Kniha a já

•●12●•

Co máš společného s tou nehodou?

Já? S jakou nehodou? O čem to mluvíš?

Dělá si ze mně blázna? To nemůže myslet vážně, protože on o VŠEM ví, ještě dřív než se to stane! Jak může dělat, že neví o tomto?

S nehodou, kdy má matka umřela.

To nebyla nehoda. Slíbil jsem tvojí matce, že ti o tom nic víc neřeknu. Proto se, prosím, neptej. A co s ní mám společného? Tvoje přežití.

Jak to myslí? Moje přežití? Jak by do toho mohl zasáhnout? Kolik mu vůbec je? Jak mohl něco slíbit mojí matce? Odkud se znali? Díky knize? Pochybuju. To by musel být dost starý, aby s ní znal pomocí jí. Musím zjistit kolik mu je.

Jak jsi starý?

Je mi dvacet jedna.

Co myslíš tím přežitím? Prosím řekni alespoň něco.

Dobře. Tvá matka mohla zachránit pouze jednoho. Rozhodla se pro tebe. Jestli kvůli tobě skončím v pekle, tak si mě nepřej.

Jak? Bylo ti pouze sedm, když se to stalo. Jak jsi mohl mít něco společného s mojí zachranou?

Pamatuji si, že se doktoři divili, jak jsem přežil, ale nikdy mě nenapadlo, že jsem to zvládl díky někomu. Nikoho si nepamatuju, ale je to už dost let nazpátek a navíc jsem byl malý.

Věk nic neznamená. Pomohl jsem při tvojí záchraně, i když mi bylo sedm. Klidně si nevěř, ale taková je pravda. Řekl jsem snad někdy něco, co nebyla pravda?

To je taky fakt, ale v sedmi?

Ne, neřekl.

Tak vidíš. Nechci znít moc dospělácky ale, měl bys jít spát. Jsi zraněný a takto se rychle neuzdravíš.

Fajn

Dobrou noc.

Procházel jsem kolem okna a už ze zvyku jsem se podíval ven. Jak je možné, že tam je vždy, když si píšu s Taehyungem?
"Řekl ti sladké lži, že ano?"zeptala se. Během mrknutí oka se objevila za mnou. Lekl jsem se, narazil do zdi a sesunul se ke zdi.
"Kdo...kdo jsi?"
"Myslím, že tušíš, kdo jsem."
"Možná."
"Hmm... zajímavé. Tušíš víc, než Eunmi. Rodina se pozná."
"Odkud znáš mojí matku?"
"Ze stejného místa, jako odkud ji zná Taehyung. Jeho sladké lži mám nejraději."
"Jaké sladké lži?"
"O té nehodě."

Rozsvítily se světla na chodbě a Ona zmizela. Prostě se rozplynula. Ještě někdo mi řekne, že je skutečná.

Do pokoje vběhla Chansook a její manžel. Přiběhla ke mně a pomohli mi se zvednout. Byli tak starostliví.
"Jungkooku! Co se stalo?" Zajímala se Chansook.
"Nevím, asi jsem byl náměsíční a narazil do zdi." Řekl jsem první věc, co mě nepadla. Asi by nevěřili, kdybych řekl, že jsem spadl kvůli ženě, která se mi dostala do pokoje, protože jsem si psal s klukem, kterého jsem ještě neviděl a vím, že tu je někde semnou.
"Dobře. Pojď, už je dobře." Řekla a vedla mě k poslteli.

Lehl jsem si a ona při odchodu ještě řekla: "Kdyby něco, víš, kde mě najít."

I kdyby na mě mluvili smýšlení lidi, kteří tvrdí, že jsou skuteční? I když nevím, kdo byla vlastně moje matka a co má společného s jedním z nich?
Nemyslím si, že by jste mi věřili i když jo, byli byste schopní mi pomoc?

***

Vím, teď jsou ty kapitoly krátké, ale v příští se vám to pokusím vynahradit 😊

Toto bych chtěla věnovat Lulu_Write_SO a annaleeroses moc vám dekuju za pomoc😊 samozřejmě nejste jedine, ktere mi pomahate😊 vy vite kteří mi pomahate😀 vas venuju příští😂