Maska ✔️

24. kapitola

Muž na kamerovém záznamu vypadal jako každý jiný z těch,  co seděli dole u stolů a s doutníky či cigaretami v ruce pili všelijaké likéry. My jsme se nacházeli v prvním patře, v prostorech pro personál, a s asistencí Stephena jsme se dívali na kamerový záznam, který byl pořízen ani ne před půlhodinou. 

,,Z toho se nic moc vydedukovat nedá, nemyslíte?"

,,Počkejte, zastavte to!" řekla jsem zvýšeným hlasem a naklonila se blíž k monitoru, abych si prohlédla ruku onoho neznámého, kterou zrovna vztahoval ke dveřím od dámských toalet. ,,Podívejte, má tetování."

,,Nebo je to jen stín, který mu pod zářivkami dopadá na hřbet ruky," řekl James a já se v zamyšlení kousla do rtu. ,,Jo, možná."

,,Sem ale jeden chlap s potetovanou rukou chodí," začal Stephen, ale pak se zarazil. ,,Tedy, potetovaných lidí sem chodí určitě několik, ale tenhle ho má zhruba v této oblasti. Jen si nejsem jistý, jestli je to vážně tetování."

,,Těžko říct, ten záznam není moc kvalitní," řekla jsem a odtáhla se, protože mě už začínaly bolet oči. Když jsem na monitor znovu pohlédla, připadala jsem si hloupě. Ono to totiž byl s největší pravděpodobností opravdu jenom stín.

,,Co jste na tom záchodě vlastně našla?"

Ohlédla jsem se na mladého barmana přes rameno a zavrtěla hlavou. ,,Nic, prostě jsem jen poznala, že ty boty nejsou dámské a přišlo mi to podezřelé."

Přikývl a podrbal se na špičce brady. ,,No, patrně to nic nebylo."

,,Mohli bychom se podívat i na starší záznamy?" zeptal se James a já věděla, že máme stejnou myšlenku. Třeba tenhle chlap byl jen mimoň, který byl líný číst nápisy na dveřích. Třeba tam byl ještě někdo před ním, jenže byla otázka, o jak velké časové rozpětí šlo.

,,To bych musel probrat se šéfem, ale ten tu teď nějakou dobu nebude."

,,Jakto?"

,,Prostě nebude," řekl Stephen nezaujatě. ,,Má nějaké problémy doma a dal mi to tu na starost. To ale neznamená, že jsem oprávněn dělat-"

,,Vždyť jste nám už poskytl tenhle záznam, tak jaký je v tom rozdíl?" zeptal se James a povytáhl obočí. ,,Není v našem zájmu, bychom vám škodili, kéž bychom měli na takové naschvály dostatek času a energie."

Naprostý souhlas, proběhlo mi hlavou. Kéž by.

Stephen si povzdechl. ,,Tak fajn. Do toho. Předpokládám, že s tím systémem umíte zacházet, že? Já se musím vrátit k baru, drží to tam jen jeden brigádník."

Počkala jsem, až se za Stephenem zavřou dveře a rychle jsem zalovila v kabelce, abych si znovu přečetla vzkaz, který jsem si samozřejmě přepsala do bloku. 

ŠÍLENSTVÍ ČLOVĚKA OSVOBOZUJE, TENLEY. CHTĚLA BYS BÝT SVOBODNÁ?

James si ode mě poznámky vzal a nechal mě, ať zuřivě projíždím záznamy. ,,Tohle je marné, co?"

,,No, pokud to chceš sledovat tady, tak bezpochyby. Pokud bychom ten záznam získali a pověřili někoho ze stanice, ať nad tím stráví pár hodin..."

,,Jenže my nevíme, jestli je to pár hodin? Vzpomínáš, jak jsme šli sem nahoru a já se Stephena ptala, jak jsou na tom s uklízečkami? Řekl, že vytírá po směně podlahu sám a že na záchody se vrhne jen v případě, když "ucítí, že tu něco nehraje". Ať tam dal tu škrabošku kdokoliv, mohl ji tam dát klidně týden zpátky."

,,Máme v týmu hodně lidí."

,,Jenže ti lidé jsou v kanceláři a prověřují do detailů všechno, co se obětí týče. Hledají spojitosti, hledají rozdíly a snaží se na základě vzkazů zjistit, jaký je vrahův motiv. Oni nemají-"