Maska ✔️

22. kapitola

Tenley

Do kanceláře jsem se dostala v rekordním čase. Bylo mi jasné, že se nevyhnu dotazům, ale už jsem si ani nehodlala nic vymýšlet. Zvládla jsem rozhovor s Avery, a i když se mi neovladatelně klepaly ruce, připadala jsem si silná. Jen ať si James zkusí mi něco říct, mám přece v rukávu další informaci, se kterou se dostaneme blíž k jádru věci. 

,,Jsi v pořádku?" ozvalo se mi za zády a já se s hlubokým nádechem otočila. James se na mě koukal s nevírou a - což mě podržte - respektem. Ve výsledku mi ale bylo jasné, že mě považuje především za šílenou.

,,Jo, jsem. Jak víš, kde jsem byla?" 

,,S telefony si to sice vymyslela dobře, ale zřejmě si zaměstnance věznice nepoprosila o diskrétnost."

Pokrčila jsem rameny. ,,A k čemu by mi to bylo? Mužský slib nic neznamená. Vrah mi taky slíbil, že už nebudou další oběti, když budu vést tým a nestalo se tak."

James se zamračil a lehce se ušklíbl. Pak za sebou zavřel dveře, aby nás nemohl nikdo poslouchat. ,,Buď ráda, že všechny sliby nedodržujeme. Kdyby tomu bylo naopak, právě teď bych tě přetrhl, protože to je přesně to, co jsem si slíbil, že udělám, jakmile tě tu zahlédnu. Dozvěděla ses alespoň něco užitečného? Nebo sis jen ještě víc rozhodila psychiku?"

,,Jak rozhodila psychiku? Jsem v pořádku," řekla jsem a chopila se kabelky, ze které jsem vytáhla blok. 

,,Klidně bych s tebou držel basu, ale vzhledem k tomu, že se celá klepeš, mi nějak nejde ti v tom pomáhat. Nestojíme náhodou v mrazáku, že ne?"

,,Přestaň si mě dobírat!" zavrčela jsem a spojila prsty za zády, takže se mi už klepaly jen ramena. Možná to ale vypadalo ještě hůř než předtím. ,,A je mi jedno, že jsem v tvých očích už zřejmě přišla o rozum, protože jsem získala nové informace."

Znovu na mě pohlédl v čiré nevíře a přešel ke křeslu, aby se na něj posadil. ,,Co ti řekla?"

Taky jsem se posadila a zhluboka se na to nadechla. ,,Mluvily jsme spolu jen deset minut, ale rozhodně jsme je nepromrhaly."

James si položil ruce na roh stolu a stiskl prsty k sobě. ,,Počkej, počkej, moment. Měly jste na sebe jen deset minut a ona ti něco řekla? Nechci tvrdit, že tu zvrácenou mrchu nějak obzvlášť dobře znám, ale nedovedu si představit, že by ti věnovala deset minut, aniž by si tě předtím minimálně půlhodiny pořádně nevychutnala."

,,Já, jsem jí ale slíbila, že jí za každou poskytnutou informaci zařídím hodinu o samotě."

James zesinal během vteřiny. Vlastně to byl docela úspěch. Očekávala jsem tak nanosekundu. ,,Cože jsi udělala?"

,,Zkrátka jsem slíbila, že jí dopřeju trochu soukromí."

Jeho velká dlaň uhodila do stolu. Hned nato vstal a začal se ke mě přes ten stůl naklánět. ,,A to tě kurva nenapadlo, že může jen blafovat?!"

,,Ne, nenapadlo," řekla jsem se stoickým klidem, i když to ve mně už taky začínalo vřít. ,,Pokud vyjde časem najevo, že si ze mě udělala jen legraci, nařídím, aby byla opět pod dohledem od rána do večera."

,,Ty jo, ty jsi ale férová!"

Usmála jsem se na něj, protože mi to prostě nedalo. Chtěl po mně určité hranice, ale sám jich hromadu postrádal. ,,Jestli na mě chceš házet svůj sarkasmus a ironii, tak můžeš odejít a já se do další fáze vyšetřování pustím pouze s Davidem. Už ho co nevidět pustí."

Trochu se stáhl a znovu se posadil. ,,Takže si teď budeme vyhrožovat?"

Pokrčila jsem rameny a hodila si za ně vlasy. ,,To je na tobě. Já se nechci hádat, jen chci, abys pochopil, že jsem musela jít do extrému, když jsem potřebovala zjistit něco nového. S Avery to není zrovna příjemná konverzace."

Zavrtěl hlavou a stiskl si kořen nosu. Pak na mě znovu pohlédl. ,,Proč jsi mi neřekla, abych jel s tebou?"

Znovu jsem se usmála a věnovala mu všeříkající pohled, kterým jsem mu mlčky oznamovala, že by pak k žádné návštěvě nedošlo.

,,Na," řekla jsem a s odkašláním mu podala své zápisy. 

,,Triangle?"

Přikývla jsem a zabořila záda hlouběji do opěradla. ,,Je to bar, který má v logu modrý trojúhelník. Vzadu je poker klub. Po cestě sem jsem si ho vygooglovala a podle všeho se nachází jen dva bloky od posledního místa činu."

,,Čili od lesa?"

Naklonila jsem hlavu lehce ke straně. ,,Nebo od dětského domova, jak se to vezme. Tam se mimochodem taky budeme muset podívat, bez ohledu na to, co se dozvíme v tom baru."

,,Už mě napadlo podívat se do jejich evidence, abych prošel seznam dětí, které tam vyrůstaly, jenže k tomu nemáme oprávnění. Muselo by nám to povolit přímo vedení dětského domova."

,,Vida... Alespoň máme pádný důvod proč tam zajít," řekla jsem a vzala si od něj svůj zápisník nazpátek. ,,I když nevím, jestli s námi budou spolupracovat. Když jsou v sázce dětska, je to vždycky oříšek."

,,Jenže oni nejsou v sázce. Jde jenom o důkazy."

,,Že nejsou v sázce? Děti jsou vždycky ty největší oběti a žádný dětský domov je neuchrání. Když mi bylo dvanáct a mívala jsem noční můry, zavolali specialistu, aby se na mě přišel podívat. Nedá se mu ani říkat terapeut, byl to spíš nějaký šarlatán. Celý proces té rádoby terapie byl založený na tom, že jsem se před ním musela svléknout do naha a kleknout si zády k němu na čtyři. A zatímco jsem mu v téhle pozici vyprávěla, o čem ty mé sny jsou, ozývaly se za mnou zvuky, které nápadně připomínaly gumové boty šlapající po mokré podlaze, ale byla to jen jeho nasliněná ruka."

James se snažil mermomocí potlačit šok, ale moc mu to nešlo. Vlastně měl oči jako talíře, což v tu chvíli atmosféru zrovna dvakrát neuvolnilo. Přemýšlela jsem, jestli je víc v šoku z toho, že jsem samovolně promluvila o své minulosti, nebo z toho, co jsem vlastně řekla. 

,,Ani se mě nedotkl," dodala jsem ještě a znovu si odkašlala. ,,V bezpečí jsem se ale necítila ani za nic. Nicméně noční můry odezněly. Má mysl byla nejspíš natolik uvědomělá, že mi po zbytek puberty dopřála bezesné noci, takže on už nemusel chodit."

,,To je hrozný," řekl James po chvíli tiše, jakoby se bál, že mě normální hlasitostí zlomí a já se rozbrečím. Nechtělo si mi brečet. Byla jsem jen baf z toho, že jsem něco takového, o čem nikdo jiný nevěděl, řekla svému mimořádně impulzivnímu kolegovi. 

,,Nech si to pro sebe. Nikdo jiný to neví a ani se to nedozví."

,,Jo, to... to se spolehni, jen... Proč jsi to řekla mně?"

Pohlédla jsem na svou dlaň. Už se tolik neklepala. ,,Řekl jsi mi, že bych se měla vrátit do minulosti, pokud chci zjistit, co se tam venku děje."

Pomalu přikývl. ,,A nenapadlo tě, že třeba i ten šarlatán by mohl být adept na vraha?"

,,Ten šarlatán byl možná pedofil, ale na vraha bych ho netipla. A ne snad proto, že bych se řídila čistě intuicí, jenže když jsme onehdy měli to... sezení, vychovatelka mi řekla, že je mu padesát pět let a že má tudíž mnoho zkušeností, tak ať se nebojím, že by mi nepomohl. Jestli mi tehdy řekla pravdu, tak mu dneska bude už přes sedmdesát, pokud je vůbec ještě naživu. Nebyl by schopný páchat vraždy tohoto typu. Vlastně přemýšlím, jestli by byl vůbec schopen páchat takhle závažné trestné činy. Oba jsme to přece studovali. Víme, že vrahů s věkem nad šedesát let je opravdu velmi nízké procento. Na tohle už nejsou stavěni."

,,Takže ho chceš nechat být?"

,,Prozatím. Teď máme v hledáčku jiné."

,,Když už jsi to nakousla, měl jsem před půlhodinou na drátě vedoucí časopisu E-news. Řekla mi, že se Ian Newton držel posledních pět dní neustále v práci, ale moc přesvědčivě nezněla. Stavíme se nejdřív ještě jednou u Newotnů a až potom pojedeme do baru Triangle. Bereš?"

Trošku rezignovaně, ale zároveň nabuzeně jsem rozhodila rukama a postavila se na nohy, abych si oblékla sako. ,,Beru cokoliv. Potřebujeme se už někam pohnout."