Hunger Games (Sterek FF)✔

17. Plamen vášně

Jeho měkké rty se stále otírají o ty mé a mně je jasné, že tenhle okamžik jen tak ze své hlavy nedostanu. Je to tak plné života a tak opravdové, že si stále musím dokola opakovat, že je to jen finta, aby nám sponzoři pomocí Peety něco poslali. Jenže co? Co od nich Derek chce? Napadá mě jen jediné. Léky. Chce, abych se dal co nejdříve do kupy.

Jeho rty se odlepí od těch mých a jen na nepatrnou vzdálenost se ode mě odtáhne. Hledí mi do očí a já mu pohled opětuji. Srdce mi splašeně buší a všechny hormony v mém těle pracují. Na chvíli bych možná i uvěřil tomu, že ke mně něco cítí, nebýt právě toho pohledu. Říká mi tím, že to udělal jen kvůli sponzorům. A já se snažím zakrýt své city a pohledem vysílám signál, který mu má dát jasně najevo to, že to vím.

Nakonec se odtáhne úplně, ale náš oční kontakt stále nepřerušil. Přece mi řekl všechno, co chtěl, tak proč neuhýbá pohledem? Co se sakra děje? A proč já nemůžu spustit oči z těch jeho nádherných zelených studánek, ve kterých bych se rád utopil. Stilesi! Opět sám sebe okřikuji. Samozřejmě v duchu. Bylo by divné, kdybych přes celou jeskyni zařval své jméno.

Musím se od těch citů co nejdřív distancovat, protože když nezemřu na infekci, zemřu na zlomené srdce. A to nemohu připustit. Nepřichází to v úvahu.

"Tohle je jasná odpověď, ne?" zeptá se šeptem, jako by se bál, že mě vyplaší. Dává do hlasu tolik něhy, kolik jsem od něj ještě v životě neslyšel. Proč takhle nemohl hrát i na interview. Já mohl být ušetřen tohohle všeho. Nemuseli jsme ani jeden předstírat, že se milujeme. I když já už to teď asi předstírat nebudu. Miluju ho. A to se stává tím největším problémem.

"Ano," šeptnu a konečně se mi podaří přetrhnout náš oční kontakt. Kdybych mohl, sebral bych se a odešel. Odřízl ho bych ho od sebe úplně. Byli bychom jen dva obyčejní lidé, kteří jedou sami za sebe, ale mají společný cíl. Dostat se domů.

Najednou zvenku uslyším nějaký zvuk. Jako když něco dopadá na zem. Všechny svaly v mém těle se napnout. Sleduji, jak se i Derek napnul a otočil se směrem k východu z jeskyně. Neváhá ani minutu a stoupá si na nohy, přičemž uchopí luk a vydává se k východu. Kdybych neměl takový strach, že někdo stojí před jeskyní, řekl bych mu, aby na sebe dával pozor.

Derek mizí ve tmě a já tu zůstávám sám. Teď se nebojím o sebe, ale o něj. Můžou tam stát ti dva z prvního kraje - Boyd a Liam. Na Liama by Derek stačil, ale pochybuji, že by Boyda zvládl. Tu horu masa bez slitování. Okamžitě se mi vybavuje zdrhající Isaac. Zřejmě asi viděl, co Boyd nebo Ennis provedli jiným splátcům, kteří už se domů nevrátí. Muselo to být strašné. Proto se dal na útěk, i když u sebe zbraně měl.

Najednou slyším zvuk přibližujících se kroků, které zpřetrhávají pomyslnou nit mých myšlenek o Boydovi. V té tmě není nic vidět a já si až teď uvědomuji, že na tomhle place v jeskyni svítí. Derek bude mít někde v rohu svítilnu. Copak jsem tak slepý, že jsem si toho všiml až teď?

Je chytrý, jelikož nenechal proudit celé to světlo, ale hodil přes něj něco silného, co tu záři tlumí dost na to, aby venku nikdo nic neviděl a zároveň aby stačila osvětlit toto místo.

Kroky se přibližují, až se nakonec Derekova tvář a jeho postava objevují opět ve světle. V ruce drží padáček, na kterém je číslo dvanáct, s nádobkou. Je menší, než ta, kterou jsem dostal já. Zřejmě polibek udělal dojem na sponzory.

Derek odloží luk s toulcem šípů a přejde ke mně, načež si sedne na zem a uvolní padáček. Ten si dal vedle své pravé nohy a nádobu otevírá. Uvnitř je lísteček a nějaká divně vypadající mast. Ovšem nevidím, co je na tom lístku napsáno. Až poté mi ho Derek předává do rukou a vstává.