Hunger Games (Sterek FF)✔

22. Slavnostní vyvrcholení her - II. část

"Musíme odsud okamžitě vypadnout!!" vyjekne Derek a vstává na nohy. Ovšem, když se pokusím postavit já, silně mě bodne v zaškrcené noze a já se svezu zpět na zem. Je jisté, že nemůžu odejít. Pohltí mě ty plameny a já tady umřu. Celé tělo se mi chvěje strachem a Derek to moc dobře vidí.

"Dereku běž! Neztrácej čas!" vykřiknu na něj. Ovšem Derekovi brunátní tvář. Ne hněvem ke mně, ale k tvůrcům. Určitě už mu také došlo k čemu se schyluje. A sám ví, že nemám možnost utéct. Plameny jsou stále blíž a já cítím, jak se kolem mě zvedá teplota. Je to mnohem horší, než na tom odpoledním rozpáleném slunci.

"Nenechám tě tady! Takovou radost jim neudělám!" zakřičí Derek a klekne si zády ke mě. "Necháme tady zásoby a všechno ostatní, stejně se chýlí ke konci her! Jen mi vezmi luk a toulec se šípy a dej mi ruce kolem krku!" řekne autoritativně. Nemám čas o tom přemýšlet a všechno mi říká, že ať mě odvede kamkoliv, stejně umřu. Ovšem vezmu luk a přehodím si ho přes rameno a toulec přes druhé a pak omotám ruce Derekovi kolem krku.

Derek se ztěžka zvedne v tu chvíli, kdy jsou plameny těsně u nás. Rozeběhne se i se mnou na zádech pryč. Musí to být pro něj těžké. Neumím si představit, jak moc těžký to pro něj teď je. Vím, že mě tu nenechá a to mě tíží. Měl odejít beze mě. Stejně dva zbylé splátce sám nezvládne. A kam dá mě. Stejně mě najdou a zabijou. Takhle bude akorát vysílený.

"Dereku," snažím se ho přemluvit, aby mě tu nechal. Ovšem on mě vyruší s udýchaným hlasem: "Ne Stilesi! Neopustím tě. Nenechám tě umřít!" zařve a já z jeho dechu poznávám, že je vyčerpaný. A plameny se stále větší rychlostí stahují za námi a vyhlazují celý les. A pak praskání ohně přehluší výbuch z děla.

Už jsme jen tři. Někdo umřel. Dostal se ten někdo snad k rohu hojnosti a ten druhý už tam čekal a zabil ho? Co asi čeká nás? Mě určitě smrt. Ale na tom mi nezáleží. Derek musí vyhrát. Kvůli své sestře a matce. Aby měli v domácnosti mužskou ruku, která je nakrmí a poskytne jim bezpečí. On musí přežít.

Na nebi se najednou objevuje emblem a všude hraje hymna. To mě jen utvrzuje v tom, že je konec her, a že tu další den nestrávíme. Všichni v krajích musí takhle v noci povině koukat. A všichni sázkaři už jen napjatě drží palce svým favoritů. Sponzoři sledují a doufají, že peníze, které do nás vrazili, nepřijdou vniveč. A Peeta, Lydia, Allison a Malia stojí jistě před promítačem ve dvanáctém patře výcvikového centra a modlí se ke všem bohům, abychom s Derekem přežili.

Po emblemu se objevuje fotka splátce, který zemřel a já žasnu. Objevuje se číslo jedna a fotka patří Boydovi. Vážně zemřel Boyd. A já nevím proč, ale cítím jistou úlevu. Pokud bude muset Derek bojovat, Theo nebude mít žádnou silovou převahuje. A Derek má stejné šance na vítězství jako Theo.

"Boyd je po smrti," šeptnu Derekovi do ucha, který si snad ani nevšiml té fotografie a stále běží. Aspoň tímhle mu pomůžu. Vsadím se, že se Boyda jistě také obával. Kdo by se Boyda nebál? Byl nebezpečný už jen od pohledu.

Derekovi to opravdu pomůže a běží ještě rychleji. Jistě mu to dodalo odvahu, protože ví, že má nad Theem převahu. Ovšem, dokáže ho zabít? Určitě ano, o tom nepochybuji, ale jak se s tím srovná? Bude jistě hodně trpět. Určitě. Viděl umírat svého otce. Viděl umírat Lauru. Vždy rukou někoho cizího. A teď se má stát on tím, kdo sebere někomu život. Nevím proč, ale ta představa se mi nelíbí. Chci, aby zůstal nevinný, alespoň jeden z nás. Aby alespoň jednomu z nás zůstali ty žluté oči vlka.

"Už tam - budeme," vydechne ztěžka a já se podívám před sebe. Díky světlu z ohně rozeznávám roh hojnosti a velký plac. Ten, na kterém jsem začínal já. A přesně před rohem hojnosti čeká postava s mačetou v ruce. Theo. Takže jsem měl pravdu. Byl tam a připravený. A Boyd mu vběhnul přímo do pasti.