Kniha a já

•●13●•

Den splynul s nocí, noc s dnem. Světlo s tmou. Teplo s chladem a můj denní program se stal stereotypem.

Psát si s Kimem Taehyungem a večer snášet návštěvy Jí. Začala mi vadit a překážet. Stále se snažila zabránit tomu, abych se bavil s Taem.

Taehyung o ní věděl a vyptával se na ni. Ona dělala to stejné, ale ani jeden mi neřekl, co jim na tom druhém vadí.

Připadala jsem si jako dítě mezi rozvedenými rodiči. Matka se mě snažila poštvat proti otci a otec se snažil dokázat, že je lepší. Otázka je, kdo je skutečně lepší. Ona se mi snaží vysvětlit, že Taehyung je zlý a špatný a on tvrdí, že ji nemám poslouchat. Kdo má pravdu a koho mám poslechnout? Sám nevím.

Taehyung něco ví o mé rodině, ale z nějakého důvodu mi to nesmí říct. Přísahal to mámě a takové sliby se drží. Na druhou stranu tu byla Ona, která mluvit mohla, ale nevěděla. Máma, ale věřila Taemu, ne Jí, tudíž můžu věřit Taemu, ale co když on je důvod te nehody a proto o tom nemluví. Tomu sám nevěříš Jungkooku. Napomenul jsem se v duchu. Nevěřím.

Zazvonil budík. Nevím, proč mám nastavený budík, když mám mít klidový režim, takže mám spát. Vstal jsem, oblékl se a vydal se do kuchyně.

U stolu seděla paní Kim, její manžel byl už nejspíš v práci, a usmívala se na něco v telefonu. Sedl jsem si vedle ní a ona mi přisunula talíř s chlebem.
"Dobré ráno." Pozdravil jsem. Už jsem u ní bydlel týden a pomolu, ale jistě, jsme si vybudovali vztah, který má matka se synem. Dlouho jsem se necítil tak v bezpečí, jako poslední týden, teda když nepočítám tu creepy ženu.
"Výtečné." Odpověděla s stále si projížděla něco v mobilu.
"Copak se stalo?" Chansook se rozzářila ještě víc.
"Psal mi můj syn. Říká, že se vrací domů a přijede už dnes." Radovala se.
"Jé, to je úžasné. Těším se, až ho poznám." Začal jsem se cítí trapně. Stále nevím, jak se jmenuje.
"Budeš se mu líbit. Padnete si hned do oka. Jste skoro stejní a on bude mít konečně vytouženého bratra."
"Tak to aby si pohl." Usmál jsem se.
"Přijede až večer, nejspíš." Odpověděla a začala snídat. Já to už měl skoro snězené.

"Máš na dnešek něco na plánované?" Zeptala se ve dveřích, když odcházela do knihovny.
"Po oběde se má stavit Yoongi a ještě jeden jeho kamarád."
"Dobře, tak nic nedělejte nebo si mě nepřejte." Hrozila mi.

Je to patnáct minut, co skončila poslední hodina. Zazvonil zvonek a já šel otevřít. Má léčba se blížila ke konci a já byl rád, že chodím, běhání pro mě bylo Sci-fi.

Ve dveřích se objevil Yoongi a za ním šel Jimin. Měl jsem podezření, že mezi nimi něco je, ale neměl jsem důkazy a zeptat se mi přišlo trapné. Sice o nich mluvím jako o kamarádech, ale nepovažuji je za ně.

"Ahoooj!" Pozdravil mě Yoongi a obejmul mě.
"Ahoj." Řekl jsem a měl jsem co dělat, abych neztratil rovnováhu.
"Čus. Yoongi, okamžitě ho pust, pokud mu nechceš zlomit celý obratel." Krotil ho Jimin.
"Jo promiň."

Dal jsem jim bačkory a zavedl je do pokoje. Sedl jsem si na postel a oni si sedli na židle, které  tam byly.
"Tak s čím potřebuješ pomoc?" Zeptal se Yoongi, který si můj nový pokoj prohlížel.
"Celou dobu básnil o tom, že to musí být vážné, jelikož potřebuješ mojí pomoc." Stěžoval si Jimin.
"Potřebuju poradit ohledně videosmyček." Vysvětlil jsem.
"A co tě zajímá?" Zeptal se Jimin.
"Špatná otázka. Proč tě to zajímá?" Upřesnil Yoongi.
"Nevím, jen mě to napadlo. Jsem to viděl ve filmu." Řekl jsem první lež, která mě napadla. Samozřejmě jsem věděl, proč mě to napadlo. Záznam z knihovny jsem nepustil z hlavy, ale až nedávno mi došlo, že tomu Jimin rozumí. Yoongi přišel jen jako doprovod a kontakt, protoze jsem neměl Jiminovo číslo. Jimin se zasmál s Yoongi vypadal překvapeně.

"Dobře, co chcete vědět pane detektive?" Zeptal se Jimin
"Jak dlouho trvá ji vytvořit?"
"Záleží na tom jak s dlouhým záznamem pracuješ."
"Řekněme sedm hodin"
"Na kolik kopii?"
"Na dvě." Odpovídal jsem.
"Když to dělá profík, tak max dvě hodiny. Pokud by to dělal někdo neznalý, klidně i den."
"Jak složité by to bylo dát do záznamu, kdyby musel předchozí záznam smazat?"
"Kdyby měl volný přístup, tak ne víc než půl hodiny a už to by musel být ňouma. S tím, že by ses tam musel vloupat, tak to vidím tak na čtyři hodiny, záleží kam."
"Jestli chceš vykrást banku, jdu taky." Hlásil se Yoongi. Musel jsem se usmát.
"S touto nohou?" Zeptal jsem se.
"No... ano. Budeš náš stratég." Řekl Yoongi.
"A budem si říkal Bangtan boys." Zasmál se Jimin.

Ještě chvíli jsme kecali a pak jsem je vyprovodil. Otevřel jsem knihu a našel papírek. Dnes na něm nebyl žádný další vzkaz. Divné, vždy tam je nějaký vzkaz.

Cvakl zámek. Že by se Chansook vrátila? To ne je brzo nebo její manžel pro svačinu? Nevím.
"Mami...?! Tati...?!" Ozval se neznámý hlas z předsíně. Tak to asi nebude ani jeden z nich. Došel jsem se schodům. Jejich syn ke mně stál zády, ale viděl jsem jeho hnědé vlasy.

Otočil se na mě a řekl: "Ahoj."

***

Konec této delší části. Snad se líbila. 😁

Pokud vás můžu požádal, tak asi za 15min vydam takovou "hru". Byla bych ráda, kdybyste se na to podívali a nechali mi nějakou radu, ohledne toho jak to mám či nemám psát.😂