Hunger Games (Sterek FF)✔

13. Jeskyně

Když jsem si jistý, že za mnou nikdo neběží, nejde či nepronásleduje, z běhu přecházím do rychlé chůze. Jsem si jistý, že mě nikdo nepronásleduje, ale nikdy nevíte, a tak se raději nezastavuji. Tak moc bych chtěl prohlédnout obsah batohu, ale nemůžu, jelikož jediná zastávka by sem během chvilky mohla přilákat ostatní splátce. Ovšem stále si myslím, že profesionální splátci z prvního, druhého a čtvrtého kraje jsou jistě u rohu hojnosti a zabírají si veškeré zásoby a zbraně, které tam zbyly.

Zajímalo by mě, zda mám v tom batohu nějaké občerstvení. Alespoň pro dnešek, než něco ulovím. Ani si nejsem jistý, zda tu jsou nějaká početnější zvířata, neboť během celé té doby, co jsem sprintoval od rohu co nejdál, jsem zahlédl jednoho jediného králíká.

Při chůzi myslím na to, jak nám sáhli tvůrci přes rozpočet a rozdělili nás. Ale dává to smysl. Řekli, že je možné, abychom vyhráli dva ze stejného kraje, ovšem nikdo neřekl, že budeme od začátku spolu. A vůbec poprvé v dějinách Hladových her, se stalo, že nebyli všichni splátci ze všech krajů na jednom místě. Napadá mě, že když nás takhle rozdělili, mohli by tu být rohy hojnosti dva. Určitě i ta druhá skupina má místo, kde si museli vzít zbraně a jídlo. A co Derek? Připletl se do té největší rvačky z celých her nebo si jen pobral pár zbraní, někoho omráčil stejně jako já a pak vítězně odkráčel? Jsem si jistý, že Derek žije. Je silný a dokáže se ubránit. Ovšem pomyšlení, že je ve skupině s Boydem z prvního kraje mi nahání husí kůži. Na toho by nestačili ani dva Derekové. Snad se tedy můj parťák střetu s ním vyhnul.

Obloha se zatahuje a na arénu padá podvečer. Nemám ponětí o tom, kolik je hodin, protože nebe nenechalo propustit ani paprsek slunce, který by mi napověděl, kde se ta zpropadená koule světla nachází. Všude kolem mě jsou jen mokré stromy a keře. Potřeboval bych se nutně něčeho napít, ovšem kromě mokrých keřů a stromů tu žádný pitný zdroj není.

Zastavím se a rozhlédnu se po okolí. Stromy, stromy a zase stromy. Pár pěšinek, které naznačují stezky, kterými bychom se měli vydat. Ovšem  po těch stezkách můžou jít i ostatní splátci, se kterými bych se nerad setkal. A právě teď jsem v úzkých. Nemám se kam schovat. Všude je jen roští. Zničehonic se ale podívám pozorněji na roští pár metrů ode mě. Vypadá to, jako by tam bylo něco schovaného, neboť větve roští jsou v nepřirozeném úhlu.

Popojdu pár kroků blíž a všímám si něčeho, co vypadá jako obrovský kámen. Určitě je za tím keřem schovaná nějaká skála nebo vstup do nějakého podzemního úkrytu, které si vybudovala zvěř. Ovšem tohle je holý nesmysl, jelikož v aréně do včerejška ještě nic, kromě stromů, keřů a hmyzu, nebylo. Nevím, co si o tom myslet, ale pokud mi ta skála poskytne útočiště na noc, budu ten nejšťastnější člověk.

Ovšem v cestě mě vyruší výstřely z děla. Jeden za druhým. Zřejmě už skončily vraždy u rohu hojnosti nebo v tomto případě u obou rohů hojností. Přemýšlím, kdo by mohl zemřít, jelikož tento ročník se zdá jako jeden z nejsilnějších. Tvůrci letos rozdali hodně desítek v přehlídce schopností splátců a pokud každý, tak jako já, dostal zbraň, se kterou umí zacházet nejlépe, máme všichni téměř vyrovnané síly.

Pak dělo svůj zvuk utne a já napočítal celkem jedenáct vystřelení. Tudíž je jedenáct mrtvých. A co si vzpomínám, tak se do nich zařazuje i ten mladík jménem Brett, který po mně vrhal noži. Byl ze třetího kraje. Ovšem nezaměstnávám mysl tím, kdo zemřel. Teď si musím obstarat útočiště na noc a hlavně vodu. Kterou budu muset vymačkat z listů na tom keři.

Opatrně odsunu šikovně naskládané větne a zjistím, že se tam opravdu nachází menší skalka, v níž je prohlubeň, která vede dolů. Pokud je tahle nora vlčí, vlk už se sem nevydá, protože ucítí můj pach a bude se bát, i když myslím, že ten, kdo by se měl v tuhle chvíli bát, jsem já.