Maska ✔️

3. kapitola

Tenley

Dům Newtonových byl rozlehlou rezidencí, která už na pohled působila spíš odpudivě než lákavě. Alespoň pro mě ano. A mí kolegové se na budovu před sebou netvářili o moc lépe. James se dokonce zašklebil. 

,,Jdeme, pánové, než vzbudíme pozornost," povzdechla jsem si a vystoupila z auta jako první. Novináře jsem sice neviděla, ale to ještě neznamenalo, že tu nikde nebyli. Není totiž nic převratného, jak velký informační kanál média představují, zvlášť pro mě ne. Problémem je spíš, jak publikují nová fakta. V minulosti jsem už zažila, že byl novinář díky svým publikacím zavražděn. Chvíli kvůli tomu bylo halo, ale ani ne rok nato se novináři zase otrkali a jeli nanovo.

,,Tenley?" zeptal se David a trochu pobaveně nadzvedl obočí, když viděl, jak tam jen tak stojím a dívám se na cestu před sebou. 

,,Už jdu."

Ian Newton byl už nějaký pátek redaktorem časopisu E-news, jenž mimo jiné také informoval o každém větším vyšetřování, kterým jsem v Edinburgu byla pověřena. Postupem času ve mně vznikl pocit, že má vůči mě jakousi averzi, ale nevěděla jsem proč. Dělala jsem jen svou práci a snažila se nad nějakým panem Newtonem moc nepřemýšlet, jenže teď to bylo nevyhnutelné. Měla jsem vyšetřovat vraždu jeho dcery a to mě skličovalo. Vlastně jsem byla přesvědčena, že poprosí detektiva superintendanta Thomase Wintleyho, aby předal případ někomu jinému. 

David došel ke dveřím jako první a bez váhání na ně zazvonil. V mžiku nám otevřela žena, které bylo s největší pravděpodobností už přes padesát. S tou růžovou zástěrou a usedlými bílými šaty pod ní byla typická služebná pro vyšší vrstvu. 

,,Dobrý den."

,,Dobrý den. Jsem detektiv šéfinspektor Tenley Williamsová. Tohle je detektiv Samon a detektiv Henry."

Služebná nasadila nečitelný výraz a otevřela dveře víc dokořán. ,,Pojďte dál. Zavedu vás do kanceláře pana Newtona."

Dopřála jsem si pořádný nádech a následovala ji přes rozlehlou chodbu ke schodům, jenž byly potažené rudým kobercem.

,,Pane Newtone?" zeptala se služebná a zaklepala na dveře. Aniž bych slyšela jakoukoliv odpověď, vstoupila dovnitř a zavřela za sebou, takže nás tam nechala stát jako tři trouby. Hned nato zase vyšla a podívala se na nás trochu rozpačitě. ,,Pan Newton nečekal, že se dostavíte tak brzy. Má hodně práce."

,,Není brzy. V kolik máme podle něj přijít?" 

Nepotřebovala jsem se na Jamese otočit přes rameno, abych si byla jistá, že se právě teď poctivě mračí. 

,,Mám své rozkazy, je mi líto," řekla služebná a už se odebírala zpátky ke schodům. Když jsem se dívala, jak schází každý schod s pečlivostí, s perfektně narovnanými zády a hlavně tiše jako myška, odpálilo to ve mně jakousi explozi. Možná jsem se bála toho, jak bude pan Newton jednat, ale teď už jsem to viděla a zjistila jsem, že mě to víc vytáčí než zastrašuje. 

,,Ne, nechoďte," řekla jsem směrem ke svým kolegům a zaklepala na dveře, trochu rázněji než služebná předtím. Když jsem vstoupila dovnitř a našla pana Newtona za stolem s nevěřícným výrazem ve tváři, otočila jsem se zpátky na Davida a Jamese. ,,Vydržte chvíli venku."

,,Co si o sobě vůbec myslíte? Jasně jsem řekl, že nemám čas!" zahřměl a upřel na mě zarudlé oči. 

,,Pane, vedu vyšetřování vraždy vaší dcery. Jsem tu kvůli ní a myslím, že není dobré cokoliv odkládat. Potřebovala bych si s vámi promluvit. Co je přednější než ona?"

Zavrtěl hlavou a prudce vstal. Pak obešel stůl a posadil se na jeho kraj. Když popotáhl a krátce se podrbal na nose, všimla jsem si, jak moc se mu klepe ruka.

,,Je od vás neprofesionální, že se snažíte dosáhnout svého přes manipulaci. Sledoval jsem každé vaše vyšetřování a došel jsem k závěru, a jsem si jist že oprávněnému, že manipulujete s lidmi velmi ráda."

,,S nikým nemanipuluji, pane Newtone. Jen málokdo snese pravdu. Takže když něco řeknu narovinu, otočí se to proti mně. Ale s nikým nemanipuluji."

Nešťastně se zasmál. ,,Slečno Williamsová, vy se okolnostmi vraždy mé dcery zabývat rozhodně nebudete. Ani ne pět minut předtím, než jste se začala domáhat mé pozornosti jsem mluvil s vaším šéfem Thomasem. Víte, že se známe?"

,,Ano, vím."

,,Výborně. Takže vám dochází, že budete mít těžko dostatek argumentů, abyste si tenhle případ udržela."

Chtěla jsem něco říct, ale on mě předběhl.

,,Když jste dopadla Avery Flemingovou, zanechalo to ve vás stopu, nebo spíš ránu, která se zocelila a vy teď máte pocit, že se ve svém zaměstnání poperete s čímkoliv, ale tak to nefunguje. Vemte si mou dceru, těch jejích patnáct minut slávy po maturitě bylo posledních patnáct minut jejího života. Tak abyste se taky nedočkala svých posledních minut příliš brzy."

Nechápala jsem, jak tohle může říct otec o své dceři, a to jen pár hodin po její smrti. Přišlo mi to morbidní. Ale tady nezáleželo na tom, co mi jak přijde.

,,Dělám jen svou práci, pane. A jestli přijdu k nějaké uhoně je čistě můj problém a mé riziko."

,,To nepochybně," usmál se a přešel zpátky ke křeslu do kterého se nakonec usadil. ,,Ale jak už jsem řekl, tenhle případ není váš."

Nepatrně jsem přikývla a s rukou na klice se na něj ještě jednou otočila. ,,Pane, je poněkud smutné, že jdete proti vyšetřovacímu týmu a že chcete tím pádem zkomplikovat cestu k člověku, který je zodpovědný za smrt Samanthy. Čím víc budete dávat rozkazů v něčem, do čeho byste se neměl plést, tím větší bude šance, že onen muž či žena vyvázne bez trestu. Z vlastní zkušenosti vám mohu zaručit, že každá minuta hraje ve vyšetřování vekou roli. A teď, ať se vám to líbí nebo ne, s vámi nemanipuluji. Jen říkám čistou pravdu."