím to šátkem. Zasmála jsem se a znovu se dala do přehrabování Harryho košil. Má tu i nějaké skoro průsvitné, ty jsem na něm měla nejraději.

Když moje oči zavadí o něco, co určitě Harry nenosí, natáhnu k tomu ruku. Mé prsty sevřou jemnou krajku a já nacházím přesně to, po čem jsem celou dobu pátrala. Černé šaty. Rukávy a límeček jsou z krajky, stejně jako lem od krátké sukně. Šaty jsou od prsou dolů podložené černou měkkou látkou a já s radostí zjišťuji, že k nim mám i dokonalé boty. S vítězným úšklebkem zavřu, tentokrát opatrně, dveře skříně a vydávám se na cestu do koupelny. Bože, tam taky strávím dlouhou dobu.

Hodina se zdá nekonečná a já konečně usuzuji, že vypadám dobře. Na očích mám jemné linky a řasy potažené řasenkou. Mé blond vlasy se mi točí dolů po zádech v dokonalých vlnách a mé rty zdobí červená rtěnka. Ještě na sebe v zrcadle mrknu a vycházím jen ve spodním prádle do pokoje.

Lekem nadskočím, když uvidím vysokou postavu sedíc na posteli a úšklebkem na jeho třešňových rtech.

‘‘Bože Harry! Mohl jsi o sobě alespoň dát vědět,‘‘ řeknu mu se smíchem načež on se taky zasměje.