Dotkla jsem se dna.

Pátek třináctého

Dnes je pátek třináctého pozdě večer a já dostala chuť se napít. Rozhodla jsem se, že zajdu do místního baru na jednu skleničku. Doufala jsem, že se mě nebudou ptát na věk a taky že neptali. Do klubu mě pustili bez sebemenšího problému. Byla jsem tam, super!

Sedla jsem si na židli u pultu a opřela se o bar. Přemýšlela jsem co si dám, ale nic mě nenapadlo. Moc alkoholu jsem neznala. Pak jsem si ale vzpomněla na noc s Mikem a rum.

„Dám si rum, díky." zakřičela jsem na barmana.

Ani ne za minutu už jsem před sebou měla průzračnou sklenici s rumem a ledem až po okraj. Kopla jsem ji do sebe a ještě než jsem ji stihla spolknout uslyšela jsem jak se někdo opřel o moje záda. Polkla jsem. „Co to děláš!" rozčílila jsem se a zakřičela jsem na tu osobu.

„Promiň, já myslel, že jsi bar." culil se.

Byl to mladý potetovaný kluk. Když jsem si ho pořádně prohlídla zjistila jsem, že má tetovaní dokonce i na tváři. V tom blikajícím barevném světle nebylo moc rozpoznatelné, ale vypadalo jako dolar. Vypadal, že může být starý skoro jako já. Za to já nemám ani jednu kérku.

„Co tady děláš tak sama?" začal se vyptávat.

Ukázala jsem mu prázdnou skleničku „Piju!" a vypadlo mi z ní pár kostek ledu.

„Takže se semnou napiješ?" mávl kolem sebe svýma potetovanýma rukama.

Kývla jsem. On se pousmál a sedl si vedle mě na barovou židličku.

„Dám si dvakrát Malibu!" objednával.

Hned jak před nás barman položil dvě plné skleničky, vypila jsem svou na ex. Chutnalo to jako vodka s kokosem, ale jako začátek ještě dlouhého večera to nebylo špatný.

„Tak já jsem Dailey." představil se a z úst mu byl cítit kokos.

„Charlie. Těší mě!" podala jsem mu trošku otráveně ruku.

„Nepůjdeme nějak kde není takový hluk?" zeptal se a vypitou skleničku posunul po barovém pultu.

„Ani se mi nechce." znechuceně jsem se pousmála a na číšníka jsem ukazovala, že si to dám ještě jednou.

„Nechci aby to vyznělo špatně, jen si tady nemůžeme moc povídat." pokrčil rameny.

„Víš Daly" kopla jsem do sebe dalšího panáka. V tu chvíli mě, ale zastavil „Jsem Dailey."

„To máš fuk!" zasmála jsem se a spustila jsem znovu „Víš Dailey nemám chuť se teď s někým seznamovat, přišla jsem se dneska napít a vůbec mě nezajímá, že se tu nedá povídat." hned co jsem to dořekla jsem ucítila jak se mi začala lehce motat hlava. Sotva jsem se udržela na té vysoké barové židli. Myslela jsem si, že pochopí to, že chci aby odešel, ale od objednal jen další pití.

„Chápu." řekl a ťukli jsme si právě přineseným půllitrem piva.

Po pivu mi to začalo už opravdu lézt do hlavy a bez jakékoliv přemýšlení jsem ho čapla za ruku a táhla ho ven z baru.

Až venku jsem si ho mohla pořádně a v klidu celého prohlédnout. Sice jsem musela dlouho zaostřovat, ale po chvilce snažení se mi to povedlo. Bez ozáření blikajících barových světel vypadal úplně jinak. Už se mi tolik nelíbil. Hlavně ty jeho příšerné na ježka střižené blond vlasy ve mně budily hrozný odpor. A to ani nemluvím o jeho piercingu v obočí. Jediné co se mi na něm opravdu líbilo byli jeho oříškově hnědé oči.