Jungkook je velmi oblíbený, ale přesto nemá kamarády, kterým by mohl věřit. Je to pro něho velmi frustrující, ale nevadí mu to. Zvykl si být sám a uzavírat svoje emoce uvnitř sebe. Nic jiného mu ani nezbývalo.
Toto vše se má ale změnit. Tehdy objev...
Musel jsem se štípnout. Toto se mi zdá. Stojí předemnou on. Syn mých hostitelů. Byl mi nějaký povědomí, ale nedokázal jsem si ho vybavit a ani zařádit. "A-ahoj." Pozdravil jsem ho. Co se semnou děje? Proč jsem se zakuckal? "Ty jsi Jungkook, že?" Jak to ví? To mu ani nepřijde divné, že neznámý kluk je v jeho domě? "A-ano. Promiň, ale ty se jmenuješ jak?" Vypadal sladce přímo roztomile.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Hmm..? Jo, jasně. Mé jméno je Kim Taehyung. Omlouvám se za nezdvořilost."
Au... píchlo mě u srdce. Už vím odkud ho znám. Vzhled sedí, jméno taky a znal moje jméno. To se dá vysvětlit i jinak, ale...
"Jsi v pořádku? Vypadáš, jakobys právě viděl ducha." Prolomil Taehyung trapné ticho. "Co... Já.. ano, jsem v pořádku." Řekl jsem a sešel po schodech, abych mu vzal tašku. "Neblbni. Vím o tom zranění. Vezmu si to sám. Ty bež do pokoje. Až si vybalím věci, můžu se stavit a mužem si popovídat, jestli chceš." Pověděl mi a vydal se sám do svého pokoje, v každé ruce taška a na zádech batoh.
Seděl jsem u stolu a napsal Taemu z knihy. Už znám moc Taehyungů. Pana Kima, Tae, jako jeho syna a Taehyunga z knihy.
Kde jsi?
Zeptal jsem se.
U tebe. Kde jinde?
Nemohl to být Tae, protože ten zrovna nadával z pokoje, protože mu spadlo něco na zem a rozbilo se to.
To byla otázka na tebe. Já to nevím.
Jsem u tebe. Co dělá páteř?
Odskakuješ od tématu a páteř je skoro v pořádku.
Lžeš. Vím, že nemůžeš běhat a v noci tě probouzí bolest a hlas té ženy. Nemůžeš se jí zbavit a to tě štve ještě víc, než tvá záda.
Jak to ví? Toto všechno byly totiž pravda. Vážně na mě mluvila, ale do domu už nevešla. Chtěla, abych se s ním nebavil. Stále, ale její požadavek byl bez důvodu.
To je možné. Řekni mi, kdo upravil ten záznam v knihovně, pane všemocný.
Nejsem všemocný a ten záznam jsem upravil já.
Proč?
To má mnoho důvodů. Hlavní je, abys mě neviděl.
Já tě nechápu. Já ale vím, jak vypadáš. Viděl jsem fotky.
Ano, viděl jsi moje fotky, ale to nic neznamená. Fotka je fotka, ne skutečnost. Vypadám sice stejně, ale nic to nemění.
