Maska ✔️

27. kapitola

Tenley

Vyštěkla jsem něco nesrozumitelného a už jsem se chtěla začít hrabat ve svém majetku, když mě Thomas zarazil. ,,Tenley, tvůj domov je teď místo činu. Je mi líto, ale nemůžeš tu s ničím hýbat."

Vydala jsem ze sebe zvuk, který byl něco mezi smíchem a zavrčením. Vlastně jsem zněla trochu jako ten vrah, což mě akorát ještě víc rozzuřilo. ,,A co se jako stane, když tu na něco sáhnu? Hele!"

,,Polož to, Tenley," řekl James a já přímo cítila, jak se mi na čele tvoří zlobné žíly, když jsem se snažila potlačit emoce. Nicméně jsem uposlechla, protože jsem si byla vědoma, že není nejlepší chvíle na tvoření zlé krve. Už tak tu toho zla bylo dost.

,,Tak mě aspoň nechte, abych se tu porozhlédla. Vždyť mi ten chlap volal, kruci! Může být vůbec ještě zřetelnější, že jde o něco osobního? Řekl mi, že máme společný motiv pro zabíjení. Vůbec to nedokážu rozšifrovat, a i když se mi to z celé duše příčí, tak mě s ním něco spojuje a on chce evidentně komunikovat jenom se mnou, tak nevím, na co si tu hrajeme. Navíc, jediná věc, kterou mi tu můžete zabavit, je pevná linka a tu si klidně sežerte!"

,,Tenley, dost," řekl Thomas tak klidným a zároveň ostrým hlasem, až mi z toho zatrnulo. ,,Chápu, že ze strachu kopeš do ostatních, ale měla by sis uvědomit, že jsme tým a že to musíme řešit společně. Nemůžeš mít případ jenom pro sebe."

Přistoupila jsem ke svému šéfovi blíž, a i když byl o dobrých třicet centimetrů větší než já, zasyčela jsem mu do obličeje: ,,Tak, do prdele, poslouchejte, co říkám a respektujte mé názory a rozhodnutí, protože, pokud vím, jsem to já, kdo se za svou kariéru dostal ke zločincům nejblíž a kdo se poměrně dost rychle zcela oddal pozici, na které jsou evidentně respektováni jenom muži, což nemá absolutně žádnou pointu. Tak se nad tím laskavě zamyslete a nechte mě, abych dělala, co umím."

Thomas se na mě několik dlouhých sekund jen díval a pak se otočil na patě. Než ovšem vyšel z ložnice ven, ještě se na mě podíval. ,,Ale opatrně."

Přikývla jsem. ,,Jistě."

Když jsem uslyšela jeho vzdalující se kroky, pohlédla jsem na Davida, který se na mě široce usmíval. 

,,Kde jsi vlastně byla, když ti sem vlezl?" zeptal se James a já rychle ovládla svůj výraz. ,,U Davida."

James pomalu přikývl a pak se mu na tváři začal zračit úšklebek, takže jsem se rozhodla, že se raději začnu porozhlížet po čemkoliv, co by naznačovalo, že je něco jinak. Že něco není v pořádku. David a James zatím vyšli na chodbu, jenže já je stejně slyšela a nemohla jsem se přestat červenat, třebaže James nemohl z Davida téměř nic vytáhnout. Za to jsem byla vděčná, protože jsem si nedokázala představit, jak bych se mu podívala do očí, kdyby mu to popsal. 

Krátce jsem se podrbala ve vlasech a klekla na všechny čtyři, abych se podívala pod postel. Kromě hromady prachu, který jsem neměla čas uklízet, jsem nic neviděla. 

,,Nebolí tě to?"

S úlekem jsem zvedla hlavu a rychle se postavila na nohy. ,,Da-"

,,Neboj, nikdo tu není. Všichni jsou venku a zkoumají ty vykopnuté dveře," řekl tiše a přešel místnost, aby mě schovat do svého objetí. Když se pak naše rty setkaly, instinktivně jsem mu položila dlaň na hrudník, abych ho odstrčila, jenže on se nedal.

,,Dav-"

,,Eh, tak co je? Je to hodně kruté, když tě líbám na místě činu?"

Nechápavě jsem vyvalila oči. ,,Ano, na to teď není čas. Musíme hledat."