lie || p.jm.

~20~

Pohled na jeho úsměv plný smutku mě ničil. A ještě víc fakt, že mu nemůžu dát to, po čem touží, i když bych nesmírně ráda. Ještě chvíli jsem sledovala jeho sklopenou tvář a měla jsem hrozné nutkání... udělat to, co jsem právě udělala. Políbila jsem ho. Polibek mi začal hned oplácet. Sedla jsem si na jeho klín a své ruce spojila za jeho krkem. On mě chytil za boky a tím si mě víc přitiskl k sobě. Kvůli nedostatku vzduchu v našich plicích jsme se odtáhli. Byla jsem si jistá, že ho mám čím dál radši a sen o vztahu s Jeon Jungkookem se pomalu stával realitou.

Jako na zavolanou se ozval můj žaludek, žádající jídlo. Zvedla jsem se z jeho stehen a šla si do ložnice pro věci a čekala na Kookieho u dveří abychom spolu mohli jít na snídani. Bok po boku jsme se po dřevěných cestách vydali směrem k jídelně. Vně velké budovy už byl ruch. Na nic jsem nečekala a uchopila keramický talíř, na který jsem si nakládala jídlo. Očima jsem vyhledala Shiro.

Mířila jsem si to jejím směrem. Samozřejmě u stolu kde seděla nechyběl Jimin a zbytek Bangtan. ,,Dobré ráno" popřála jsem jim se zářivým úsměvem. ,,Vypadá to, že jste ten konflikt vyřešili" podotkl Jin, když si k nám se stejně spokojeným usměvem přisedl Jungkook. ,, Ano, už je to v pořádku. Nemusíte mít obavy" pronesla jsem.  Zbytek snídaně probíhal úplně v klidu. Najednou se postavil Namjoon a požádal o ticho. Šum v jídelně jako kouzlem zmizel.

,,Tak, aby jste se tady nenudili, tak se dnes půjde na výlet" začal Joonie. Ráda poznávám něco nového takže jsem napjatě poslouchala. ,,Půjdeme na jednu horu co tady je. Na vrcholu by mělo být jezírko a krásný výhled. Za hodinu se všichni sejdeme na nádvoří, takže v klidu dojezte a pak se jděte připravit a nezapomeňte si vzít pevnější boty." domluvil leader a zpátky se posadil. ,,Počkej! To ani nedojíš" zastavila mě Shiro když už jsem byla na odchodu.

,,Už nemám hlad" usmála jsem se na ni a šla pryč. Na prahu dveří jsem se otočila. ,,Kookie!" zakřičela jsem na něj přes jídelnu. ,,Nemám klíče. Mohl by jsi mi je hodit?" zeptala jsem se mile. ,,Počkej jdu s tebou" zvedl se a mířil ke mě. Společně jsme pak došli na pokoj a já začala balit. Do batohu jsem dala vše potřebné jako je pláštěnka, voda, sluneční brýle a podobné nezbytnosti.

Rozhodla jsem se, že se převléknu do něčeho, co můžu popřípadě zničit. Teprve ve chvíli, kdy jsem tam stála jen v šortkách a podprsence, mi došlo, že se na mě Jungkook celou dobu dívá. Hned jsem se otočila a myslela jsem, že se propadnu hanbou. Najednou mi jeho silné paže objaly tělo. Otočil si mě k sobě a věnoval mi letmý polibek nejdřív na čelo a následně na rty.

Odtáhl se. Já jsem jen šokovaně hleděla do jeho krásných očí, a snažila se v nich vyčíst odpovědi na mé nezodpovězené otázky. ,,Přijdeme pozdě." hodil po mě tričko, které jsem měla připravené. Oblékla jsem se a popadla můj batoh. Před dveřmi si mě k sobě ještě přitáhl a naposledy políbil, než se slovy : toho se nikdy nenabažím otevřel dveře. Nejspíš se snažil o to, abych to neslyšela.

Jeho plán úplně nevyšel. Slyšela jsem každé jeho slovo. A s jeho slovy se mi v hlavě zrodilo ještě víc otázek než doposud. Zavřela jsem za sebou dveře a vydala jsem se směrem ke skupince holek. ,,Ahoj Yu" pozdravila mě drobná slečna s černými vlasy pod zadek. Myslím že se jmenovala Eun. ,,Ahoj Eun. Jak se máš?" byla to milá holka. Jedna z mála, která nevyzvídala, jaké je bydlet s Jungkookem. ,,Já už se hrozně těším na ten výlet. Pamatuji si, že když jsem byla malá, tak jsem tady byla s rodičemi, ale na tu horu, na kterou půjdeme jsme nestihli jít. Jsem hrozně zvědavá"

Jen jsem odkývala na souhlas a svůj pohled věnovala Jungkookovi, který se bavil s Taem. Neunikli mi Taeho občasné pohledy, mířící na mou osobu. Podle toho jsem přesně zjistila, o čem se baví. Nevšímala jsem si toho a dál se věnovala Eun. Po chvíli k nám přišla i Shiro, která se oddělila od Jimina a zapojila se do naší debaty. Ještě nějakou dobu jsme si povídaly, když nás z naší debaty vyrušil Suga, který k nám s překvapivě dobrou náladou přišel. ,, O čem je řeč dámy?"

,,Ty se nudíš viď?" optala se bez ostychu Shiro. ,,Ani nevíte jak. Namjoon je velitel akce, ale furt někde chodí pozdě a my na něj pak máme čekat" zasmál se Yoongi. ,,Jen tak mimochodem bych se stále rád dozvěděl o čem se bavíte" v tu chvíli jsme všichni trochu stuhly. Myslím, že by nechtěl vědět o čem jsme se bavily. Leda kdyby mu Shiro chtěla říct jak dobrý je Jimin v.... fujky. ,,Věř, že nechtěl" zasmála jsem se a holky se mnou.

,,Jestli si myslím správně nebo alespoň tuším správně tak... je mi to celkem jedno" pokrčil rameny. My jsme dostaly záchvat smíchu a následně se Shiro naklonila k Sugovo uchu. ,,Bavíme se o tom, jaký je Jimin v posteli" řekla potichu Shiro, aby jsme to slyšeli jenom my. ,,Aha." Yoongi dostal podobný záchvat jako my před chvílí. ,,A?" zeptal se raper. ,,No dobrý." odpověděla Shiro.

Zaráželo mě, jak o tom může takhle otevřeně mluvit, ale přece jenom s nima má trošku jiný vztah. ,,Jenom dobrý?" nadzvedl Suga obočí. ,,Tak dobře. Je to fantastický. Stačí?" přiznala bělovlasá Japonka. Yoongi se s mírným úšklebkem otočil na patě. Shiro značně znervózněla. Nejspíš jí došlo to samé co mě a Eun. A naše teorie se potvrdila, když k nám mířil vykolejený Jimin.

Popadl Shiro za paži. ,,Proč vykládáš takové věci? Neříkám, že se zlobím, když si myslíš, že nejsem v posteli dřevák, ale nemusíš to vykládat na potkání a už vůbec ne jemu!" otočil se na zmiňovaného a zjistil, že to nejspíš řekl víc nahlas, než tak úplně chtěl. Naskytl se mu pohled na překvapené výrazy všech přítomných.

,,To jaký je Jimin v posteli si vyřešíte potom. Teď vyrážíme." zavelel Namjoon a ty dvě hrdličky zrudly, tak že jsem měla pocit jakoby měli každou chvíli prasknout. Pak se chytli za ruce a zařadili se do tvořícího se zástupu. Eun šla k nějaké holce a já jsem šla předposlední. Za mnou šel Jungkook a Taehyung jako dá se říct dozor.

Procházeli jsme lesem. Byl tam tak klidný les. Vytáhla jsem svůj foťák a udělala snímek toho klidného místa. Když jsem usoudila, že je dobrá tak jsem fotoaparát vypnula a už se chystala ho sklidit, když v tom mě přerušil Taeho hlas. ,,Ukaž" pobídl mě. Zapnula jsem tedy znovu přístroj a ukázala fotku klukům, držící se celou cestu za mými zády.

,,Máš talent" pochválil mě Kookie, který stále sledoval fotografii. Zandala jsem foťák zpátky do batohu a pokračovala v cestě. Lesní stezka se začala zužovat až jsme šli po úzké stezce na hřebenu hory. Snažila jsem se jít co nejvíc rovně a uprostřed, abych nespadla. To se mi bohužel moc nepovedlo. Šlápla jsem na kámen a podjela mi noha. V tem moment kdy jsem padala dolů jsem se podívala smrti do tváře. V takové situaci si člověk uvědomí dvě věci.

Ta první : Nikdy nevíte kdy a kde na vás ona smrt číhá. Může to být v situaci kdy to nejmíň čekáte nebo minimálně potřebujete. A ta druhá : Život je neuvěřitelně krátký. I člověk, který žije 90 let je tady krátce. Země je stará několik miliard let a mi tu přesto nejsme ani jedno století. Já jsem si však uvědomila ještě třetí věc. Zamilovala jsem se do svého zachránce. To on mi umožnil žít dál. Děkuji Jeon Jungkooku.

++++++

20 KAPITOLA!!! Ani nevěřím, že jsem to dotáhla až sem. Tím bych chtěla poděkovat těm, kteří mojí tvorbu čtou už od prvního publikovaného dílu. Opravdu moc si toho vážím. Díky Vám jsem se vždy odhodlala něco napsat takže tisíceré díky a u další kapitoly zase papaa
   Vaše ~Usagichan~