Dotkla jsem se dna.

Nezapomenutelná noc

Ráno mě probudil Mike „Obleč se, ať to nevypadá tak blbě."

Pomalu jsem se probrala. „Jak blbě?" nedokázala jsem se soustředit na to co říkal a nedokázala jsem ani pořádně přemýšlet.

„Jako, že jsme spolu něco měli." ťukal si na hlavu.

„A měli?" lekla jsem se.

Chvíli mlčel, a pak řekl nejistým hlasem „Nevím, asi ne."

Snažila jsem sama sebe uklidnit, že se nic nestalo. Pak mě ale z míry vyvedl fakt, že jsem na sobě měla jen spodní prádlo. „Proč jsem jen ve spodním?" řekla jsem a zabalila jsem se ještě víc do deky.

„S Virginii jste tancovaly na stole." zasmál se a už škrtal zapalovačem aby si zapálil cigaretu.

Hrozně jsem se zastyděla. Bylo mi hrozně trapně a všechno mi najednou začalo pomalu docházet. Ze začátku jsem si všechno pamatovala trošku matně. Byly to jen takové krátké úseky. Virgnie, alkohol. Alkohol, Virginie. Cigarety a zase Virginie. A pak se mi už začali vybavovat celé situace. Ty situace sice nedokážu popsat do detailu, ale něco málo si z toho pamatuji. Pořád mám ale před očima jen jí. Smáli jsme se, pořád jsme se jen smáli, ale už nevím čemu. Všechno to vidím zpomaleně. Jako když si pustíte film, akorát stokrát pomaleji a vystřihnete z něj některé scény. Všude blikala světla a všude byla jen ona. Viděla jsem ji několikrát. Byla pro mě celý svět. Byla pro mě celý vesmír. Slyšela jsem v pozadí hrát nějakou hudbu, nevím co to bylo zač, slyšela jsem jen elektrickou kytaru. Hrála a hrála. A ona tancovala jen v černém spodním prádle na stole plném poloprázdných plastových kelímků a v ruce držela svoje tričko, kterým točila nad hlavou. Občas nějaký z těch kelímků pod svýma nohama shodila a ten se rozlil na podlahu. Seděla jsem na kuchyňské lince naproti ní a ona tančila přede mnou. Pak si pamatuji jak se pro mě natahovala a podávala mi ruku. Chytla jsem se jí a neohrabaně jsem vylezla na kuchyňskou linku za ní. Nevěděla jsem co mám dělat, snažila jsem se trošku vrtět do rytmu, ale moc mi to nešlo na rozdíl od ní. Ona byla zase dokonalá. Pořád kouřila jednu cigaretu za druhou a pořád něco popíjela. Já se snažila o totéž, aby mi to tancování šlo lépe. Po chvíli jsem se uvolnila a trošku to rozjela. Alkohol mi svlékl tričko i šortky a zbylo mi také jen spodní prádlo. Pak přišel Mike, stáhl mě z kuchyňské linky a začal mě líbat. Nebo jsem začala líbat já jeho? Už nevím. Každopádně se nestalo nic jiného. Když jsem si na to tak nějak rozvzpomněla byla jsem ráda, že to dopadlo jen takhle a ne hůř. Mike je sice fajn kluk, ale asi nic víc než kamarádi z nás nikdy nebudou. Už jen kvůli tomu, že jsme každej úplně jinej. Máme každý jiné záliby. Nezajímají nás stejné věci. Nemáme společná témata k hovoru. Jsme jinak staří. Jsme úplně odlišní. Prostě všechno co mě napadne je mezi námi rozdílné. Někdy možná jen mít se rád stačí, ale v našem vztahu by podle mě ani ta láska nepomohla. A to by jsme se ještě vůbec museli milovat a to z mé strany rozhodně nehrozí. Podle mě ani láska neexistuje. Je to jen nějaká iluze. Jen představa dokonalého života. Jedna velká fraška. Prostě jen lidi nechtějí umřít sami, tak si vymysleli lásku. Aby mohli žít šťastně až do smrti. Ale to už v dnešní době neplatí. Dokud nás smrt nerozdělí se změnilo na dokud nás nemoc, nehoda, nebo někdo jiný nerozdělí. Třeba to tak není, třeba se mýlím a třeba láska opravdu existuje. Ale tím pádem nechápu proč máma umřela. Proč jí Bůh nechal jít když věděl, že jí táta miluje. Proč je rozdělil? Zase spousta otázek a žádné odpovědi.

V mém rozjímání mě vyrušil Mike, který dokouřil svou ranní cigaretu.

„Půjdeme na snídani?" zeptal se s úsměvem.

„Běž sám, já nemám ani hlad." řekla jsem i když jsem hlad docela měla, ale chuť k jídlu mi po tolika alkoholu chyběla. A hlavně jsem neměla náladu teď něco s někým probírat nebo se domlouvat na dnešní večerní plán. Jakoby dnešní večer měl být jiný. Bez tak bude zase stejný jako všechny předešlé. Jednou by to ale chtělo změnu. Už mě nebaví pít a ráno se probouzet s bolestí hlavy a vymazanou pamětí.

„Okey, jdu sám, ale kdybys změnila názor jsem dole." pronesl ještě nakonec a prásk s dveřmi.

„Konečně sama!" jásala jsem, ale jen do té doby co se otevřeli dveře znova.

„Zase jsi se vrátil?" zakřičela jsem přes celý pokoj.

„To jsem já!" uviděla jsem Virginii.

„Promiň, pojď dál." řekla jsem, a přikryla jsem ještě víc své polonahé tělo.

„Ty jsi se s ním vážně vyspala?" zeptala se. Vypadala zklamaně nebo aspoň mi to tak přišlo.

„Jaká je správná odpověď?" pustila jsem deku a mávla jsem rukama.

Chvíli mlčela, pak ale začala hledat po kapsách krabičku cigaret, kterou stejně nenašla. „Jdu si pro cigára." řekla a šla ke dveřím. Když dveře zavírala jen tiše dodala „A to s Mikem je mi jasný." a dveře zavřela úplně.

Nechtěla jsem jí vyvracet to co si myslela. Sice to nebyla pravda, ale chtěla jsem před ní působit drsněji, jen nevím jestli mi to v tomhle případě úplně vyšlo.

„Achjo!" zabořila jsem hlavu do svých dlaní.