Penfriend ||n.h|| ✔️

Chapter 34

Niall’s POV

Konečně, po zhruba deseti nekonečných minutách jsem dorazil k bytu Zoe. Zdálo se mi, jakoby čas bez ní ubíhal neskutečně pomalu. Zadíval jsem se do jejího okna, kde se svítilo a uviděl jsem tam projít její siluetu. Vypl jsem motor a hlavu jsem si opřel o volant. Moje ruce silně mačkaly volant, když se mi všechno vracelo.

Mám všeho plné zuby. Mám plné zuby toho jak se lidé chovají k Harrymu. Mám plné zuby toho jak všichni odsuzují Zoe. Věřím, že nechce jen moji kreditní kartu. Miluje mě a já miluju ji. Miluju ji celým svým srdcem a položil bych za ni život. Pak se mi do mysli opět vkradla Emma a moje nálada, která byla před pár sekundami lehce nad bodem mrazu, rapidně klesla. Nevím, proč nad ní pořád přemýšlím. Možná je to tím, že jsem k ní měl ze začátku velkou důvěru. Od té doby co se před půl rokem dozvěděla, že jsem Niall jsem jí říkal skoro všechno. Tedy až na Zoe. Chtěl jsem, aby ji poznala osobně a zjistila jaká je skvělá. Doufal jsem třeba i v to, že by mohly být kamarádky. Bylo by to všechno o dost lehčí. Řekl bych, že jsem právě přišel o skvělou přítelkyni, kterou jen tak nenajdu.

V návalu zlosti jsem uhodil pěstí do volantu, až se ozval klakson. Bylo mi upřímně jedno, že někdo možná spí, vztek ve mně stoupal a já měl pocit, že mi z toho všeho brzy praskne hlava. Myšlenky se předháněly která mi dříve bude dělat starosti a já si je nedokázal uspořádat. Prý máme v mozku šuplíčky a do těch roztřiďujeme svoje myšlenky. Složka Starosti by právě teď byla přeplněná. Na chvilku jsem zavřel oči a snažil jsem se uklidnit můj rychlý dech. Myslel jsem na svoji rodinu, na malého Thea. V tu chvíli se moje myšlenky přestaly předhánět v mé mysli a já uvolnil pěsti, o kterých jsem ani nevěděl že jsou zatnuté vydechl. Můj dech se uklidnil a já se konečně mohl uvolnit.

Ještě chvíli jsem pouze seděl na sedadle, osvětlen matným světlem pouličních lamp a snažil se nepřemýšlet nad ničím. Když se zdálo, že ten děsivý závod myšlenek jsem zcela zvládl, odepl jsem pás, vytáhl klíčky ze zapalování a vzal si svůj batoh ze sedadla spolujezdce. Otevřel jsem dveře a vystoupil, načež jsem dálkovým ovládáním zamkl auto. Batoh jsem si hodil přes rameno a vydal jsem se ke dveřím. Zoe už mi dala klíče od hlavních dveří, takže jsem se bez problému dostal dovnitř.

Bral jsem schody po dvou, ruce se mi třásly očekáváním nad tím, že ji znovu uvidím. Nemohl jsem se dočkat, až ji pohladím po jejích kaštanových vlasech, až jí pohlédnu do těch nádherných hnědých očí a nejvíce mi chyběly její rty. Její rty byly pro mě jako droga. Nemohl jsem se jich nabažit. Jednou je ochutnáte a nemůžete bez nich být.

Doběhl jsem k jejím dveřím, a můj prst už stiskával zvonek. Mysl mi kompletně zahalily myšlenky na Zoe a já chtěl jen jediné. Obejmout její drobné tělo a konečně znovu okusit její rty. Uslyšel jsem její drobné kroky v útrobách bytu a za pár sekund se otevřely dveře. Hleděla na mě s překvapeným výrazem, nečekala mě tu.

,,Nialle? Co tu děláš takhle pozdě?‘‘ zeptala se a já na nic nečekal a políbil ji.

,,Ve vile se na mě všechno sesypalo, všichni byli proti nám. Musel jsem odtamtud odejít. Myslíš, že bych tu mohl na pár dní zůstat?‘‘ zeptal jsem se po tom co jsem se odtáhl. Nemělo cenu jí něco zatajovat. Po jejím malém přikývnutí jsem vešel do bytu. Její byt byl malý a útulný, vymalovaný světlými barvami. Sundal jsem si bundu a pověsil ji na věšák a boty skopl z nohou. Moje kroky vedly ke gauči, kde jsem se vyčerpaně svalil. Mé tělo mělo energie na rozdávání, to moje mysl byla vyčerpaná. Po chvíli si vedle mě sedla Zoe a já jí všechno řekl. Řekl jsem jí, jak jsou všichni proti nám, dokonce i Emma. Řekl jsem jí, co si o ní myslí. Nevypadala překvapeně, nýbrž jakoby to očekávala.