lie || p.jm.

~11~

,,MIN YOONGI!!!" zařvala jsem přes celou místnost, když šéf konečně odešel. ,,Připrav se na smrt" procedila jsem ještě mezi zuby a vydala se k Sugovi, který jen nezaujatě zvedl hlavu od telefonu.

Popadla jsem první věc co mi padla pod ruku. Zehlička na vlasy. No, umlátit ho s tím taky můžu. Nastvaně jsem pochodovala k člověku nacházející se na mé černé listině. Každý takovou má že? Ne? Tak jsem asi divná.

Mojí cestu k němu zastavila Jiminova ruka. Otočila jsem se k němu čelem. ,,Můžeš mě prosím pustit? Mám něco na práci." sladce jsem se na něj usmála a už se chystala odejít.

,,Zabij ho rychle" pustil mou ruku a ještě poslal malý ušklebek k Yoongimu. Otočila jsem se na něj s novou vlnou odhodlání. Tedy přesněji na židli, kde předtím seděl. ,,Kde je?!" rozhlédla jsem se po místnosti. ,,Tady" zasmál se za mnou Namjoon. ,,Díky brácho." pronesl s ironií v hlase Yoongi.

,, Ty zmetku jeden! Přísahám, že tě zabiju!" řvala jsem na něj zatímco jsem ho mlátila žehličkou do zad. ,,Uklidni se Shiro!" pronesl. Musím říct, že se podle jeho tónu nedivím, že k němu kluci chovají určitý respekt.

Poraženě jsem svěsila ramena a ruce pustila podél těla. Z oči se mi spustili slzy. Ani přesně nevím proč. Nejspíš proto, že mi nejspíš zničil život. Není to tak že bych nebyla ráda za můj vztah s Jiminem. To ani v nejmenším. Jimina miluji a vážím si, jak je na mě hodný, ale to samé nemůžu říct o žárlivých fanynkách.

Budou mě teď s největší pravděpodobností sledovat a urážet mě. Z mého přemýšlení mě vytrhlo objetí. Zarážející bylo komu patřily ruce svírající mé tělo. ,,Yoongi" vydechla jsem potichu. ,,Promiň. Nevěděl jsem, že budeš takhle reagovat."

,,Já taky ne" odpověděla jsem popravdě a uchechtla svému chování. ,,Jednou by to stejně vyplavalo na povrch." konstatovala jsem a zvedla se ze země, na kterou se mi podlomili kolena. Přešel ke mě Jimin a sevřel mě v dalším objetí. ,,V pohodě ?" ujistil se o mém stavu a věnoval krátký polibek na čelo. Kývla jsem na souhlas a šla si připravit věci abych mohla odjet domů.

     ———
Nasedli jsme do auta a rozjeli se domů. ,,Chytáme jeden takový dá se říct projekt" začal v přůběhu cesty RapMonster. ,,Aha. V čem spočívá?" zajímalo mě. ,,Asi týdenní dovolená s deseti z A.R.M.Y." pokračoval Jin. ,,Chtěla by jsi jet s námi?" optal se opatrně Hobi. Na chvíli jsem se musela zamyslet nad jeho nabídkou.

S deseti fanoušky. Předpokládám, že buď byly na koncertu nebo už někdo stihl dát na sociální sítě moje odhalení, takže toho bude všude plno. Po delším rozjímání jsem souhlasila. Musím zjistit jestli se mezi fanoušky najde i slušný člověk, který nám to bude přát. ,,Nemusíš jezdit jestli nechceš" ujistil mě Jimin a stiskl mou ruku. ,,Ale ne, pojedu moc ráda" usmála jsem se na všechny. ,,Supeeeer" zaradovaly se Jungkook a Taehyung unisono.

Ty dva by měli být dvojčata. Pousmála jsem se nad představou toho, že jsou ti dva bratři. Po pár minutách jsme přijely k mému tedy našemu bytu. Vystoupila jsem auta a bok po boku s Jiminem jsme se zahalení jak se dalo vydali k našemu bytu. Byt vedle našeho byl otevřený. ,,Nebyl náhodou prázdný?" zeptala jsem se Jimina, ten ale nevypadal, že by věděl o něco víc než já.

,,Dobrý den" pozdravil nás na pohled docela sympatický mladík, který nesl nějaké krabice do zmiňovaného bytu. Stále s rouškou přes obličej jsme odpověděli na jeho pozdrav a vydali se to útrob našeho bytu. ,,Vypadal docela slušně, co myslíš?" zeptal se Jimin když si sundaval boty. ,, Máš pravdu. Vypadal slušně. Myslíš, že nás poznal?"

++++++

Ahuuj! Další kapča na světě. Budu se teď snažit vydat jednu kapitolu týdne. Uvidím jak to bude vycházet. Na vlakové zastávce je holt spoustu času a klidu. Co myslíte, poznal je nový soused? U další kapci papaaaa
   ~Vaše Usagi-chan~