Jen tvoje... (Loki FF)

Vzpomínka

Mysteri pomohla Lokimu na nohy. Ten se ihned podepřel v kříži a bolestně syčel.

"Měla jsi pravdu drahá. Zhoršuje se to" zasýpal a pajdavým krokem se vydal podloubím do zámku. Při každém pohybu mu však bolest dala jasně najevo svou přítomnost. Projížděla mu přes kříž až k zátylku. Bylo to úplně neuvěřitelné, jak daleko od rána bolest pokročila. Mysteri šla těsně vedle něj a lehce ho podepírala. Věděla ale, že takhle se nikam nedostane. Najednou Loki škobrtnul o nerovný kus dlážděného chodníku. A nebýt Thorova včasného zásahu, ležel by jak široký tak dlouhý na zemi. Bratr ho zachytil a vyhodil si ho do náruče.

"Pusť mě! Tak slyšíš?! " vzpínal se Loki a kopal jako zběsilý. Neměl ani pomyšlení na to, že by ho Thor byť milimetr poponesl. Mysteri ho však uzemnila.

" Mlč. Nemůžeš chodit, tak buď rád že tě nese " vyštěkla a sama se vydala do zámku. Thor se za ní pomalu a nejistě vydal.

**************************

V ložnici jej položil na postel a odešel. Mysteri pomohla Lokimu se svlékáním a oblékla mu černé kalhoty od spacího úboru. Pod hlavu mu dala měkký polštářek, aby měl hlavu v dobrém úhlu a aby měl zátylek v teple. Když se od něj odkláněla, usmála se. Chtěla vypadat normálně, ale přitom měla strach. Bála se o Lokiho. Ten smutně zíral před sebe.

"Co se děje drahý? ".

" Staráš se o mě jako o mrzáka! ".

" Vždyť to jsi! Varovala jsem tě, neposlechl jsi, tady to máš " vyjela na Lokiho popuzeně. Ten se ušklíbl.
" Víš jak mi bylo trapně když mě nesl? " zeptal se. Bůh ví proč, jeho otázka vyzněla jako konstatování. Alespoň tak to Mysteri znělo.

" Aha.. Tak o tohle ti jde! O nevyléčenou pýchu.... " řekla smutně.

" O důstojnost!! Dokud má člověk důstojnost, má vše" vyjel na ní prudce. Mysteri slezla z postele a postavila se před ni.

" Prosím tě, nemluv mi o důstojnosti. Je to jen převlečená dětinská pýcha a ten váš temperament! To jsi musel klesnout tak hluboko, že se schováváš za takovou dětinskost? " oplatila mu otázku stejným tónem.

" Drahá, nechme toho! Víme, na čí straně je pravda" snažil se o usmíření Loki, jelikož v místnosti se začal zvedat lehký vítr. Mysteri jeho klidnící signál pochopila a uklidnila se. Spolu s ní ustal i vítr.

*****************************

Celý den Loki strávil v posteli. Jídlo mu Mysteri musela nechat přinést. Až večer, když se setmělo, konečně usnul. Mysteri chvíli počkala a pak se pomalu vytratila. Potřebovala jít na vzduch a také najít Thora. Netušila, že oboje najde na stejném místě. Thor seděl na lavičce, kde ráno byla s Lokim.

"Krásný večer, že? " řekla Mysteri a přisedla si k němu. Thor se na ní podíval.

" Ano. Dlouho takový klidný nebyl" řekl a opět zvedl hlavu k obloze. Hvězdy zářili jedna víc než druhá. Mysteri se nadechla.

"Švagře, děkuji ti že jsi Lokiho odnesl". Thor se pousmál.

"Maže se tím ten incident v podloubí? ".

" Nikoliv" odsekla se smíchem Mysteri. Thor si povzdechl a zrak mu padnul na blízký záhon.

"Jak se jmenují tyto květiny? " zeptal se jí. Mysteri stočila pohled jeho směrem. Byly to krásné červené květiny opojné vůně.

" Jsou to Revalnisy, květiny zamilovaných. V mém rodném Zunenhaitu rostou skoro všude. Je tam jistou tradicí, že když se chlapci líbí nějaká dívka a on si jí chce vzít, vysadí před jejím domem tuto květinu. Pak záleží jen na tom, zda ji dívka přijme. Když ano, píchnou se oba do prstu a nechají kapky krve spočinout na okvětní lístek . Tak jsou si navždy souzeni, protože jak kvete Revalnisa, kvete i jejich láska. A když jeden z nich zemře, polovina okvětních lístků upadá. Když zemře i druhý, květina uvadne docela" pronesla Mysteri s pohledem upřeným na květy. Thor se na ni otočil.

"A ty jsi je dostala? " zeptal se. Mysteri kývla.

" Ano. Ale Loki je nevysadil, on mi jí dal a tím mě vlastně požádal o ruku. Skropili jsme jí krví a teď ji mám v komnatách v květináči, ve kterém jsem jí dostala. V náš svatební den nechal Loki vysázet tyhle Revalnisy na znamení, že naše láska je veliká a do jedné květiny se nevejde" řekla. Při těchto vzpomínkách se usmívala a mimoděk si u toho hrála se snubním prstýnkem. Thor toto její počínání pozoroval. Vzpomínala si na všechno.

"Loki co to je? ".

" Copak? Ty nepoznáš Revalnisy? ".

" Poznám a právě proto se ptám! ".

" Neznamenají snad u vás něco jako žádost o ruku? ".
" Ano.. ".

" No tak vidíš! Tahle je pro tebe.... ".

" Počkej.. To znamená.... ".

" Myslel jsem že to pochopíš, ale dobrá. Vzala by jsi si mě? ".

" O bože...... A-ano! ".

" To je dobře. Moc tě miluju! ".

"  Já tebe! " vyjekla tehdy nově plnoletá Mysteri a skočila Lokimu s pláčem kolem krku.

Nyní se nad svou tehdejší pošetilostí musela usmát. Mohlo jí to tenkrát také dojít ihned. Popřála Thorovy dobrou noc a odešla do jejich ložnice.

*************************

Loki stále spal a tak se převlékla do noční košilky a šla ještě na chvíli na balkón. Zapřela se o zábradlí a pozorovala oblohu. Pohled jí najednou sklouzl na její Revalnisu v květináči, který stál na malém stolečku v rohu balkóna. Přešla k ní a lehce si k ní přivoněla. Stále voněla tak, jak si jí pamatovala. Sladká opojná vůně. Cítila z ní vše, co měla ráda. Letní vánek, svobodu, rozkvetlou louku, zralé ovoce a to její nejmilejší............. Lokiho