Jen tvoje... (Loki FF)

Hádající rodiče

Chlapec rostl jako z vody. Matka ho milovala a nedala by ho za nic. Loki také, jen to na sobě nedával znát. Občas to už ale přeháněl, což vadilo obzvláště Mysteri.

Uplynul rok od Zukova narození. Bylo to neuvěřitelně klidné dítě. Kde jsi ho posadil, tam jsi ho našel. Od malinka měl ve tváři klidný a chladný výraz, toliko podobný tomu otci.

*********************************************

"Mámí" zkoušel malý Zuko přivolat matku. Seděl na zahradě v záhonku květinek a na drobnou ručku mu sedl motýl. Chlapec ho chtěl ukázat mamince. Mysteri, která stála opodál, k němu přišla.

"Ano, copak je zlato? " zeptala se ho. Zuko pomaličku zvedl dlaň s motýlkem. Mysteri vydechla a klekla si ke svému synovi.

" To je nádherný motýl " zašeptala obdivně. Synek se na ni podíval. Neustále se zkoušel naučit nová slova. Bohužel jeho slovní zásoba se skládala z mámí,babi,ne ne ne, au, dej, ceš a hají. A ještě používal zvláštní zkomoleninu pro svou muchlací plenku, které říkal míňa.

" Mot.... "zkoušel zopakovat to, co řekla matka. Ta se usmála.

" M-o-t-ý-l. Motýl " zopakovala to Mysteri pomalu s důrazem na výslovnost. Zuko něco zamrmlal a zkusil to ještě několikrát, až se mu povedlo.

" Motýl " pronesl, stále hledíce na matku. Ta se rozesmála, vzala Zuka do náruče a zatočila se s ním.

" Ty jsi šikovný! "zvolala a pevně k sobě chlapce přimkla. Mluvit mluvil, jen kdyby už zkoušel chodit. Ještě se ani nepostavil, což dělalo jeho rodičům starosti. Přehodila si synka na ruku a šla s ním do paláce. V hlavním sále seděl Loki. Vidíce svou paní, jak synka nese, trochu se zamračil.

"Proč ho pořád nosíš? "zeptal se nevraživě. Mysteri si odfrkla.

" To ho mám nechat, aby se za mnou plazil? " oplatila mu otázku stejným tónem. Loki se postavil.

" Klidně ať".

"To snad nemyslíš vážně! " zvolala Mysteri a posadila chlapce na zem. Přešla k Lokimu a založila si ruce v bok.

" Myslím. Stejně je tvoje vina, že ještě nechodí. Nemáš ho pořád tahat" oponoval jí manžel.

"Tím chceš říct, že si nemůžu ani pochovat své vlastní dítě?! ".

" Nosíš ho pořád! A pak ten kluk má chodit" zavrčel.
Mysteri vztekle přivřela oči. Nerada se před Zukem hádala, bohužel občas nebylo zbytí.

"Je prostě pomalejší než jiné děti. Na rozdíl od ostatních, Zuko už mluví " pronesla.

" To sice ano, ale jen to co chceš ty. Třeba 'táta'  ještě neřekl ".

" Protože na něj nemluvíš! Sakra, víš co mi to dalo práce ho to naučit? Tak mi to teď nevyčítej! "vyštěkla prudce. Zuko seděl uprostřed sálu. Měl pláč na krajíčku. Nerad viděl, jak na sebe jeho rodiče tak nahlas mluvili. Proto se rozhodl ukázat jim, co už delší dobu sám trénoval, jen se matka nedívala. Překulil se na čtyři a z nich se pomalu postavil. Rodiče si ho ale ani nevšimli. Proto se pomalu vydal k nim.

Loki se zahleděl za Mysteriino rameno. Ta se prudce otočila.

"On..... Chodí? "vydechla ohromeně. Loki pozoroval syna o nic méně překvapeně.

" Vy-vypadá to tak" zadrhl se. Zuko opravdu capal k nim. Mysteri padla na kolena a rozevřela náruč. Bůh lsti ji napodobil. Teď se mělo ukázat, kterého rodiče má radši. Chlapec se však kousek od nich zastavil a zavrtěl hlavou.

"Ne ne ne" řekl. Mysteri nechápala.

"Co ne broučku? " zeptala se. Loki na manželku pohlédl.

" Asi vím o co mu jde" zašeptal a objal jednou rukou ženu kolem pasu. Mysteri pomalu udělala totéž. Zuko se usmál a vydal se do rodičovské náruče. V posledním momentě však zavrávoral a přepadl dopředu. Loki ho spolu s Mysteri zachytil a rodinka se objala. Královně kanuly z očí slzy.

"Chtěl nás usmířit"zamumlal Bůh lsti. Bohyně přikývla a přitáhla si chlapce blíže k sobě.

" Nechce, abychom se hádání "zašeptala. Zuko si zavrtal hlavičku na matčin hrudník a levou ručičkou držel otcův plášť. Spokojeně zavrněl. Takhle byl šťastný....

***********************************************

Tak! Tímto ukončuji tuto povídku. Ale ještě nepáchejte sebevraždy, bude druhý díl XD

Pak je jen na vás, zda budete chtít číst i ten. Ještě dnes vydám jeho první kapitolu. Bude se jmenovat "Syn božstva", tak si to když tak pak najděte. Děkuji za to, co jste s touto povídkou udělala a u další knížky Banzáj!