Maska ✔️

13. kapitola

Tenley

Seděla jsem na nepohodlné sedačce před pohotovostí a hleděla do specifického bodu na zdi. James mi seděl po boku a netrpělivě podupával nohou, aby potlačil šanci, že vzteky vyletí z kůže. 

Trochu jsem se ošila, když mě na rameni polechtala moucha a stáhla jsem si kabelku z ramene, protože mě už začínalo bolet. Měla jsem pocit, jako by ten vzkaz, jenž byl údajně od vraha, vážil nejméně kilo. 

,,Nechápu, co se to tu děje," řekl James po nekonečném tichu a já na něj pohlédla koutkem oka, načež jsem se vrátila k bodu na zdi, protože jsem si pod jeho pohledem připadala nahá. Bála jsem se, že bude zkoumat, co se skrývá pod tou mou rozpačitostí. Byl to docela koumák a já se obávala, že by se nespokojil s tím, že jsem jen vyděšená kvůli našemu příteli. 

,,Proč se ten parchant vrhne vždycky jen na toho, kdo vede vyšetřování?"

Zavrtěla jsem hlavou a lehce si protáhla krk. ,,Třeba to není takhle."

,,A jak jinak by to bylo, sakra?!"

Znovu jsem na něj pohlédla, tentokrát jsem se ani nesnažila předstírat, že mám v sobě ještě nějaký optimismus. ,,Přestaň na mě laskavě vrčet."

Dvakrát zamrkal. ,,Promiň. Jen jsem z toho nervozní. Zajímalo by mě, o co mu jde."

,,Mu?"

,,Jo... Nejspíš to opravdu bude chlap, ne? Nebo si myslíš, že by ženská dokázala takhle surově zmlátit chlapa?"

Rozhlédla jsem se po prázdné chodbě. ,,No... už jsme viděli, jak dokáže ženská zmlátit svou oběť. Tehdy to bylo ještě hroší. Navíc fakt, že je David naživu, může svědčit o tom, že tu někdo začíná ztrácet odvahu, protože si možná ukousl až moc velké sousto. A to by klidně mohlo sedět i na ženu," řekla jsem a v duchu na sebe zuřivě zakřičela, protože jsem díky tomu vzkazu moc dobře věděla, jakého pohlaví vrah je. 

,,Měli bychom hlavně počkat, až to tam pořádně prohledají. Ať už je to kdokoliv, mohl udělat chybu. To přece známe."

Přikývla jsem. ,,Jo. To je vlastně jediný důvod, proč jsem ještě neztratila naději. Pokud v tom bude pokračovat, jednou se musí v tom dokonalém plánu udělat trhlina."

,,Sériový vrah?"

Zamračila jsem se a znovu na něj pohlédla. ,,No a ne snad?"

,,Tahle osoba nezabíjí s plánem."

Trochu jsem se narovnala, protože mě to zaujalo. Dostala jsem se sice k vrahům mnohem blíž než James, ale on o nich i tak věděl víc. ,,Kam tím míříš? Že tu máme masového vraha?"

,,No, mně přijde, že jedná poněkud impulzivně. A to by taky spíš sedělo na chlapa. Stopy zranění na každém jednotlivém místě činu jsou podstatně jiné. Samantha byla uškrcena, Tobby zastřelen a David jenom zmlácen," řekl a rychle se nadechl, jak ho napadlo něco dalšího. ,,Možná tam byl s ním, když jsi mu přišla dát ty spisy. Mohla si ho vyrušila a..."

,,Jakože mi David teď vděčí za život?"

,,Je to dost možné."

Nezdálo si mi to dost možné. Ten chlap si našel čas, aby mi napsal vzkaz a přilepil ho na okno. Musel vědět, že tam přijdu a tím pádem slyšel, když se se mnou David domlouval. Nebo možná slyšel mě, jak se domlouvám s ním. Možná byl dokonce i u mě doma. Najednou jsem byla takhle malinká. 

,,Není ti nic?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou. ,,Ne, ne."

,,Tenley."