Manželství mladých bohů není žádná pohádka. Věčně sarkastický a samolibý Loki spolu s věčně uraženou a výbušnou princeznou Mysteri tvoří dokonalou časovanou bombu. Hádkám, šarvátkám a rozbrojím se nevyhnou ani oni...
"Neříkej mi, že to myslíš vážně!" zvolala Mysteri. Manžel ji z trůnu chápavě pozoroval.
"Drahá, vím, jak se cítíš. Ale nedá se nic dělat" pronesl a na podporu svých slov rozhodil volnou rukou. Mysteri ho pozorovala s nejistotou v očích.
"Loki, to je šílenství!" vyhrkla po chvíli. Bohovy oči jezdily sem a tam, jak se snažil držet krok s manželčiným rázováním.
"Ano, ale je to také jediná možnost" poznamenal. Mysteri se zastavila a otočila se k Lokimu zády.
"Dobře, ale až do konce s tebou nepromluvím ani slovo. Ber to jako trest" řekla sebejistě a odešla ze sálu. Bůh pozoroval její vlasy, které za ní vlály jako prapor.
"Čekal jsem to horší" ušklíbl se a vstal, načež se vydal pro radu k matce. Měl zvláštním tušení, že právě ona o tom bude vědět víc.
*********************************************
"Moment. Cože?" zeptala se Frigga a měřila si syna překvapeným pohledem. Loki si povzdechl. Proč všichni měli na jeho plán tuto reakci?
"Zkrátka, chci sem pozvat Mysteriina otce. Musím se o Archeru dozvědět víc" řekl, doufaje v matčinu podporu. Dočkal se jen jejího vyděšeného pohledu. "Drahý, dělej, jak uvážíš za vhodné. Ale měl by jsi si o tom promluvit s Mysteri. Přeci jen, je to její otec. Co ti na to řekla?".
"To co ty v bledě modrém" ušklíbl se bůh a opřel se o Kopí osudu. Matka se smutně usmála.
"Zkus to s ní ještě jednou probrat. Jistě tě pochopí" poradila mu. Loki se s povzdechem vydal do jejich ložnice.
Ač to považoval za pošetilé, několikrát zaklepl. Mysteri stála na balkoně. Když uslyšela zaklepání, otočila se.
"Dále!". Bůh vešel a zavřel za sebou dveře.
" Lásko, pojď si promluvit" vybídl ji Loki sladce. Mysteri zašla dovnitř.
"Tak mluv" pronesla a založila si ruce na hrudi. Tohle už znala. Připlazí se za ní, řekne pár slov, pohádají se, ona něčím hodí a skončí to na loži. Tentokrát ale nechtěla. Obzvláště po tom, co se dozvěděla předevčírem. Lokimu o tom ještě nic neřekla, bála se jeho reakce.
" Proč nechceš, aby sem tvůj otec přijel?" zeptal se bůh a odložil kopí na postel. Pomalu se k ní přibližoval.
"Neviděli jsme se od švagrova pohřbu. Od té doby uplynula dost dlouhá doba a hodně se toho změnilo. Bojím se" zamumlala a pevně si objala žebra. Loki už byl u ní. Jednou rukou jí vzal kolem pasu a přitáhl k sobě. Druhou ji vzal za bradu.
"Mysteri, nemáš se čeho bát. Je to tvůj otec a já tu jsem s tebou. Nic ti nehrozí" konejšil ji. Blondýnka na něj upřela jasně modré oči. Tomu výrazu nešlo odolat. (slintající fronta zde 😍😍)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten pohled byl k nezaplacení. Po dlouhé době u něj viděla vážný výraz. Sklopila hlavu. Dalo to práci, protože jí držel za bradu dost pevně.
"Drahá, co je s tebou? Obvykle máš víc elánu" řekl Loki a pokrčil se trochu v kolenou, aby jí viděl do obličeje. Mysteri stékaly po tvářích slzy. Nechtěla manželovi přidělávat starosti, ale na otce opravdu náladu ani odvahu neměla.
"M-mám strach" zašeptala. Loki smutně zdvihl obočí. Nejdřív myslel, že to s Mysteri po dobrém nepůjde. Ale teď mu jí bylo líto. Pokrčil se ještě víc a vsunul jí svou hlavu pod její sklopenou. Něžně jí políbil na rty. Jen málo , jemně . Aby viděla, že mu na ni záleží a že na ni bere ohled. Mysteri otevřela oči a zvedla hlavu. Spolu s ní se narovnal i Bůh lsti. Dívala se nahoru, do jeho ledových očích. Slzy jí kanuly z očí a stékaly po již tak slaných tvářích.
Loki jí tiše pozoroval. Dívali se jeden druhému do očí a mlčeli. Až to ticho prolomila.
"Lo-Loki...." zamumlala. Bůh jí položil ukazováček na rty.
"Ššš... Nemluv" zašeptal. Přitáhl si jí ještě blíž a slíbal jí slzy z tváří. Poté se přikrčil, vzal ji zezadu za stehna a vysadil si ji na sebe. Mysteri mu obtočila nohy kolem pasu a vzala mu hlavu do dlaní.
"Ať se děje cokoliv , ty se nemáš čeho bát. Máš mě a já tě ochráním za cenu vlastního života" řekl jí klidným hlasem. Bohyně se opravdu uklidnila. Teď políbila ona jeho. Jejich rty se prolínaly a přetlačovaly, tančily svůj oblíbený tanec lásky. Když se po chvílích odtáhla, usmál se.
"Přestala jsi plakat" zašeptal. Mysteri se uculila.
"Měla jsem důvod" zašeptala nazpět. Políbila ho na čelo.
"Miluji tě" zašeptala ještě. Nikdy si to moc neříkaly, prakticky vůbec.
"Já vím" zasmál se Loki a opět ji políbil. Pak ji postavil zpátky na zem a jal se k odchodu. Vzal si žezlo a vydal se směrem ke dveřím. Mysteri se nahrnula krev do hlavy.
"Loki, já jsem....." vyhrkla a natáhla za ním ruku. Bůh se otočil.
"Co?"zeptal se jí. Bohyně sklopila hlavu a stáhla rukuvk hrudníku.
" Um... Nic"vysoukala ze sebe. Ztratila odvahu, neřekla to. Loki tedy odešel. Jen za ním zaklaply dveře, padla Mysteri s pláčem na postel. Proč jen nenašla odvahu mu to říct? Jednou to bude muset udělat tak jako tak. Proč jen je to tak složité? Bála se říci jedinou vezu vlastnímu manželovy. Vždy se bála, že tenhle den přijde. Teď byl tady a vůbec se jí to nelíbilo.....
