Kniha a já

•●28●•

Z pohledu Taeho

Kookie už spal. Chudák si láme hlavu nad tak lehkou otázkou... Sam bych ji však asi nevyřešil, kdybych neznal řešení.

Už nemáme moc času a všichni jsme si to uvědomovali. Nikdo z nás to ale neřekl Jungkookovi. Nesmíme ho stresovat. Už takhle vypadá, že za chvíli dostane depku z toho, jak ho zahrnujeme informacemi.

Musíme mu dat nějakou nápovědu. Jenže jakou, aby to nemělo vliv na nás...?

Sedl jsem si k ostatním.
"Yoongi, pamatuješ si klíč k vyluštění, aniž by ses musel dotknout knih?" zeptal jsem se ho.
"No...ano?"

Vytáhl jsem papír a podal mu ho.
"Napiš ho."
"Může to mít vliv na naše životy. Seš si sam sebou jistý?" zeptal se a všichni ostatní na mě vyjevěně sledovali.
"Sam sebou ano, ale jim ne..." řekl jsem a podíval jsem se na Jungkooka.

Mám ho rád, dokonce víc než to, ale nejsem si jist, jestli dokáže udělat to co od něho potřebujeme. Věřím, že to zvládne.

"Dobře. Můžeme to zkusit, ale co z toho vznikne to ti neřeknu." odpověděl. Sedl si ke stolu a začal psát.

Po pár chvílích mi podal další popsány papír.

Kaž.9str.kaž.29v.kaž.5slo.3pís.

Snad to pochopí... Musí... On to zvládne...

"To stačí..." řekl jsem.
"Udělal bych víc, ale nevím, jak by to ovlivnilo kletbu." posteskl si Yoongi. Nikdo se mezi nás nepletl.
"Udělal jsi dost..." usmal jsem se na něho. Oči se mi leskly slzami. Zbývá mi už jen pár týdnů...

'Mám pro tebe návrh.' ozval se mi v hlavě ženský hlas.
'Ohledně čeho?' odpověděl jsem jí.
'Ohledně kletby.' věděl jsem, že to nikdo jiný neslyší.
'Jaký?'
'Takový, který by se ti mohl líbit.'
'Řekneš mi ho?'
'Sejdeme se a já ti ho prozradím.'
'Kde?'
'Tam kde vše začalo.'
'Až bude měsíc nejvýš, budu tam.'
'Budu čekat...'

"Co budeme dělat teď?" zeptal se Jin.
"Nevím, co vy, ale já půjdu něco vyřešit." řekl jsem.
"Co chceš, abychom tě pustili?" zeptal se Hobi.
"Přesně to po tobě chci kamaráde. Pusť mě." požádal jsem ho.
"Kam chceš jít?" zeptal se Yoongi.
"Na začátek..."
"Je to tvá volba, ale pokud zemřeš, jsme všichni ztracení." oznámil Jin.
"Nejste, zvládnete to."
"Nikdo nemá tolik procent, jako ty." připomněl mi Hobi.
"To nic neznamená."
"Znamená to dost." Obořil se na mě.
"To je jedno, pusť mě ven."

Jin za mnou přišel a podával mi štěnici a Namjoonovu vysílačku. Namjoon to jen nevěřícně sledoval. Věděl o co jde. Aspoň si to myslím.

"Bez tohoto, nikam nejdeš." oznámil mi.
"Fajn." řekl jsem a schoval věci do kapes.

Hobi odemkl dveře a pustil mě ven. Vykročil jsem ven. Rychle zabouchl dveře a zamkl je, takže šly odemknout jen z venku. Hobi se tvářil dost nechápavě.
"Tae? Co se děje?"
Neodpověděl jsem mu. Vyběhl jsem z místnosti a ještě slyšel promluvit Namjoona, který celou dobu mlčel.
"Chce se sejít se Sanghee a uzavřít s ní úmluvu, která ho může stát život." Přece jen to pochopil.
"Tae!" zakřičeli Hobi a Jinem a Yoongim. Mě to však nezastavilo a běžel jsem tam, kdy jsem se měl se Sanghee setkat.

Možná rizika jsem si uvědomoval, ale když se vas někdo zeptá:

Mít na rukou krev nevinných nebo krev svých milovaných ?
Být živí nebo mrtvý?
Výhoda nebo čest?
Zasadit poslední ránu nebo zachránil?
Obětovat se nebo přežít na úkor druhých?

Nevím jak vy, ale já volím obětování. Když nebudu žít já, prezijou aspoň oni, ale to není můj plán.

Můj plán zní: zabít ji a přežít.
Vím, je to velmi dobrý a propracovaný plán.

Pokud to nepřežiju, budeš mi chybět Jungkooku, tohle dělám pro tebe...

***

Nějaké teorie?😄