Kniha a já

•●26●•

Jsem si toho vědom. Zemřít by bylo nejlepší, ale já si na vlastní život nezvládnu sáhnout. Navíc bych nechal rodinu Kim v prokletí. Až ho zlomím, uvidím, co udělám dál. Ale abych to zvládl, musel bych vědět jak to udělat....

To nevím a ani nevím, jak to zjistit. Však jestli zrušení kletby je na 60 procentech, tak zbylých 40 procent už zvládneme...snad...

Dveře se rozevřely a do místnosti vběhl Jinův a Hobiho oddíl. Prohledali to tady a ti dva se postavili před sklo naší místnosti.

Z jednotlivých části místnosti se ozývalo jedno slovo. "Čisto."

"Kde je?" vyzvídal Jin.
"Odešla."odpověděl Tae.
"Jak jako odešla! Kam šla?!" nechápal Jin.
"Prostě odešla. Nevím kam, ale v budově není." oznámil mu Namjoon.
"Proč odešla? Šla po Jungkookovi." přidal se do toho Hobi.
"Jungkook jí řekl jménem..." promluvil Yoongi.
"To jste se zbláznili?! Čí to byl nápad? Chápu, že jde o zrušení kletby, ale teď jste spustili lavinu událostí. Uvědomujete si to?" zeptal se Jin.
"Taeho...a my jsme to povzbudili." přiznal Namjoon.

"Kód černá u konce, všem jednotkám, kód černá u konce. Hledaná osoba opustila budovu. Zkontrolujte prohledávanou oblast a vraťte se na své pozice."oznámil Jin do své vysílačky.

"Pane, jste si jist? Nemáme žádné stopy po jejím úniku." ozval se hlas nazpátek.
"Ano, je pryč." oznámil mu.

"Všichni z místnosti ven!" zakřičel Hobi a všichni bez otázek odešli. První tři těžkooděnci, hlavně k zemi, zbytek je měl k zemi, ale nebylo pochyb, že by zvládli reagovat rychle.

Zůstalo nás tam jen šest. Já, Tae, Namjoon, Yoongi, Jin a Hobi.

Odemkli naší místnost a vešli dovnitř. Jin zajistil zbraně a uklidil je.
"Máš to?" zeptal se Hobi Namjoona
"Mám, ale ukrást to bylo složité." odpověděl.

Ukrást? O jediné krádeži co vím, je vyloupení banky, ale co by mohlo byt v bance tak důležitého, ze to museli ukrást a agenti FBI si to nemohli prostě vzít.

"Ty jsi vyloupil banku?" zeptal jsem se ho.
"Ano, já myslel, že ti to došlo, když jsi mě poprvé viděl." odpověděl mi. Nikdo se do našeho rozhovoru nepletl.
"Myslel jsem si to. Proč jsi ji nechal vybuchnout? Mohlo to někoho zabít."
"Zaprvé. Já ji nenechal vybuchnout, to Sanghee, když se mě snažila zastavit a zadruhé, díky bohu, to nikoho nezranilo. O peníze nešlo, hledal jsem věc, která by pomohla zrušit kletbu." Vysvětlil. Mám se divit, že za to může zase Ona?

"Co to je?" zeptal jsem se.
"Kniha."odpověděl mi Yoongi.
"Další?" kolik je těch knih?
"Ano. Kde je tvá?" zeptal se Tae.

Měl jsem ji, když nás našla Sanghee. Zpanikařil jsem. Kde je? Kam jsem ji dal. Pak mi to došlo. Mám ji pod mikinou. Vytáhl jsem ji a položil na stůl.

"Bezva. Namjoone, kam jsi ji schoval ty?" řekl Hobi a vytáhl propisku a papír. Na co to potřebuje?
"U Taeho v pokoji." odvětil

Jin něco řekl do vysílačky a hodinu na to jsme měli i druhou knihu.

"Yoongi? Znáš pořadí?" zeptal se Tae.
"Jsem spouštěč, takže ho znát ani nemusím, protože to ono si najde mě."

Vzal si propisku a papír. Začal listovat v knihách a psal nějaké věty. Čekali jsme víc než hodinu, než nám Yoongi dal popsány papír.

Přečetl jsem to. Byla to hádanka...

"Jsem jediný, kdo to nechápe?" zeptal se, když jsme to všichni přečetli.

"Ne..." odpověděli jsme jednohlasně.

***

Moc děkuji, že jste dostali tuto knihu na #108 fan fikce😄 moc vám za to děkuji😃 doufám ze se vám nová část líbila a chtěla bych vás požádat, jestli byste mi mohli do komentáře napsat otázku, nad kterou hlavně přemýšlíte v tomto příběhu😁 neptejte se, prosím, proč. Jen mě to zajímá