lie || p.jm.

~9~

Venku prší. To je příležitost k tomu přemýšlet. Od té doby co jsem v Korei se mi matka ještě neozvala. Jediná otázka co mi vrtá hlavou je PROČ. To se jí snad hnusím ? Nebo se proti mě spikla s tím, jež si říká otec? Nechci o tom s Jiminem mluvit. Nechci rozpatlávat staré vzpomínky. Nechci mu říkat o mém vztahu s matkou. Ale nechci mu lhát. Ani jsem si toho nevšimla a po tváři mi stekla osamocená slza. Štěstí je, že je Jimin v práci jinak by o tom chtěl mluvit. To já nechci.

Nesmím na to už myslet. Pustila jsem si klavírní verzi wings albumu. Vždycky když jsem chtěla vypnout jsem ji to pustila. Už od mala hraji na klavír. Když mé prsty dopadají na klávesy klavíru jako bych byla v nebi. Na klavír mě naučila hrát matka. Ne. Nesmím na ní myslet.

Tady klavír nemám. A ani peníze na to si ho pořídit. Pak mě napadlo že ve studiu určitě nejaký bude. Neváhala jsem a oblékla si na sebe něco teplejšího. Už nepršelo, ale venku se podzim a nechci nic podceňovat. Vzala jsem si proto i deštník. Jen tak pro jistotu.

Otevřela jsem dveře zkušebny, u které jsem typovala že by tam mohl být i klavír. K mému velkému štěstí jsem ho tam našla. V místosti nikdo nebyl což se mi hodilo. Ne že bych se styděla za to jak hraji, to ani v nejmenším, ale není mi jak to říct- pohodlné když na mě někdo zírá. Proto jsem taky hrála když jsem byla sama doma.

Už jsem neřešila okolní svět a sedla za klaviaturu. Začala jsem hrát klavírní verzi Jiminovi písně Lie. Je to nádherná melodie. Jakmile se mé prsty dotkli dřevěných kláves jsem z hlavy vypustila všechno. Jen já a klavír. Můj mozek si to ani nestačil uvědomit a mé prsty už hráli něco jiného.

Protentokrát to bylo I NEED U. Zase od Bts. ,,Něco je se mnou sakra špatně" zauvažovala jsem mezi písní. Jsem na nich fakt závislá a díky Jiminovi ještě víc. Hrála jsem dobře půl hodiny. Hrála bych dál kdybych neměla pocit jakoby mi někdo propaloval záda pohledem.

Otočila jsem se na stoličce a měla jsem pravdu. Všech šest kluků včetně mého přítele stáli ve dveřích s otevřenou pusou. Nevěděla jsem co jim mám říct. Nikdo mě takhle až na matku nikdy neposlouchal. ,,Proč si nám neřekla že tam skvěle hraješ?" prolomil konečně Yoongi ticho. Asi jsem musela být fakt dobrá když to říkal on jakožto někdo kdo hraje na klavír tak, že když ho slyším tak se mi zamotá hlava. ,,Nikdo kromě matky to neví" usmála jsem se trochu nervozně.

,,Hrajete skvěle slečno Sayazumi." za hlavami kluků se najednou objevil samotný Bang Si-hyuk. Majitel BigHit. Teď už jsem vážně neměla co říct. ,, Děkuji pane" vypadlo ze mě nakonec. Co jsem měla říct? Přeci na něj nebudu jenom tupě zírat. ,,Mám pro vás návrh slečno Sayazumi. Co kdyby jste se místo maskérky stala pomocnicí našeho skladatele." Chvíli jsem si myslela že si ze mě dělá srandu. A překvapení kluci si to asi mysleli taky.

Ani jsem nemusela moc přemýšlet a kývla na souhlas protože hudba je pro mě vším. Sice jsem se Korei původně přestěhovala kvůli tomu být maskérka, ale představa že budu každý den hrát a ještě skládat pro Bts mě přesvědčila natolik že jsem byla za své rozhodnutí ráda. To že mě povýší na lepší pozici znamená také větší plat. Takže bych si mohla vydělat na něco většího kde bych mohla mít i svoji dřevěnou vášeň.

Zbytek dne už jsme s jen oslavali moje povíšení.

++++++

Omluvám se že jsou poslední dvě kapitoly tak nějak o ničem, ale nemám náladu nic dělat. Proto jsou kapitly krátké a nudné. Fakt mě to mrzí, ale snažím se vám sem něco psát. I přes můj dosavadní stav doufám že se vám kapitolka líbila. Hvězdičky a komentáře teď zahřejí víc než jindy! U další kapitoly zase papaa.

   Vaše ~Usagi-chan~