lie || p.jm.

~5~

Krásně se na mě usmál, ale mě do smíchu moc nebylo. Stále jsem nedokázala vstřebat co se právě stalo.

,,C-co to bylo?" Pořád jsem na něj nevěřícně koukala. ,,Tomu se říká polibek" odpověděl s humorem. ,,Jasně že vím co to bylo ale proč?" Zeptala jsem se ho a čekala odpověď. ,,Protože se mi líbíš" Zase jsem zrudla. Natahoval se pro další pusu. Než jsem ale stihla cokoliv udělat tak se jeho rty opět přitiskly na mé. Jak jinak než že jsem zase podlehla. Líbilo se mi to a byla jsem ráda že si všiml že ho mám ráda, ale nevím jestli jsem připravená na to ho milovat a něco s ním mít.

,,Už by jsi asi měl jít" řekla jsem když jsem ho konečně odstrčila. Odešel. Nevím proč ale byla jsem lehce znechucená tím co se právě stalo. Ale nejhorší na tom bylo co jsem cítila. Sesunula se po dveřích k zemi a přisunula si kolena k tělu. ,,Jak jsi mi to mohl udělat Park Jimine. Jak jsi mě mohl nechat se do tebe zamilovat."

Další den se mi vůbec nechtělo do práce. Ne že bych ho nechtěla vidět, ale bála jsem se pozná že k němu něco cítím a to jsem si nemohla dovolit. Celou noc jsem nespala. Přemýšlela jsem nad tím vším. Nad polibkem, nad jeho slovy, nad tím jak to bylo příjemné, nad tím co k němu cítím. Do práce jsem ale musela. Byla jsem připravená nedávat mu nic najevo.

Do šatny jsem vešla hodně unavená. Nesnažila jsem se ani o úsměv. Ani jsem je nepozrdavila a rozvalila se do křesla . Chvíli jsem tam jen tak seděla a usínala. V tom jsem si něčeho všimla. Tady něco nehraje. I když v šatně byli všichni tak tam bylo naprostý ticho. To mi k nim vůbec nesedí.

,,Co se děje? Jste nějak moc potichu a to je podezřelí" podívala jsem se na ně a pak mi to došlo. Není tady Jimin. Oni na mě všichni upřeně dívají. Co po mě asi tak budou chtít? Samozřejmě budou zvědavý co se včera u mě doma stalo. ,,Spíš nám řekni co se děje tobě. Ani jsi nás nepozdravila, vypadáš jak panda a Jimin nechtěl jít do práce protože tam budeš ty a včera celý večer dokola opakoval že udělal chybu a nikomu z nás nechtěl vysvětlit jakou." Nevěřícně jsem koukala na Hohibo, od kterého bych vůbec nečekala ze bude znít takhle vážně. Co s nima mám dělat. Proste jim to musím říct. ,,Tak jo" promnula jsem si obličej a začala s vyprávěním.

,,Včera když jste mu ujeli domů tak jsem ho pozvala k sobě na večeři. V klidu jsme povečeřeli, popovídali a všechno šlo celkem dobře. Ale když jsem sklízela ze stolu tak za mnou přišel do kuchyně a obejmuj mě. Nechtěl mě pustit tak jsem ho oslovila ale furt mě nepouštěl. Najednou mi dal pusu na zezadu na krk protože mě objímal zezadu." jejich oči ťekali mezi mím obličejem, krkem a rukama, který jsem si mnula. ,,Když konečně trošku povolil tak jsem se k němu otočila a on mě přitiskl ke zdi."

Když jsem to takhle spětne vyprávěla klukům, kteří hltali každé mě slovo, tak se mi v hlavě objevovalo zase spoustu otázek. ,,Přitiskl mě ke zdi a začal mě líbat. Já jsem nemohla nic dělat." polkla jsem a připravovala jsem se jim to říct. Nádech. Výdech. Tak jo to zvládneš. ,,Když mě líbal o objímal tak ... fuu je to těžší než jsem myslela" vydechla jsem. ,,Tak už sakra řekni ze ho miluješ!" vykřikl Tae s úsměvem na rtech. Až teď jsem si všimla že se všichni usmívají a čekají až to řeknu. Dokonce i Yoongie se usmíval a to je co říct.

,,J-jak to víte?" vůbec jsem nechápala jak to poznali. ,,Celou dobu co o něm mluvíš se culíš jako mesíček." odpověděl Namjoon na mou otázku. Měla jsem pocit že jsem rudá až na prdeli. ,,No t-tak jo. Miluju ho" sama jsem nevěřila že jsem to řekla. Tae a Hobi začali tleskat, ostatní se jenom usmívali a Jin vypadal pyšně. No, jako správná Mamka.

Ve dveřích se najednou objevila jeho roztomilá hlavička. ,,A-ahoj Jimine.Eheh" usmála jsem se na něj nervózně. ,,Čau Shiro" nevěděla jsem co říct. Byla jsem hrozně nervózní. Srdce mi bušilo jako o závod a v břiše lochtalo snad tisíc motýlků. ,,Jak se dneska máš?" nevěřím že ze mě vypadla taková hovadina! ,,Pěkně mizerně" zase ten krásný úsměv. Stejný jako včera. Zakroutila jsem hlavou abych zahnala myšlenky na včerejšek.

,,To mi povídej. Celou noc jsem nespala" napodobyla jsem jeho sladký úsměv. Zasmál se. Právě jsem roztékala. ,,Já jsem taky vůbec nemohl usnout" v tom začal Tae. ,,Oni nespali kvůli s-" všichni včetně mě ho začali utěšovat. ,,Šššššššššš!!!" Nervózně a hlavně hodně "nenápadně" jsme se na Jimina všichni usmáli. Díky bohu to neřešil.

Sedl si na okraj mého křesla a já myslela že ho zabiju. Jak mám být sakra nenápadná a nedávat nic najevo když se ke mě chová takhle?! Fakt jsem se snažila na něj nekoukat když si povídal s klukama. Myslela jsem že se propadnu až k zemskýmu jádru když se na mě podíval a přistihl mě tak, jak na něj civím. ,,Proč na mě pořád takhle koukáš?" zeptal se a chvíli mě skenoval pohledem. ,,Dneska vypadáš nějak jinak." Ježiši mariáá já jsem se nenalíčila. No tak to je trapný. Rychlostí světla jsem se zvedla z křesla a mířila si to rovnou k zrdcadlu kde sedí kluci když je líčím.

,,Už zase vypadam jako člověk" oddychla jsem si že na mě ti chudáci nemuseli celý den koukat nenamalovanou. ,,Páni. Tomu říkám proměna." žasl Kookie nad mou změnou. Pak jsem si na něco vzpomněla. ,,Zítra má přijít ta nová holka že?" Zeptala jsem se pro jistotu. Jen doufám že mi nepřebere Jimina. Teď jsem si jistá že ho chci mít pro sebe.

+++++++
Další kapča je tu! Snad se líbila. Děkuju moc za hvězdičky a hezký komentáře. U další kapitoly zase papaa
Vaše ~Usagi-chan~