Maska ✔️

26. kapitola

Tenley

,,Conor Cameron Spirit?" 

Přikývla jsem a podepřela si hlavu dlaní. ,,Chtěla jsem si projít ty desky, ale ze shora se ozval pláč, a tak jsme raději odešli, protože tam May byla podle všeho sama."

,,Měli jste vzít ty desky," řekl Thomas takovým způsobem, že jsem si připadala jak natvrdlé děcko. 

,,To jsme nemohli. Jsou majetkem dětského domova a na jejich vypůjčení bychom museli získat povolení, což nebude snadné."

Thomas pomalu přikývl a pak se zvedl. ,,No, pojďme se podívat, kdo to je."

Také jsem se zvedla a nenápadně zavrtěla hlavou. Vadilo mi, jak velký rozdíl mezi mnou a ostatními kolegy Thomas dělá. Když jsem něco řekla já, bylo to většinou zpochybněno nebo obráceno proti mně. Když něco řekl James, David nebo vlastně jakýkoliv jiný chlap v téhle budově, mělo to značný vliv v Thomasově úsudku.

** 

Pohlédla jsem na komplet nové dveře, ke kterým David zrovna přistoupil, aby odemkl tři zámky. Zády ke mně se usmál. ,,Je to tak, mám nahnáno. Když jsem byl v nemocnici, zařídil jsem si vyměnění veškerých zámku, i u zadního vchodu."

,,Nedivím se ti," řekla jsem zcela upřímně a vešla dovnitř. Automaticky jsem pohlédla směrem ke schodům a vybavilo se mi, jak jsem se tu naposled cítila, když jsem našla Davida zmláceného v ložnici. 

,,Jsi v pohodě?" 

Hlasitě jsem se nadechla. ,,Jo, jsem. Jen mi to už trochu přerůstá přes hlavu. Myslela jsem, že to máme na dosah a pak se ukáže, že žádný Conor Cameron Spirit neexistuje."

David mi pokynul, abych se posadila na židli a přešel k lince, na kterou položil dva hrnky. ,,On existuje, jen nevíme jeho pravé jméno. Ale pokud byl skutečně za barem, pak mu možná opravdu patří, ať už se jmenuje jakkoliv."

,,Ano, jenže ten Stephen říkal, že šéfa jen tak nezastihneme, protože má nějaké trable doma a v baru teď moc není."

David ledabyle pokrčil rameny a dal vařit vodu v konvici. ,,Tak si ho budeme muset vyžádat. Je dost zřejmé, že je to ten vrah. Proč by si vymýšlel falešné jméno? A taky ty vzkazy, co ti napsal...  Eh, vždyť je to furt dokola! Určitě je to on."

Prohrábla jsem si vlasy. ,,Určitě je hodně silné slovo v oblasti kriminality, nemyslíš? Vrahové umí být vysoce vychytralí. A jestli je to opravdu hráč pokeru, tak bude umět blafovat."

David mi na to nic neřekl. Jen mlčky nalil horkou tekutinu do hrnků, a zatímco čekal, až se vyluhuje čaj, usadil se naproti mně. Nedokázala jsem zakrýt překvapení, když mi sevřel ruce ve svých dlaních. 

,,Tenley..."

Bylo mi jasné, že se tomu rozhovoru tak či tak nevyhneme, ale nevěděla jsem, jak na to. Co jsem mu vlastně měla říct?

,,Poslyš, já vím, že celý svůj život soustředíš jenom na svou kariéru a obdivuju tě, jak to zvládáš. Ne, nevrť hlavou a poslouchej mě. Já vím, že o sobě nemáš moc velké mínění. Že se vidíš jen jako někdo, koho nedokážou brát moc vážně a že se bojíš, že ti skrz kůži prosvítá tvoje minulost, ale nic není tak horké, jak se ti může zdát."

Pohlédla jsem na naše spojené ruce. ,,Mně se to nezdá, tohle je realita. Vysoké mínění o sobě sice nemám, ale na druhou stranu si nemyslím, že jsem špatná v tom, co dělám. Jenže když jsem tě našla v té ložnici, zhroutila jsem se. Vůbec jsem se nechovala profesionálně, protože-"