lie || p.jm.

~21~

Zamilovala jsem se do svého zachránce. To on mi umožnil žít dál. Děkuji Jeon Jungkooku.

Jeho silná dlaň svýrala mou paži. Kdyby mě nechytil včas, tak už jsem dávno dole v roklině jen jako flek. ,,V pohodě?" zeptal se když mě vytáhl. Cítit pod nohama pevnou zem byl v tu chvíli nejlepší pocit.

Jasně že jsem v pohodě Jungkooku, jen jsem malém umřela. Jsem úplně v pohodě. ,,Jojo, jasně" vydechla jsem nakonec ještě šokovaná z toho, co se stalo. ,,Děkuju" řekla jsem skoro neslyšně.

,,Za tohle se neďekuje" odpověděl na mé díky. ,,Všechno v pohodě tam vzadu?" zeptal se najednou někdo zepředu. ,,Jo v pohodě Jine, jdeme dál" ujistil ho Tae, který na mě stále hleděl, jakoby se snažil zjistit, zda jsem zcela v pořádku.

Po nějaké době jsme došli na určené místo. Celý zbytek cesty šel Jungkook těsně za mnou, kdyby se náhodou zase projevila moje ohromná "šikovnost".
Hned jak jsem spatřila lavičku, tak jsem si na ni sedla a snažila se uklidnit moje stále rychle bušící srdce. ,,V pohodě? Slyšel jsem, že jsi malém spadla"

Vyrušil mě stisk něčí ruky na mém rameni. ,,Jo jsem v pohodě, neměj strach Hobi" usmála jsme se na stále pozitivního Hoseoka.

Ještě dlouho jsme tam seděli a pozorovali dechberoucí výhled. Když se začalo stmívat vydali jsme se na hotel. Celou cestu, kdy jsme šli po hřebenu hory, jsme se nesmírně bála. Bohužel jiná cesta zpátky nebyla.

Na hotel jsme se vrátili kolem sedmé večer. Právě včas na večeři. Došla jsem po dlouhé dřevěné cestě k mojí chatce s Jungkookem v patách a odemkla dveře.

Vplula jsem do místnosti a batoh upustila někde na zemi. Doslova jsem skočila na postel a obličej zachumlala do peřiny. Najednou se postel prohla pod tíhou Jungkookova těla, který napodobil můj pád. ,,Jsi taky tak strašně unavená?"

Zeptal se do polštáře. Jen jsem souhlasně zamručela a přetočila se na bok. Otevřela jsem oči. Jungkook byl pořád hlavou v polštáři. Lokty jsem si podepřela hlavu. ,,Díky, že jsi mě chytil. Zachránil si mi život"

Zvedl hlavu a podepřel se rukama stejně jako já. ,,Za málo. Byla by tě škoda" při jeho slovech jsem se trochu začervenala. ,,A nečervenej se pořád" zasmál se mi. ,,Co když udělám něco jako tohle..."

Lehce mě políbil na špičku nosu. ,,To praskneš?" smál se mi pořád. ,,Víš co obdivuji?" zeptala jsem se ho. Kývl na znamení, že poslouchá. ,,Jak můžeš takovýhle věci dělat bez ostychu"

Zasmála jsem se pro změnu já. ,,Když máš někoho rád, tak ti to trapný nepřijde" odpověděl a usmál se na mě. Nechtěla jsem, ale věděla jsem, že teď je vhodná chvíle k tomu, říct mu co k němu cítím.

Nadechla jsem se a začala. ,,Slib mi, že se nebudeš nějak zlobit až ti tohle řeknu" ujistila jsem se pro jistotu. Sice nevím proč by se měl zlobit, ale kdyby náhodou. ,,Nebudu. Snad. Podle toho co to bude" řekl mi a ne jeho tváři byl náznak obav. ,,Tak jo."

,,Miluju tě...."

+++++
Tak Yu se přiznala. Uvidíme co na to Jungkook. Každopádně chci zavést takový dá se říct pravidlo. Když nebudu někde v prdelce tak budou kapitoly vycházet každý pátek. Celkově u příběhu plánuju ještě tak 10-20 kapitol. Do ty padesátky bych se určitě chtěla dostat. Nejspíš i dostanu, protože se ještě nerozuzlila hlavní zápletka.  No dost tlachání. U další kapitoly zase papaa
   Vaše ~Usagichan~