Maska ✔️

10. kapitola

Tenley

S Davidem jsem opustili bar kolem páté ráno a jeli jsme rovnou do práce. Ochranka náš brzký příchod nijak nekomentovala, protože už na to byli zvyklí. Kolikrát jsme v práci přespávali na rozkládajícím lehátku, protože odjet domů bylo nepřipustitelné.

,,Je tu Thomas?"

,,Ne, je u rodiny pana Silse. Odešel asi před hodinou."

Mlčky jsem vyštrachala klíče od kanceláře a pokynula Davidovi, aby šel se mnou.

,,Nikam!" ozvalo se nám za zády. Okamžitě jsem poznala hlas svého šéfa. ,,Tenley, můžete mi říct, co má znamenat ten článek?!"

Nechápavě jsem zamrkala. ,,Promiňte?"

,,Nedělejte hloupou! V E-news vyšel před dvěma hodinami článek, ve kterém prohlašujete, že by vražda Tobbyho Silse mohla souviset s vraždami Avery Flemingové!" zavrčel přiškrceně a na chvíli schoval jazyk za zuby, jak se snažil v klidu dýchat. ,,Jste součástí týmu. Dosáhla jste svého a stejně mě budete provokovat!"

,,Pane-"

,,Ne, nechci nic slyšet! Davide, je to vaše. Jestli chcete Tenley v týmu, nebudu vám bránit, ale opravdu bych si to dvakrát rozmyslel."

Nevěřícně jsem otevřela pusu. ,,Pane-"

,,Mlčte, Tenley! Jestli vás to uklidní, i kdyby žádný článek nevyšel, stejně bych vás do čela týmu nepostavil. Zvlášť když-"

,,Je mi jedno, jestli povedu tým, pane, jde o to-"

,,Neskákejte mi do řeči!"

,,Tenley žádný rozhovor nikomu neposkytla, pane," vložil se do toho David. ,,Byli jsme celou noc spolu. Pravda, když jsme odjížděli z místa činu, oslovila Tenley nějaká novinářka, ale ona jí neřekla ani slovo. Nemůže na to existovat žádný důkaz."

,,Ale no tak, Davide... Žádný novinář není tak drzý, aby si celý článek vymyslel."

,,Jenže Tenley se k tomu nevyjádřila, pane. A nevidím důvod, proč bych ji vyřazoval z případu Samanthy Newtonové."

Thomas zvedl ruce nad hlavu. ,,To už nechám na vás. Jen si to nechte projít hlavou."

**

,,Měli bychom podat žalobu na toho, kdo tenhle článek napsal."

,,Omyl, Davide! Měli bychom podat žalobu na zasranej E-news!" zavrčel James, na kterého jsme všechno vybavili ve chvíli, kdy překročil práh budovy.

,,To by byla další provokace na Iana Newtona," povzdechla jsem si a přešla po Davidovo kanceláři. ,,Do toho bych se nepouštěla."

,,Přece nenecháme, aby z nás dělali debily, ne?" zamračil se náš rozlícený kolega a já si s Davidem vyměnila pohled.

,,Nejspíš bychom se měli vykašlat na články od novinářů. Když dáme najevo, že nám to vadí a že to bereme na velkou váhu, podpoříme nejen celý E-news, ale taky Thomase, který to evidentně bere vážně."

,,Ježiši, to je úvaha," řekl James a stiskl si kořen nosu, což bylo takové to 'vynervované gesto', které jsem se od něj naučila. ,,Ale budiž, víc už bychom na sebe neměli upozorňovat. Mě prostě jen sere, jak jsou média nadržená na vraždy."

,,Jo, to máš pravdu, ale větší tlak už opravdu nepotřebujeme," řekla jsem a vyšla na chodbu se slovy, že jsem hned zpět. Rozhodla jsem se, že se jen krátce stavím za Thomasem a rozumně si s ním o tom promluvím. Nevadilo mi, když mě šéf považoval za otravnou, ale nechtěla jsem, aby se na mě díval jako na podvodnici.

Poté, co mě vyzval, abych vstoupila, zhluboka jsem se nadechla. Thomas ani nevzhlédl. Už znal způsob, jakým klepu. ,,Poslouchám."

,,Jen jsem vám chtěla říct, že je to úplná blbost. Vsadila bych se, že publikaci tohohle článku Ian Newton všema deseti schválil."

Thomas nadzvedl obočí. ,,A divíte se?"

,,Že schválil článek o neexistujícím rozhovoru? Ano, divím se. A taky se divím, že vám přijde normální, abyste mě na chodbě seřval jako spratka pro článek, jehož autorem či autorkou je nějaká Newtonova ovce, která nemá sebemenší problém mě pošpinit. Jestli opravdu raději uvěříte jim než mně, tak-"

,,Tak co?"

Tak mi můžeš vlézt na záda!

,,Tak se s vámi už nehodlám dál bavit."

Thomas se provokativně uchechtl. ,,Upřímně, značně by se mi ulevilo, kdybych už nemusel poslouchat vaše proslovy."

Ta jeho sobecká arogance ve mně odpálila takový vztek, že by mě v tu chvíli neporazil ani James. Možná jsem si to mohla dvakrát rozmyslet, ale měla jsem toho plné zuby! Čas od Samanthy smrti ubýhal, náš kolega byl taky mrtvý a šéf mě vědomě zesměšňoval, protože to byl zatracený cholerik, který svou práci dělal hlavně proto, aby mohl parazitoval na ostatních. A mě už tenhle 'systém' přestával bavit.

,,Dobře. V tom případě budete mít do čtyřiadvaceti hodin na stole mou výpověď."