lie || p.jm.

~2~

V šest ráno mě vzbudil budík. Neřešila jsem to a spala dál. Po deseti minutách jsem si uvědomila proč jsem si vlastně budík nařídila. „sakra práce!" zanadávala jsem si a z postele vystřelila rychlostí světla. Osprchovala se, nalíčila , něco hodila na sebe a do sebe a při odchodu jsem si ještě vzala černou roušku kvůli smogu co tady v Soulu bohužel je.

Koukla jsem na mobil a zjistila že absolutně nestíhám. Z bytu jsem vytřelila ještě rychleji než z postele. Na telefonu jsem si nastavila navigaci abych do práce vůbec trefila a ulicemi zalidněného Soulu jsem mířila za svým snem. Už jsem byla před budouvou a zarazila jsem se když jsem viděla obrovský nápis.

Pro jistotu jsem ještě zkontrolovala adresu protože jsem nevěřila ze stojím před nahrávacím studiem BigHit. „Můj bože BigHit." odmlčela jsem se. Pak mi to konečně docvaklo. ,, ty vole no jo BigHit. Bts ..." sama jsem se udivila nad  svým slovníkem a při pomyšlení že budu pracovat s Bangtan boys jsem se malém rozbrečela štěstím.

Stála jsem tam značnou chvíli než mi došlo že opět nestíhám. Zamířila jsem přes celou místnost k výtahům. Před výtahem jsem narazila do chlápka s rouškou. ,, pardon, nevšimla jsem si" omluvila jsem za svou nemotornost na to mi odpověděl že je vše v pořádku. Jeho hlas je mi od někud hrozně povědomí, ale vůbec jsem si nemohla vzpomenout kde jen jsem ho slyšela.

Zadíval se na mě když jsem si sundala roušku. ,, Nová síla?" pochopila jsem ze otázka byla mířena na mě. „ Ano. Jsem tu jako nová maskérka, ale zatím jenom jako stážistka." „Tak to spolu budem spolupracovat" ve chvíli kdy si ten chlap sundal roušku a usmál se jsem malém omdlela. Přede mnou stál samotný Kim Seokjin.

Podal mi ruku, kterou jsem bez váhání přijala. ,, Kim Seokjin, ale podle tvého výrazu to jistě víš" tak jo hlavně klídek. Řekla jsem si jen tak v duchu. Zasmála jsem se jeho poznámce a také se mu představila. ,,Nashiro Sayazumi". ,,To nezní moc korejsky" konstatoval když mou ruku pustil a zmáčknul patro ve kterém by měli být maskérny.

,,No vlastně jsem z Japonska" odpověděla jsem na jeho poznámku. Zbytek jízdy výtahem mi vyprávěl co všechno bude moje práce. Když jsme dojeli do určeného patra zamotala se mi hlava. Naštěstí jsem nepadala a ani Jin si ničeho nevšiml tak jsem pokračovala za nim.

Procházeli jsme dlouhou chodbou. Na každých dveřích byla cedule co se v určité místnosti nachází. Alespoň nebudu jako blbá otevírat všechny dveře a následně zjišťovat že to není místnost, do které tak úplně chci a potřebuju. Došli jsme asi tak do půlky chodby a Jin otevřel dveře. V maskérně bylo zrovna docela ticho.

Žádné další maskérky tam nebyli ale za to tam byl zbytek skupiny. Když jsem uviděla jak na mě všichni najednou upřeli oči malém jsem přestala dýchat. Jin stál vedle mě a stiskl mi rameno ve znamení ze se není čeho bát. Zhluboka jsem se nadechla a po boku Jina vkročila do místnosti s nadšeným úsměvem. ,,Tohle je Nashiro" představil mě Jin.

Už chtěl pokračovat, ale zbytek jsem hodlala dopovědět sama. ,,Ahoj kluci. Jsem nová stážistka Nashiro Sayazumi." představila se ještě jednou trochu nervózně. Najednou se z gauče na kterém všichni seděli zvedl Tae. Přišel ke mě a objal mě. Trochu jsem to nečekala, ale objetí mu oplatila. ,,Ahoj Nashiro!" ,,Ahoj Tae. Můžete mi říkat jenom Shiro" řekla jsem už trošku klidnější. ,,Ty jsi z Japonska?" zeptal se Namjoon. ,,Jo, ale maminka je z Anglie takže jsem jenom poloviční Japonec."

Usmála jsem se a Jimin s Jungkookem na mě upřeli pohled jakoby se snažili zjistit co je na mě neazijského jestli je to vůbec slovo. Tomu jsem se musela zasmát. Jimin poklepal na volné místo vedle sebe na znamení že si mám sednout. Neváhala jsem a sedla jsem si vedle nej. Moje tváře nabrali trošku růžoví nádech. Jimin se mi totiž ze všech kluků líbí nejvíc. Suga si toho asi všiml a usmál se. Když jsem to zaregistrovala můj obličej ještě o odstín zčervenal.

Toho už si asi všimli všichni , ale to by nebyla sranda kdyby mě nezačali provokovat. Jimin mi dal ruku kolem ramen a já myslela že jsem rudá až na prdeli a víc už ani být nemůžu. To už jsem nevydržela a s větou že si musím odskočit jsem vyletěla z místnosti. Opřela jsem se o zeď vedle dveří a zhluboka se nadechla.

Z místnosti se ozval smích a mě bylo jasné čemu se smějí. Oči se mi začali zaplňovat slzami. Skupina kterou obdivuji se mi směje. To jsem zase dopadla. Venku jsem stála dobře tři minuty když se dveře otevřeli a na chodbu vstoupil Taehyung. Rychle jsem si setřela slzy, které stekli na tváře. Upravila si drdol a prohrábla bílou ofinu.

Beze slova mě objal. Se svými 158 centimetry jsem mu dosahovala sotva pod bradu. ,,Tobě se Jimin líbí viď?" tahle otázka mě trochu zaskočila, ale nechtěla jsem lhát tak jsem jen kývla. ,,Promiň" nechápala jsem proč se omlouvá. Odtáhla jsem se od něj a tázavě se na něj podívala. ,,Proč se omlouváš?" Teď už mě nedržel vůbec. ,,Že jsem si toho nevšiml dřív. Zarazil bych to." Musela jsem se usmál tomu jak na mě byl hodný. ,,Až si usušíš oči tak za námi zase přijď"

Zasmál se a rozcuchal mi ofinu. ,,A už nebreč" Když zmizel ve dveřích vytáhla jsem z kabelky, kterou jsem měla stále přes rameno zrcátko a upravila se. Před tím než jsem otevřela dveře jsem se nadechla a usmála abych se podpořila. Sedla jsem si zpátky na gauč a neunikli mi divné pohledy ostatních na moje stále trochu červené oči. Díky bohu to nějak nerozebírali, ale Jimin mě pořád hypnotizoval pohledem. Obrátila jsem se na nej s větou co se děje? V tom se zvedl ze sedačky a táhl mě za sebou z místnosti.

                    ++++++

Tady je druhá kapitola!! Snad se líbila. Můžu jen doufat :D Další snad zase zítra ;) Papaaaa
   Vaše ~Usagi-chan~