Maska ✔️

4. kapitola

Tenley

,,Tak to prostě je," Thomas pokrčil rameny a zadíval se do spisů před sebou, patrně aby se nemusel dívat na můj protestující výraz. ,,nic s tím nemohu dělat."

,,Ale to přece není pravda! Pane, akorát se tím všechno zkomplikuje. Mám svůj tým, kterému rozumím, stejně jako oni rozumí mně. Když to dáte někomu jinému, kdo není zvyklý dělat vraždy, obrátí se to proti nám. Co proti nám, hlavně proti oběti! Už kvůli ní bych se zařídila tak, abychom vraha, nebo možná i vrahy, dopadli co nejrychleji."

Thomas si odkašlal. ,,A podle vás urychlí vyšetřování, když vás nechám v čele případu, třebaže si to otec oběti nepřeje? Když Ian Newton přestane spolupracovat, a sama mi musíte dát za pravdu, že by toho byl schopen, bude celé tohle pátrání o to těžší. A při vší úctě, nejste jediná, která má dostatek zkušeností, aby mohla dostat případ s uškrcením mladé dívky. Navíc to už nemusí pokračovat."

,,Jenže co když bude? Pokud se jedná o sériového vraha, kdo je na to lepší než já? A mimochodem, vsadím boty, že pan Newton jenom vyhrožuje. Když budeme skákat jak on píská, tak-"

,,Tak bude průběh vyšetřování hladší a rychlejší."

,,Proboha, co je to za teorii? Pane, on o všech těch případech jenom píše, ale vnitřní stránku vyšetřování vůbec nezná! Nezná ten průběh. Četl jste někdy nějaký z těch článků? Nevšiml jste si, jak je to přibarvené? Vážně chcete dávat na příkazy někoho tak... tak..."

,,Tenley, moc mluvíte. A evidentně nemáte k pane Newtonovi zrovna nejlepší vztah, což je další důvod, proč bych vám ten případ neměl dát."

Zafuněla jsem a zapřela se o roh stolu, který mi stál po boku. ,,Kdyby jste se s ním neznal, poslechl byste ho?"

Thomas se zasmál. ,,Ale vždyť já se s ním v podstatě neznám. Byl tu párkrát kvůli svým novinám a vždycky mluvil se mnou. Ovšem na pivo bych si s ním s největší pravděpodobností nešel sednout."

,,No samozřejmě, vždyť hospoda by byla pod jeho úroveň."

,,Tenley..."

,,Není to fér, pane. Já vím, co dělám. A jsem tvrdá, nevadí mi se s tím potýkat."

,,To vím," řekl polohlasně a mně neuniklo, že se mi zahleděl na místo, kde tušil tu jizvu. Naštěstí jsem se ale musela ve svém zaměstnání oblékat tak, že to většinou nebylo vidět. Jenže Thomas o ní věděl. Všichni o ní věděli. 

,,Takže ne?"

,,Ne, promiňte," povzdechl si a vstal ze křesla, aby obešel stůl a posadil se na jeho kraj, stejně jako to udělal pan Newton před necelou hodinou. ,,Myslete chvíli i na sebe. Já si prostě nedovedu představit, že by to na vás nemělo od toho závěru v posledním případu negativní dopad."

Frustrovaně jsem rozhodila rukama. ,,Jsem tady, ne? A žiju. Tak o co jde? Pokud by mě mělo všechno hned zastrašit, tak bych nebyla na svou pozici stavěná, ale já jsem, rozumíte mi? A nenechám se jen tak ovlivnit, narozdíl od někoho."

Mému nadřízenému se mezi obočím objevila vráska, která se čím dál víc prohlubovala. ,,Tenley, jedna věc je kuráž, něco úplně jiného je drzost. Uvědomte si, s kým mluvíte." 

,,Ale já to vím, jen mě to ser... štve. Dáte na to nějakého chlapa, co?"

Thomas si stiskl kořen nosu, už jsem mu pěkně lezla na nervy. Takhle to končilo vždycky. ,,Nechci vás z toho odvolat, protože jste žena! Umíte si získat respekt, o tom žádná, jen..."

,,Umím si získat respekt, ale jakmile vám něco přikáže prachatej redaktor, tak mě, jakožto své letité zaměstnankyni, už jen oznámíte, ať se jdu bodnout, aniž byste se mnou o tom konzultoval. Kde je tedy ten respekt?"

Odrazil se od stolu a s těmi téměř dvěma metry došel až ke mně. ,,Právě teď se o tom spolu bavíme, ne? A já vám řekl narovinu, jak to je a jak to cítím."

,,Já taky, pane, a dozvím se jen to, že si mám uvědomit, s kým mluvím. Volně přeloženo mám držet pusu zavřenou, odklidit se do své kanceláře a každé ráno si přečíst nový sloupek od Iana Newtona, abych se dozvěděla, jak vyšetřování vraždy jeho dcery postupuje. Vážně chcete, abych seděla několik týdnů na zadku, když moc dobře víte, že to neumím? To je-"

,,Prosím vás, zavřete už pusu, nebo mi z vás bouchne hlava!" 

,,No vidíte, jako bych to neříkala! Mám prostě držet pusu a neříkat, co si myslím, protože to v tuhle chvíli nemá žádnou hodnotu!"

,,Připadám si, jako kdybych mluvil do dubu," rezignoval vyčerpaným hlasem a svěsil ramena. Pochopila jsem, že nemá cenu o čemkoliv nadále diskutovat. Alespoň pro tuto chvíli.

,,Jak chcete, díky za váš čas," otevřela jsem dveře a nahlédla do chodby, pak jsem se ještě otočila na Thomase, který si mě měřil nečitelnýma očima. Měla jsem dojem, že nad něčím usilovně přemýšlí. ,,A otevřete si na chvíli okno, to pomáhá na tlak v hlavě. Přece bychom nechtěli, aby vám opravdu vybuchla."

Tak co vy zatím na to? Co říkáte na Tenley? Snažila jsem se její charakter už od začátku vykreslit hodně zřetelně, protože mi to tak vyhovuje a hlavně mi to na naší hlavní hrdinku sedí. Jaký na to máte názor vy, celkově na ten vývoj? :)