Penfriend ||n.h|| ✔️

Chapter 9

Mark ---> 

Emma's POV

Vzbudila jsem se asi v půlce letu. Měla jsem hroznou žízeň, tak jsem poprosila letušku, aby mi donesla nějaké pití. Až teprve teď jsem si všimla, že vedle mě sedí hrozně hezký kluk. Nemohlo mu být o moc víc jak mě. Kolem těch 22-26? Nevím, každopádně měl nádherný úsměv.

''Ahoj. Jsem Mark," řekl a úsměv mu z tváře nezmizel.

''Ahoj já jsem Emma,"řekla jsem a úsměv jsem mu opětovala.

''Můžu se zeptat, proč letíš do Londýna?" zeptal se.

''Za kamarádem," řekla jsem a on se na mě znovu zářivě usmál. Kdybych neseděla, asi by se mi z jeho úsměvu podlomily kolena. Naštěstí jsem seděla na sedadle v letadle. ''A proč tam letíš ty?" zeptala jsem se ho s otázkou v očích.

''Mám tam přítelkyni," řekl a mě hned úsměv trochu povadl. On si toho naštěstí nevšiml.

''Aha,"řekla jsem trochu zklamaně a pak jsme si zbytek cesty povídali o každé věci co nás napadla. Od hudby po oblíbenou barvu. Zrovna jsme se oba smáli jednomu trapasu co udělal Mark, když k nám přišla letuška. Řekla nám ať se připoutáme, že za chvilku budeme přistávat. Utřela jsem si slzy smíchu a připoutala se. Potom jsme se na sebe s Markem podívali a spustili jsme záchvat smíchu nanovo. Bylo mi s ním vážně dobře. Když letadlo začalo klesat, tak mi trochu zalehly uši, ale jinak nic. Když jsme se tak nějak vymotali z těch chodeb tak jsme si s Markem šli pro kufry. Došli jsme ke kantýně, kde měl čekat Niall, ale ještě tam nebyl.

''No, já už budu muset jít, ale doufám, že se ještě uvidíme Em," řekl a mrkl na mě. Já se začala hrozně červenat, proto jsem radši sklonila hlavu.

''Taky doufám," řekla jsem a on mě objal. Byla jsem trochu zaskočená, ale nakonec jsem lehce obmotala ruce okolo jeho pasu a nasála jeho vůni. Potom se odtáhl a ještě mi zamával a už se ztratil v davu. Já si sedla na lavičku a čekala. Myšlenky mi utekly k Niallovi. Jaký asi bude? Jací budou ostatní kluci? Sakra začala jsem být hrozně nervozní a začaly se mi potit dlaně. Ale snad to nebude tak hrozné ne? Zajímalo by mě, co si o mě budou myslet? Z mého přemýšlení mě vyrušila postava, která se usadila vedle mě. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, přece jenom jsme na letišti.

''Psst,"sykla na mě ta postava. Otočila jsem hlavu a spatřila kluka v černé mikině a slunečních brýlích. Což je na Londýn dost neobvyklé.

''Jsi Emma Smith?"zeptal se a otočil na mě hlavu.

"Jo jsem,''řekla jsem trochu zaskočeně. On si jenom sundal brýle a vykoukly na mě ty dvě krásná modrá očka.

''Nialle?,"zeptala jsem se potichu.

''Takže jsi to ty!" řekl a na tváři se mu vytvořil úsměv, který odhalil řadu bílých zubů.

''Tak pojď." řekl, vzal do ruky moje dva kufry a vydal se k východu.

''To je dobrý, já to vezmu." řekla jsem a natahovala jsem se pro kufry. On mi jen uhnul a uculil se na mě.

''Smůla," řekl u úšklebkem a šel dál. Zastavil u černého Range Rovera. Zůstala jsem jenom ohromeně zírat.

''To je tvoje?" zeptala jsem se Nialla s udivením.

''Ne, to je Harryho. Půjčil mi ho. Pojď.'' řekl a otevřel mi dveře na místě spolujezdce. Já se usmála a nastoupila. Po chvíli se Niall objevil vedle mě a sundal si kapuci. Rozcuchal si vlasy a prohrábl je rukou. Možná, že by někdo vypadal divně s rozcuchem, ale Niall ne. Jemu to víc než slušelo. Zpozoroval, jak se na něj dívám a uchechtl se.

''Jsi z toho ještě trochu mimo co?" zeptal se a podíval se na mě. Odtrhla jsem se od jeho obličeje a vlasů, které bych nejradši prohrábla s dala si v mysli pár facek.

''Mhmm co?" zeptala jsem se trochu zaskočeně.

''Ale nic," řekl a nastartoval. Celou cestu bylo takové to trapné ticho. Když jsme si psali, tak jsme měli pořád o čem mluvit a teď? Nic. Celou cestu jsem užasle pozorovala Londýn.

''Někdy tě tu provedu,"prolomil to ticho Niall.

''To by bylo super,"řekla jsem s z mého hlasu bylo poznat nadšení. Za chvilku jsme dorazili k obrovské bílé vile. Nebo bych to měla nazvat palácem? Obrovský dům, obrovská zahrada s velkým bazénem. Prostě nádhera. Vystoupila jsem a pořádně jsem se rozhlédla.

''Páni," bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Potom jsem i přes protesty Nialla ukořistila jeden kufr a šla za ním ke dveřím. Když jsme vešli dovnitř, tak jsem znova nemohla říct ani slovo. Bylo to tu nádherný. Stěny vymalované krémovou barvou a všechno tu bylo hrozně útulné. Myslela jsem si, že tu bude bordel, když tu žije pět kluků. Bylo tu ale překvapivě čisto.

''Hej jsme doma!" křikl Niall. To, co se stalo potom bych ani ve snu nečekala...

Niall's POV

''Hej,jsme doma!" křikl jsem a uslyšel jsem dupot na schodech. Za chvilku se dolů přiřítili všichni kluci. Samozřejmě se Loui nezapomněl přerazit na schodech, takže udělal placáka na parkety a na něj se rozplácl Hazza i Zayn. Nakonec sešel dolů Liam a obešel tu hromadu.

''Ahoj jsem Liam," řekl a napřáhl ruku. Ona ji nesměle přijala.

''Emma," řekla a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Liam si jí k sobě okamžitě přitáhl do objetí. Byla trochu zaskočená, ale pak ho taky s úsměvem objala.

''Já jsem Harry," řekl Hazza, který se z té hromady vymotal jako první a laškovně na ní mrkl. Ona se trochu začervenala. Potom přišel i Louis a Zayn.

''Jsem Zayn," představil se.

''A já jsem Anglická královna! Ne kecám. Jsem Louis," všichni jsme se tomu zasmáli. Všichni jí obejmuli a já jí nakonec pomohl s kuframa nahoru do pokoje pro hosty. Ano, do toho, který jsme se snažili vytapetovat. Nad tou vzpomínkou jsem se musel pousmát.

''No, tak já tě tu nechám a pak přijď dolů. Dobře?" zeptal jsem se a ona kývla. Pak jsem zavřel dveře a uslyšel jsem její radostné písknutí. Zasmál jsem se a šel jsem dolů. Vzal jsem si z ledničky kolu a sedl si ke klukům na gauč. Koukali na Toy Story 3. Jak jinak. Za chvilku přišla dolů. Měla na sobě černé tepláky s nízkým sedem a bílé tílko. Musel jsem uznat, slušelo jí to. Uslyšel jsem zvonek a šel otevřít. Stála tam...

Po týdnu(?) nová část.Díky všem za komenty a votes :*

Keep smiling :)

Pájuš :*