Maska ✔️

7. kapitola

Tenley

Vrátila jsem škrabošku zpátky do kabelky a krátce si odkašlala, protože mi předtucha komplikací svírala hrdlo. ,,Paní Newtonová, měla Samantha přítele?"

,,Eh, to vám těžko povím. Má dcera byla vždycky velká tajnůstkářka a já se to postupem let naučila respektovat, protože jsem zjistila, že mi ani nic jiného nezbude. Je mi líto, ale opravdu nevím."

,,A byla společenská? Měla hodně přátel?"

,,Byla poctivá studentka, takže často trávila čas zavřená ve svém pokoji, ovšem i tak si vyšla s kamarádkami několikrát do měsíce ven. Však víte, na různé večírky a tak. Můj manžel preferuje spíše domácí večírky, tak jako byl ten posledně. Někam do klubu bych ho nedostala, protože bych akorát riskovala, že tak na někoho vybuchne."

Nevím, kdy přesně se to stalo, ale najednou jsem veškeré informace opět zapisovala. Když jsem udělala tečku za větou, podívala jsem se Lynn přes rameno směrem ke schodům, abych se ujistila, že Ian Newton není někde poblíž. ,,Je váš manžel hodně výbušný?"

,,Ano, je. Ale vždycky zůstane jen u slov. Občas sice vyhrožuje, ale nikdy svá slova nepodpoří činy."

,,A co třeba říká, když vyhrožuje?"

,,Nic zvláštního..."

,,Ráda bych to slyšela."

Lynn se zachvěla víčka. ,,Když byly holky malé, občas řekl něco ve smyslu, že pokud se nebudou chovat tak, jak mají, uškrtí je. Ale to slýcháte přece běžně na ulici, když vidíte jít matku s dítětem a slyšíte jak na něj vrčí ,Já už tě dneska vážně zaškrtím!' a taky to neberete vážně, protože moc dobře víte, že člověk má jen jedny nervy."

,,Ano, to zajisté. Jen potřebujeme vědět co nejvíc," řekla jsem a přemýšlela nad tím, co Lynn řekla. Ono sice zní celkem dobře, že pan Newton svá slova nikdy nepodpořil činy, nicméně tenhle pohár trpělivosti, obzvlášť u impulzivního člověka, mohl přece klidně přetéct. ,,Mohla bych se podívat na zadní dvůr?"

Lynn přikývla a zvedla se, což jsem udělala i já. ,,Ještě bychom se s kolegy rádi podívali na kamerové záznamy. Pokud je mi známo správně, celý váš pozemek je monitorován."

,,To... to sice ano. Nicméně poslední týden jsme měli s kamerami problémy, tak je Ian nechal strhnout. Podívejte," řekla a dovedla mě k zadním dveřím, kde byla masivní rýha ve štuku. ,,Strhli jsme takhle pět kamer z venku, ve vnitřku jsem nikdy kamery neměli."

Zadumaně jsem přikývla. ,,A jaké s nimi byly problémy? Nenatáčely záznamy?"

,,To ne, jen... prý nějak problikávaly a přehřívaly se, takže měl manžel strach, aby nedošlo nedejbože k požáru, kdybychom tu nebyly přítomni."

,,Dobře, ale co kamera u brány? Ta funguje, ne?"

,,Ano."

,,Výborně! Lepší něco než nic. Pokud nám dáte záznamy alespoň odtamtud, mohlo by to v rámci vyšetřování velice prospět."

Lynn přikývla. ,,Dobře, já řeknu Ianovi. Jestli tedy chcete, tudy se jde na zadní dvůr."

,,Děkuji vám, paní Newtonová," řekla jsem a přešla malou terasu, ze které byl okázalý výhled na travnatou a prorostlou krajinu, jež patřila k pozemku. Zapnula jsem baterku na telefonu a začala se pomalu procházet po okolí. Pečlivě jsem si při tom koukala na nohy, protože jsem za svou kariéru už několikrát zažila, že na zemi se dá najít vskutku ledacos. Nicméně tady se zdálo, že nic neobjevím. Přešla jsem v rychlejším tempu o několik metrů dál od domu a otočila se přes rameno, abych se zadívala na okno od kanceláře pana Newtona. Závěsy byly zatažené, ale prosvítalo skrz ně světlo. Měla jsem dojem, že vidím obrysy postav, ale nedokázala jsem určit kdo je kdo, protože jak mí kolegové, tak i pan Newton byli stejně dlouzí u stejně stavění. 

,,Kruci," zašeptala jsem, když mi mobil nedopatřením vyklouzl z ruky a baterka v něm se otočila přímo proti mně, takže mi teď svítila do očí a oslepovala mě. S povzdechem jsem ho zvedla a otočila se zády k domu, načež mě v další chůzi zastavil narezlý vysoký plot, který byl lemovaný keři. 

,,Hrajete si tu na bobříka odvahy?" ozvalo se mi jízlivě za zády, ale já se neotočila. I nadále jsem hleděla na ten plot. ,,Pane, víte, kudy vaše dcera tu noc utekla?"

Když neodpovídal, ohlédla jsem se jeho směrem a posvítila na něj baterkou, takže podrážděně máchl rukou a přivřel oči. ,,Ne, nevím!"

,,Kvůli čemu jste se pohádali?"

Zavrtěl hlavou. ,,Kvůli něčemu, do čeho vám nic není."

,,A mým kolegům byste to pověděl?"

,,Jim jsem to už řekl, a chcete znát důvod? Jsou to totiž lidé, které jsem pro toto vyšetřování schválil."

Zhluboka jsem se nadechla a pokynula hlavou směrem k plotu. ,,Myslím, že utekla tudy."

,,Proč tudy?"

,,Protože měla na vnitřní straně stehen škrábance. Viděl jste je?"

,,Ne," zahřměl tlumeně. ,,Když jsem identifikoval mrtvolu své dcery, stačilo mi vidět jí do tváře. Nemusel jsem se jí dívat mezi nohy."

,,Pochopitelně. Jen se ptát. Každopádně vršek toho plotu," přistoupila jsem blíž a natáhla se. ,,by jejím poraněním odpovídal."

,,A co je na tom tak důležitého?"

,,Dal jste našemu týmu ty záznamy?"

,,Detektiv šéfinspektor Tobby Sils si je vědom, že mu je do zítřejšího rána pošlu na mail. Ještě něco, detektivko?"

,,Pane, chci vám jen pomoct. Nevím, co vypěstovalo vaší averzi vůči mé osobně, ale protože jsem žena, obejdu to s grácií a nebudu se s vámi přít, protože to opravdu nemám zapotřebí."

Nadzvedl obočí. ,,Nemáte?"

,,Ne, nemám. A stejně jako vaší ženě, a vám přeji upřímnou soustrast."

Měla jsem vážně obavy, jak to se psaním detektivky půjde, ale už to ze mě začíná odpadávat. Sice se to zatím zdaleka netěší takovému úspěchu jako všechny ty romance, na které jste u mě zvyklí (vidina sexu je ''holt'' lákavější než vidina vraždy😋), ale i tak se to začíná rozjíždět a já jsem za to opravdu moc ráda, takže děkuju!💗