Hunger Games (Sterek FF)✔

1. Sklizeň

Snažím se usnout, ale nedaří se mi to. Je skoro jedna hodina ranní a já stále nemohu zamhouřit oka. Bodejď by ano, když je zítra sklizeň. Sklizeň, která vybere jednoho splátce a jednu splátkyni z každého kraje a ti se budou navzájem vraždit. Tedy splátkyně se tento rok nekoná. Čekají nás totiž čtvrté čtvrtohry, ve kterých bylo před sto lety rozhodnuto, že se jich zúčastní dva chlapci z jednoho kraje. Tudíž mám větší šanci se dostat mezi ty, kteří budou vybráni.

Hlavou mi proudí spousta myšlenek a já nevím, které z nich se chytit. Je to tak těžké se soustředit na jednu. I když.. Jedna by tu byla, ale u toho se moc zastavovat nechci. Zítřejší nebo spíš už dnešní sklizeň. Je tolik šancí, že se stanu jedním ze dvou smolců, kteří budou vybráni. Všechno uvnitř mě křičí, abych svůj život ukončil ještě dřív, než se zítra vydám na náměstí dvanáctého kraje. Ovšem kdybych to udělal, moje rodina by mohla jít se mnou. Zákon totiž stanoví, že rodina toho, kdo ukončí svůj život předčasně, bude mučena a následně zabita. A to bych svému otci a matce nemohl udělat.

Co když mě ale vyberou? Co budu dělat? Neříkám, že bojovat neumím. Umím ovládat boj s oštěpy a různými klacky. Ovšem to mi bude houby platné. Náš kraj totiž neměl vítěze od té doby, co naposledy před dvaceti šesti lety vyhrála Katniss Everdeenová. Ta následně rok poté spáchala sebevraždu, jelikož měla noční můry.

Říká se vítěz, ale co vyhrála ona? Noční můry a každodenní strach. Bála se jen podívat z okna. Taková byla naše poslední vítězka. Blázen, který stvořil Kapitol. Takhle nám aspoň ukazuje, že není vítězů, nýbrž všichni jsme jen poražení. A na sílu kapitolu ani jeden z nás nemá. Ať se snažíme sebevíc.

Já nemám tak špatný život. Bydlím v celkem slušném domě a spím ve slušné posteli. Bodejď by ne. Jsem starostův syn. Ovšem ani mě se sklizeň nevyhne. Starosta ani jeho rodina nemají žádná privilegia v tomhle směru. To, že jsme dostali tento dům je jen zásluha mého otce, který se o kraj staral velmi dobře i před tím, když jsme bydleli v jednom malém pekařství a bývalý starosta kraj zanedbával. To, co se stalo s tím starostou dodnes nikdo neví. Prostě jednoho dne zmizel a Kapitol zvolil mého otce za starostu.

Já nejsem tak schopný jako otec. Většinu věcí vždy spackám. Ovšem jedno jediné umím skvěle. Házet oštěpem. To jediné jsem se od otce naučil dobře. Ovšem ty časy, kdy mě to učil, jsou pryč. Přístup do lesa není povolený nikomu a my tenkrát porušovali snad tisíc zákonů. Teď si to jako starosta a jeho syn nemůžeme dovolit. Prý máme jít příkladem pro všechny.

Můj nejlepší kamarád, Scott McCall vždy proklíná celý tenhle systém. Scott bydlí ve Sloji, což je nejchudší část z celého kraje. Otec se několikrát nabídnul, že jeho rodině pomůže, ale Scottova matka vždy odmítla. Vždy říkává, že peněz je málo a my je potřebujeme mnohem víc, abychom se dokázali postarat o celý kraj. Nesouhlasím s ní. Ona, jakožto matka mého nejlepšího kamaráda, si alespoň zaslouží trochu toho pohodlí. I když ani já nemohu mluvit o pohodlí, když tu bydlíme s mírotvorci, kteří nás pořád kontrolují.

To je totiž nařízení našeho prezidenta. Gerarda Argenta. Nastoupil krátce po tom, co před deseti lety zemřel Snow na otravu jedem. Zřejmě na něj Gerard použil jeho vlastní taktiku a dostal se k moci. Docela si i myslím, že jsme se za Snowa měli i líp. I když, co já o tom můžu vědět, když mi tenkrát bylo sedm, když zemřel.

Scott Gerarda nenávidí a nejraději by odstartoval revoluci. Ovšem i on je teprve sedmnáctiletý chlapec, který pořádně ani neví, co mluví. Ovšem změna v systému by prospěla všem. Nejen Scottovi a mně.

Moje myšlenky začínají vadnout a já kolem třetí hodiny ranní cítím, jak se mi zavírají víčka a já pomalu ale jistě upadám do říše snů, která mě přenese blíž tomu osudnému okamžiku, kdy se dozvím, zda jsem byl vybrán či ne. Je to totiž naposledy, co se sklizně budu účastnit jako jeden z dětí. Tak snad se mi poštěstí a Allison Argentová zítra nevytáhne mé jméno.