•●Epilog●•

719 87 85
                                    

O rok později

Bylo nám řečeno, že musíme všichni počkat na recepci. Držel jsem Taeho za ruku a přemýšlel, co nás může čekat.

Během toho roku se náš svět trochu změnil. S Taem jsme se nastěhovali do vlastního bytu, požádal mě o ruku, očekávali jsem výsledek adopce a náš tým se rozrostl o jednoho člena.

Jimin se stal naším hackerem. Práce mu šla od ruky, ale musel zůstat na základně. O tom co se stalo s knihami nebo Sanghee neměl ani ponětí. Nebylo potřeba mu to říkat.

"Kluci, další misse se vám povedla na jedničku, ani se o vás nevědělo." pochválil nás Sehun.
"A ty Jungkooku...učíš se rychle."
"Děkuji pane."
"Časem si promluvíme o tvém povýšení." řekl, nečekal na mojí odpověď a odešel. Neměl jsem na to co říct.

"To je báječná zpráva." prohlásil Tae, když mě obejmul. A ostatní to jen utvrzovali.
"Ano, to je." souhlasil jsem.
"Nechci kazit tuhle výtečnou chvíli, ale tuto krabici vám posílá nějaká žena." řekl Jimin, který právě přišel. Předtím ho tady nebylo potřeba, protože se nezúčastnil naší misse.

Hobi si krabici převzal a rozřízl pásku. Otevřel ji a obsah vysypal na stůl. Byly to dvě knihy. Knihy, které jsme všichni dobře znali, teda až na Jimina...

Moje rodinná kronika a kniha z banky... byly považované za ztracené.
"Jimine, kde jsi ty knihy našel?" zeptal se Hobi.
"Byly v té krabici,kterou ta žena donesla, proč?" nechápal Jimin.
"A neřekla, jak se jmenuje?"
"Říkala, že se jmenuje Se....Sang...."
"Sanghee?"
"Ano, takto se jmenovala. Vy jí znáte?"
Všichni jsme jen přikývli. Musí to být jen shoda jmen, protože tato Sanghee je už mrtvá, alespoň by měla být.....

Konec

***

Než řeknu cokoliv dalšího, chtěla bych vám oznámit další knihu.

Než řeknu cokoliv dalšího, chtěla bych vám oznámit další knihu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Anotace:

Tvrdí se, že těsně před tím než umřete ve snu, se probudíte, ale to není úplně pravda.
Sny mají na náš svět větší vliv, než který jim přikládáme. Zemři ve snu, zemřeš ve skutečnosti. Jak prosté...
Jaké to je, když každý váš sen je noční můra, která vás může stát život? Jako videohra s jedním životem a když o něj přijdete je GAMEOVER a nikde není tlačítko 'restart'?
Já nevím, ale Jungkook a Taehyung tento pocit znají až moc dobře. Víc než by si přáli a jde jim o jediné... přežít své vlastní sny.

Chtěla bych poděkovat vám všem, kteří jste to dočetli až sem. Za vaše komentáře a podporu, kterou jste dávali mému příběhu.
Uvědomuji si, že to muselo být v nějakých chvílích hodně nudné nebo to mohlo být líp napsané a gramatické chyby kazily požitek z četby.
Přesto si vážím vás všech, že jste to přečetli a přežili to se mnou.😄
Mám vás ráda a u další knihy snad ahoj❤❤

Kniha a já Kde žijí příběhy. Začni objevovat