Maska ✔️

28. kapitola

Tenley

Poprosila jsem Jamese o zavření dveří a postavila se před obecenstvo, abych je seznámila s aktuální situací. Z jejich výrazů jsem pochopila, že už začínají ztrácet trpělivost, ale to bylo přirozené, takže mě to nijak nezaskočilo.

,,Možná vám teď připadá, že jsme se neposunuli nikam,  ale není to tak. Vyžádala jsem si kamerové záznamy z E-news a podplatila majitele, takže mi je poskytl."

,,Není Ian Newton majitel?" zeptala se Leviová. 

,,Newton je vedoucí, ale naštěstí nemůže rozhodovat o všem. Věnovala jsem se tomu poslední tři hodiny a zjistila, že v době, kdy došlo k jednotlivým napadením, nebyl ani jednou v kanceláři."

,,Ani posledně, když ti vrah volal z tvého bytu?"

,,Ani posledně," přitakala jsem a nechala nevyslovenou otázku viset ve vzduchu. Nerada jsem si přiznávala, že jsem v duchu Iana už raději vyloučila, abych si to usnadnila, ale teď jsem se nějak nemohla zbavit myšlenky, že s tím přece jen má co dočinění.

,,Měli bychom znovu zajít za jeho ženou."

,,Ale no tak, Tenley, jestli to opravdu dělá Newton, tak ona to už stejně ví a akorát mu bude dělat alibi. Věř mi, tyhle naoko uplakané ženské nikdy nejsou andělíčkové."

,,Nemůžeš všechny házet do jednoho pytle," poučil David Jamese, jenže se nezdálo, že by tomu sám věřil. Spíš mi jen nechtěl podkopávat nohy, protože věděl, že budu zastávat přesně tenhle názor. ,,Navíc nevěřím, že by Tenley nepoznala, kdyby jí Lynn vyloženě lhala."

,,No, tohle je sice celé na základě jen nějakého dojmu, ale mě u ženských moc nejde poznat kdy lžou a kdy jen upraví pravdu. U chlapů mi to jde líp. Třeba Ian Newton mi rozhodně lhal, když řekl, že mu tento chlapec nic neříká," ukázala jsem na fotku kluka, kterou jsem připevnila asi před půlhodinou na tabuli. ,,Nevím jeho jméno, protože je jedním s dětí, které z dětského domova utekly."

,,Takže cítí hanbu?" zeptala se Leviová a já jen krátce přikývla, protože jsem nechtěla ztratit nit. ,,Jediná informace o něm je den přijetí. To datum se schoduje s tím, ve kterém přijali do dětského domova i mě. Mají takhle rozdělené stránky."

,,A co ty holky nahoře?" ozvalo se z dálky a já se otočila za Thomasovým hlasem. Věnoval mi všeříkající pohled. ,,Až příště budete pořádat improvizační radu, rád bych u ní byl."

Přikývla jsem. ,,Omlouvám se, ale bylo to opravdu urgentní a nějak si nedovedu představit, že byste mě byl ochotný vyslechnout, protože jsem se doslechla, že jste byl zaneprázdněný..."

Thomasovi se mihlo ve tváři něco jako šok, ale rychle to zamaskoval strohým odkašláním. ,,Ano, to jsem byl."

Nadzvedla jsem obočí. ,,No vidíte... A měla jsem snad čekat? V naší situaci je každá minuta drahá."

Svraštil obočí k sobě.

,,Abych vám odpověděla na vaší otázku, ta děvčata jsou dvojčata, která z dětského domova také utekla, a protože u nich taktéž nejsou žádné údaje-"

,,To děvče s culíky se tím pádem poměrně vyjímá."

Přikývla jsem. ,,Ano, ale to děvče s culíky rozhodně není vrah."

Zasmál se. ,,Tak jsem to nemyslel, Tenley, jen přemýšlím, jestli nemůže být nějaká spojitost mezi tím chlapcem a dvojčaty. Není v těch deskách uvedeno, jestli neutekli všichni tři ve stejný den?"