Kniha a já

•●31●•

Vešli jsem hlavním vchodem, hned co se mu ho povedlo Yoongimu odemknout.

Našlapovali jsme opatrně a jistě. Dům vypadal ve vnitř zachovaně a udržovaně. Musela tu Sanghee bydlet...

Ozvaly se hlasy. O něčem se bavili. Poznal jsem v tom Taeho a Sanghee, ale slovům jsem nerozuměl. Tae něco odmítl a následně se ozvaly dva výstřely. Lekl jsem se a o krok ustoupil. Vrazil jsem do Jina a tomu něco spadlo na zem. Lidi zareagovali různě...

Jin to sebral, já stál jak solný sloup, Hobi s Namjoonem se rozhlíželi po možném nebezpečí a Yoongi zmizel.

Objevila se před námi Sanghee ve vší své kráse. Rozhlédla se a na prstech si nás přepočítala. Yoongiho jsem nikde neviděl, nevím kam zmizel.

Objevila se tma...zase. Jedna tupá rána. Rozsvítily se světla na samopalech a ozval se první výstřel. První zbraň zhasla a další tupá rána.

"Nech mě, kurva, abych tě zastřelil!" zakřičel Jin když spadl Hobi.
"Až tak naivní jsi, když si myslíš, že se nechám?" Jin ji konečně našel a začal po ní střílet. Jako další skončil na zemi a hned po něm jsem šel já.

..

Probudil jsem se přivázaný na židli. Zase. Kolem mě Jin, Hobi a Namjoon. Yoongi tu nebyl, asi ho nenašla nebo ho ani nehledala.
"Ale no tak! Sanghee! To už tu bylo! Není něco lepšího?" zakřičel Namjoon a začal skupat lepicí páskou a provazem.

Zrak mi padl na Taeho.

Ležel bez hnutí v kaluži krve. Vypadalo, ale že žije. Hruď se mu těžce nadzvedala.

"TAE!" zakřičel jsem, ale on se na mě ani nepodíval.

"On tě neslyší a pokud jo, tak ti neodpoví." řekla Sanghee a stála přede mnou. Pohladila mě po tváři a já pod jejím dotykem sukl.
"A co se týče tvoji otázky Namjoone... toto ti musí stačit." usmála se na něho. Bylo ji vidět do tváře a ten úsměv... Ten úsměv byl strašný...

"Co od nás chceš?" zeptal se Hobi. Nemohl jsem pustit zrak z Taeho. Byl tak bledý, vypadal jako mrtvola, ale žil... Zatím žil. Pomaličku otočil hlavou a pohledem ukvěl na mně. To co jsem viděl v jeho očích bylo horší, než cokoli jiného, co jsem viděl...

Byla v nich smrt, zatracení, bezmoc a viděl jsem tam i pocit vinny. Vypadal strašně a ta temnota v jeho očích tomu vůbec nepomáhala. Bál jsem se o něho. Byl jediný ke komu jsem choval takovou náklonnost a teď mi tu umíral před očima.

Vzhlédl jsem a ve stínech výklenku jsem zahlédl Yoongiho. Natisklý na zdi a puškou před sebou. Nevím, co chce dělat, ale vím, ze nechce, aby o něm Sanghee věděla.

Svou pozornost jsem přesunul na ni. Stála před Hobim a právě odpovídala.
"Chlapče... Od vás nic nechci. Chci něco od Jungkooka." řekla a všichni se podívali na mě.

Co bych ji mohl dát? Co mám já a ona ne? Lásku rodiny Kim, ale to ji nemám jak dát...
"Co chceš?" zeptal jsem se a bál se její odpovědi. Může chtít cokoli...
"Tvé rozhodnutí a tvé slovo."
"Rozhodnutí v čem?"
"Dobře mě poslouchej. Buď zachráníš sám sebe a ještě jednu osobu a nebo zachráníš všechny, ale bude tě to stát život." řekla.

Podíval jsem se na okolní tváře. Všichni na mě překvapeně koukali. Jediný Tae vrtěl hlavou v nesouhlas.
Už jsem se rozhodl...

***

Lulu_Write_SO ten pocit když u psaní tohoto s tebou píšu to co píšem v RP😂😂

Toto je jedna z posledních části...😢