Maska ✔️

20. kapitola

Tenley

,,Představ si, že jsem někdo úplně neznámý. Kdo je ve stínu, protože ho neznáš. Kdyby ti někdo takový uprostřed noci, zatímco by jsi šla domů z baru, položil nůž na krk a řekl, ať mu povyprávíš o svém dětství a že ti podřízne krk, pokud se mu pokusíš zalhat, jak bys reagovala? Mlčela bys snad?"

Pustila jsem Davidovu dlaň a zvedla se na nohy. ,,To je divná představa. Začínáš uvažovat jako..."

,,Jako vrah?" 

,,Chtěla jsem říct spisovatel. Takovéhle překroucené myšlenky se mi honí hlavou, když píšu."

David se posadil a naznačil mi, abych se odebrala zpátky na kraj postele. Když jsem poslechla, znovu mě chytil za ruku. ,,Zrovna tahle situace by byla úplné nic oproti tomu, čeho už jsi byla svědkem."

,,To není pravda."

S úsměvem přikývl a já zvedla oči v sloup. ,,Bavil jsi se o tom s Jamesem, že?"

,,Ano, a vím a taky chápu, že tě to děsí, ale snažil jsem se ti tou praštěnou historkou naznačit, že je daleko horší být v tom sama, dusit se vlastními myšlenkami..."

Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. ,,A já snad nejsem sama? Ne vážně, můžete mi říkat, že mě chápete, že se mnou soucítíte, ale nikdy tomu neporozumíte. Každý je na svůj smutek sám."

,,Můžeš s námi sdílet i jiné pocity."

,,Jenže pokud se budu muset vrtat v minulosti, nebudu s vámi sdílet žádné pocity. Akorát se ponořím ještě víc do sebe a nedostanete ze mě vůbec nic. A nechci tím nijak vyhrožovat, jen vím, že tak to prostě je."

David krátce přikývl, ani na sekundu ze mě nespustil pohled. ,,Nikdo po tobě nemůže chtít, aby sis to přehrávala do nejmenších detailů, Tenley, to přece víš. Stačí nějaká drobnost, něco, co se zdá jako nepoužitelný fakt, který by v tomhle případu mohl nakonec posloužit."

Chvíli jsem se v zamyšlení drbala na noze, až mě přes kalhoty začala pálit kůže. ,,Jenže já si opravdu nemám jak vzpomenout. Jak už jsem ti řekla asi před půlhodinou, ta stezka vedla do lesa, kde jsme našli Melanie Newtonovou, což bylo kousek od dětského domova."

,,O tom ten chlap může vědět z novin. A jestli máme v hledáčku i Ian Newtona, tak ten o tvé situaci v dětství ví tuplem."

,,Já vím," povzdechla jsem si, a když jsem chtěla znovu vstát, stisk jeho dlaně zesílil, takže jsem si bez odporování kecla zase na zadek a věnovala mu vyčerpaný pohled. ,,Kdybychom nenašli Melanie, dovolila bych si připustit, že je to jen hloupý vtip od nějakých puberťáků. Jenže on mi psal všechny ty věci..."

David pohlédl na mou kabelku a já z ní mlčky vytáhla zápisník, protože mi bylo jasné, že se chce na ty vzkazy ještě jednou podívat. Mlčky si ho ode mě vzal a zalistoval stránkami. 

,,Možná jsem blafoval, to hráči pokeru dělají rádi. Má nejnovější oběť ale nezemřela kvůli tomu, že jsi udělala něco špatně. I kdybys vedla vyšetřování už od začátku, zaplatili by životem stejní lidé. Kdybych ti měl všechno sdělit narovinu, zdaleka by to nebyla taková zábava," přečetl David tiše a věnoval mi skeptický pohled. ,,Ten trojúhelník... Teď je mi jasné, že jsi mě zachránila."

,,Jen jsem ho prostě vyrušila."

,,A tím jsi mi zachránila život."

Když mě stiskl ještě pevněji, sklopila jsem pohled do klína. ,,Nechci přemýšlet o tom, co by se stalo, kdybych tam nepřišla. Ale nejsem si jistá, jestli tě chtěl zabít. Evidentně na tebe ty prášky, co ti připravil, působily pomalu, takže ti dal malé množství a zmlátil tě do bezvědomí. Jenže jsi vyvázl jen s lehkým otřesem mozku, což logicky naznačuje, že ti zas tak velkou nakládačku nedal. A ke všemu mi stihl napsat vzkaz."