Hlasy lesa

Potlačované tajemství

Zoe se potichu plížila po ztichlé chodbě. Většina její rodiny seděla venku na zahradě, jen Amelia pobíhala u plotny, aby včas uvařila oběd. Vyhlédla velkým oknem na zahradu, kterou zalévalo sluneční světlo. Léto už udeřilo v plném proudu. Přestalo pršet a meteorologové slibovali nádherné počasí plné slunečních paprsků.

Chery seděla na dece, hrála si s panenkou, kterou dostala od Zoe. Aiden vedle ní na ni roztomile žvatlal. Cheryl si ho nevšímala, zrovna se zajímala o Nořin balón, který vyhodila vysoko do vzduchu. Nora se po něm zběsile vrhla. Odklidila se z dívčina dosahu i s míčem.

Cillie klečela u záhonu. V ruce svírala motyku a v druhé držela pár kousků plevele. Na záhonu rostly bylinky. Máta, mateřídouška, heřmánek, šalvěj, levandule, měsíček a spousta dalšího. Vyčerpaně si otřela pot z čela. Slunce jí do obličeje svítilo i přes rozložitý klobouk, který si nasadila přes vlasy.

Zoe odvrátila pohled. Došla až ke schodům. Vyhlédla z bezpečné vzdálenosti. Její matka se míhala u plotny, nasekávala zeleninu, míchala polévku a kontrolovala pánev s masem. Zoe si ani nevšimla. Tady věděla, že jí nic nehrozí. Pokračovala dál po chodbě.

Minula květináče s pokojovými květinami a pár kaktusy. Některé šlahouny se plazily po podlaze. V klidu je přeskočila, ale čím dál se blížila ke svému pokoji, tím její nervozita a strach narůstaly. Zhluboka vydechla, aby se aspoň trochu uvolnila. Počítala do deseti, dokud jí tlak z ramen nezmizel.

Stanula před obyčejnými dveřmi s klikou ve tvaru sovy. Zkusila vzít za kliku. Její babička tentokrát nezamknula. Spokojeně se usmála. Teď má cíl na dosah. Dělí ji od něj jen několik překážek, které s lehkostí překoná.

Vkročila do pokoje. Prostornými francouzskými okny sem proudilo dostatek světlo. Nebylo potřeba svítit, ale jedna polovina okna byla zatažená. Zoe ji pro jistotu neodtahovala, aby si nikdo nevšiml toho, že se zde objevila. Rozhlédla se po pokoji.

Na nočním stolku a všude v pokoji bylo rozestavěno tolik fotek. Některé z nich před časem ležely v obýváku, ale Cillie je schovala do svého pokoje. Zoe si každou z nich prohlédla. Na všech se od ucha k uchu křenila dívka v různém věku. Měla nazrzlé vlasy, které místy přecházely do kaštanové a zářivě blankytně modré oči s rošťáckými jiskřičkami. Občas se vedle ní objevil i chlapec, Zoein otec Aiden.

Celý pokoj si Cillie sladila do bílo-zelené. Okna překrývaly zelené závěsy s bílým lemováním. Zoe rukou přejela po zeleném povlečení a přešla ke skříni z bílého dřeva. Do pokoje svojí babičky moc často nechodila. Naposledy se zde objevila před třemi lety.

Hledala jakoukoliv věc, která by vypadala magicky a nepřirozeně. V rohu zahlédla podivný železný kotlík stát na třech kuřích nohách. Prohlédla si ho pořádně. Jeho obvod obtočili draci, kterým z úst šlehal oheň. Zoe se otřásla a raději popošla zpět. V hlavě jí děsivě šrotovalo.

Kam by si Cillie schovala věci, které chtěla utajit? Zoe se znovu pečlivě rozhlédla po pokoji. Její pohled zabrousil k nočnímu stolku. Popošla až k němu a klekla si. Její boty celou dobu rozčileně klapaly o podlahu pokrytou bílým kobercem. Štěstí, že si vzala bačkory, jinak by Cillie poznala, že její pokoj navštívil nezvaný host.

Pomalu vysunula zásuvku. Nacházelo se v ní jen pár šperků a malý stříbrný klíček, který házel odlesky do všech světových stran. Zoe ho sebrala do ruky a zásuvku rázně zavřela. Zkoumavě si klíček prohlížela proti slunci. Hledala na něm něco, co by jí napovědělo, kam pasuje. Zamyšleně přecházela po pokoji.

Její pohled utkvěl na stole. Nezdál se ničím zvláštní. Byl to jen obyčejný stůl, na kterém její babička pracovala, ale i přesto ji k sobě táhnul. K čemu vůbec sloužil doopravdy? Dělala na něm své magické pokusy či snad na něm vyráběla lektvary pomocí kotlíku se třemi nohami? Nebo se jí to jen zdálo a ona se mýlí? Rozhodla se potvrdit své domněnky. Opět si klekla na kolena.