Jin mě svíral v obětí zatímco já jsem mu brečela do ramene. ,,Co se tu děje hyung?" ozval se za námi hluboký hlas Taehyunga.
,,Jungkook" pronesl Jin a mladšímu toto jedno slovo stačilo, aby pochopil situaci. ,,A je v pohodě? Myslím Yu" zašeptal, ale stále dost nahlas na to, abych to slyšela taky.
Jen jsem zakroutila hlavou a přemístila se do Taeho náruče. ,,Jdu si zbalit věci a domluvit si jiný pokoj. S ním už nebudu." řekla jsem, když jsem přestala brečet.
Bez zaklepání jsem vešla dovnitř. K mému štěstí nebyli ty dvě hrdličky v ložnici, ale na terase. Vypadalo to na velmi zábavnou debatu podle smíchu té čarodějnice.
Schválně jsem práskla dveřmi. Jejich hlavy se na mě hned otočily. Věnovala jsem jim pohrdavý úsměv a šla se věnovat svému kufru. ,,Co to děláš?" zeptal se nechápavě Jungkook.
,,Co by jsi řekl. Balím se. Zůstaň si tu s HyuJin" její jméno jsem řekla se znechuceným tónem. Zvedl se a namířil si to ke mě. ,,A kam jako chceš jít. Tohle je i tvůj pokoj"
,,To je mi úplně jedno, však já něco vymyslím. Jen abych tu nemusela být s tebou" na moment jsem se mu podívala do očí. Zapla jsem svůj zbalený kufr. ,,Co to do tebe vjelo? Malém jsi mě ohla a teď se jen tak zbalíš a odejdeš?"
,,Co to do mě vjelo?! Děláš si srandu žejo. Ty jsi mi dal pusu jako první, řekl jsi že by ti nevadilo se mnou chodit, už to vypadá, že mě miluješ a když se do tebe zamiluju já, tak si na oslavu mích narozenin, která mimochodem ještě probýhá, napochoduješ s touhle courou ruku v ruce, celý červený a spocený. Jak si to mám asi domyslet!"
Vychrlila jsem na jeden dech a slzám pustila volný průchod. Popadla jsem svůj kufr a vydala se ke dveřím. ,,Nezapomeň ještě prásknout dveřma." ten odporný hlas a následovný smích. Ženský hlas. Upustila jsem kufr a nakráčela si to k ní.
Napřáhla jsem se a vlepila jí takovou facku, že měla problém s udržením rovnováhy. ,,DĚVKO!" zařvala jsem s plných plic. Jen na mě ohromeně hleděla a držela si postižené místo. O moc líp na tom nebyl ani Jungkook.
Jen s otevřenou pusou sledoval situaci. ,,Co si o sobě jako myslíš?! Že si jen tak budeš rozvracet vztahy nebo co jako?! Jsi obyčejná děvka! Nejdřív se sápeš po Jiminovi a teď Jungkook?! Kdo bude další? Chceš to dotáhnout až na kurvu prezidenta? Je mi z tebe zle." Nejradši bych ji plivla do obličeje.
Můj řev musel být nejspíš hodně slyšet, protože do pokoje vtrhl zbytek Bangtan v čele s Shiro. Přešla ke mě a odvedla mě. ,,Už klid" objala mě Shiro.
Jen jsem jí objetí oplatila. Nechtěla jsem nic vysvětlovat. ,,To jsou ty nejhorší narozeniny." rozvzlikala jsem se nanovo. ,,Ale dala jsem jí pěknou facku. Ta mlaskla." Zasmála jsem se, když jsem přestala brečet. ,,Jo, měla pěkně červenou tvář"
Zasmál se za námi Tae s Hobim. Otočila jsem se k nim. ,,Zasloužila si jí" pronesl Hobi. ,,Slyšeli jsme to všichni až moc dobře" Pousmál se Jin s Namjoonem a Yoongim za zády.
Poslední ven vyšel Jimin a vypadal dost rozčileně. ,, Lásko? Co jsi tam dělal tak dlouho?" ozvala se Shiro. ,,Musel jsem si s nima něco vyřešit." protočil očima blondýn.
,,No a?" zeptala jsem se pro změnu já. ,,Jungkook tvrdí, že ji miluje a stejně tak i ta bestie. Prej chtějí být spolu" kývla jsem. Sklopila jsem hlavu, aby nebyly vidět slzy, které se draly napovrch. ,,Tak já si jdu vyřešit nějaký bydlení." snažila jsem se o co nejvyrovnanější tón.
,,Počkej, můžeš zůstat u nás. Hoseok se s tebou vymění." chytil mě Tae za zápěstí. Hobi jen přikývl a věnoval mi jeden ze svých úsměvů. ,,Já nevím kluci. Nechci vás zatěžovat svými problémy"
,,Ale ticho, nikoho neobtěžuješ. A teď pojď, musíš se vyspat." odpověděl Hobi a Taehyung vzal můj kufr. Došli jsme k nim a Hobi si začal balit. Já naopak vybalovat. Tae mi pomohl, takže už jsem za chvíli usínala už vedle druhého z Bts.
++++++
Moc se omlouvám, ale včera jsem úplně zapomněla. Můžete poděkovat mojí spolužačce jinak bych si vůbec neuvědomila, že nebyla kapitola. Díky Baru 😶😘 A ty doubi17 doufám, že ti kapitolka zlepšila náladu a už nejsi tak smutná. Příští týden zase papaa
Vaše ~Usagichan~
ČTEŠ
lie || p.jm.
Fanfiction„Poprvé do Koreji?" „Chyběla jsi mi,..." || lie Tuhle věc jsem psala opravdu hodně dávno, takže číst na vlastní nebezpečí. Je to trochu (dost) blbost.