Kniha a já

•●25●•

Zavřeli nás do nějaké prosklené místnosti. Byly tam nějaké dvoupatrovky, dva stoly a celkem 8 židlí. V zamalované místnosti byl záchod a sprchový kout s umyvadlem.

Právě jsem opouštěl naší "koupelnu", když jsem uslyšel rozhovor ostatních.
"Vážně nás může osvobodit?"zeptal se Yoongi.
"Ano, může." odpověděl mu Namjoon a hned na to pokračoval. "Pokud nám Tae nelže."
"Nelžu." bránil se Tae.
"Řekni mi na kolika procentech se naše osvobození?" zeptal se Jin
"Přibližně na 55 procentech." řekl mu Tae.
"Budu hádat. Těch 50procent je z tvé strany." řekl Hobi.
"Ano."odpověděl Tae.
"Teď záleží tedy jen na něm." zhodnotil to Namjoon.
"Ano...."
"Myslíš, že to řekne?" zeptal se Yoongi.
"Nevím, doufám v tom." odpověď Tae.

"Co řešíte, kluci?" zeptal jsem se, když jsem k nim přišel. Připadal jsem si neuvěřitelně blbě, odposlouchání je velmi špatná věc.
"O co Jí jde."odpověděl mi Hobi.

Těmto slovům nevěřím. Neřešili Sanghee, ale mě. Tím jsem si jistý.

"Kód černá, opakuji, všem jednotkám, kód černá." zahučela Jinova vysílačka. Zmáčkl tlačítko.
"Jste si jist? Kde?"zeptal se a pustil to.
"Ano pane! Blok B!" ozval se hlas a následně střelba. Vysílačka oněmněla.

"Hobi! Slyšel jsi? Musíme jít!" zakřičel Jin.

Hobi odsunul posuvný panel a vytáhl z něho čtyři samopaly. Donesl je před dveře naší místnosti. Naťukal tam číselný kód a otevřel je a každému z nás dal jeden do ruky. Nasadil do nich zásobníky.
"Vy tři víte, jak s tím zacházet. Ty, Jungkooku. Střílel jsi už někdy?" zeptal se a Jin kontroloval dveře.
"Když nepočítáme CSko, tak ne." přiznal jsem.
"Dobře. Tak se hlavně neser dopředu, pokud se něco posere." řekl.

Dal Namjoonovi svou vysílačku, zamkl naší místnost a s Jinem vyběhli ven.

Nevěděl jsem, co s tím mám dělat, tak jsem to raději položil. Ještě by to mohlo vystřelit a někoho to mohlo zranit.

"Co se děje?" zeptal jsem se. Byl jsem OPĚT jediný, kdo to nechápal.
"Je tu problém, názvem Sanghee." řekl Namjoon.
"Ona je tady?" musel jsem se přesvědčit.
"Ano, Ona je tady a jde po tobě." Řekl Tae. Zarazil si pažbu do ramene a kontroloval mířidla.

Asi jsem se právě zamiloval...dobrá chvíli Jungkooku. Vypadal neodolatelně.

Ozvala se rána a zašumněla vysílačka.
"Jde k vám. Pronásledujeme ji, ale asi ji nestihneme. Buďte připraveni."

Tae, Namjoon i Yoongi se postavili vedle sebe rozkročili se. Odjistili zbraně a loukami na jediný vchod k naší místnosti.

Střelba se ozývala čím dál blíž. Něco se tady pokazilo.

Podíval jsem se na stranu. Stála tam Ona. V typickém oblečení a stejném výrazu.

"Pozor!" zakřičel jsem a Tae se otočil mým směrem.
"Řekni její jméno!" zakřičel na mě a zamířil na ni. Kluci ho napodobili.

Zmrzl jsem.

"Líbí se ti v akvárku? Já bych to tady nezvládla." řekla.
"Řekni její jméno!" naváděli mě kluci.
"Sanghee..." zašeptal jsem.

O krok odstoupila...

"Hlasitěji!" zakřičel Namjoon.

"Sanghee." zavolal jsem na ni.

"Tímto sis podepsal rozsudek smrti." zasyčela a zmizela.

"60procent." řekl Tae a já nechápal, co se právě stalo.

***

Tak jo. Další část je tu. Co myslíte, že znamenají ty procenta a co Sanghee tolik naštvalo?(^.^)