Hlasy lesa

Magie

Zoe si do malého batůžku sbalila pár svých zbylých věcí. Přehodila si ho přes záda, oblékla si lehkou letní bundu proti chladu a vyrazila ze dveří. I když včera bylo prvního června, pořád venku přetrvávalo chladné počasí.

Zoe vzpomínala, jak před rokem na zahradě běhala za ruku s Cheryl, obě dvě se chladily v bazénu. Dnes jejich rodiče bazén ani nevytáhli. Zůstal zavřený v kůlně, nevyčištěný. Ona už ani nedoufala, že by se do začátku července oteplilo. V poslední době jí hlavou kolovaly jen temné myšlenky. Ostatní, šťastné, si nechávala na to, když listovala babiččinou knihou zaklínadel.

Od objasnění jejího původu už pár dní uplynulo. Babička jí ten den slibovala, že jí vysvětlí pár zaklínadel a naučí ji něco, aby se mohla bránit. Zatím to nedodržovala. U ní v pokoji se stavila pouze jednou, když jí nesla pár kamenů, aby se procvičila v znalostech o jejich léčivých účincích.

Zoe netušila, jestli Cillie opravdu chystá splnit to, co slíbila. Přece jen jí zatím nehrozilo žádné nebezpečí. Morgana žije daleko od nich na svém zámku a o mladou čarodějku, která se dosud nic nenaučila, jistě nebude jevit žádný zájem. A navíc se jí nemůže nic stát, protože žije s babičkou, která oplývá magií, o jaké se někomu může jen zdát.

Zavěsila si na krk ochranný kámen. Cillie Zoe vysvětlila, že se v něm nachází něco jako ochranný štít. Kdykoliv se ji někdo pokusí napadnout, tak se kolem ní vytvoří průhledná stěna, která zabrání, aby ji někdo napadl a ublížil. Na vlastní oči to neviděla, ale hodlala to v nejbližší době vyzkoušet.

Hlavou jí prolétl obrázek fotografie její tety, která sedí na ramenou rozesmátému muži. Podle babičky to byl její dědeček. Hlavou jí ohledně tohohle neustále vrtaly otázky. Proč by na ni útočil její příbuzný? Prý se přidal k Nositelům, poskokům Morgany. Chtěl jí ublížit. Přál si její smrt. Když zabije nejslabší a nejmladší článek rodiny, jejich rod vymře.

Zoe si zkoušela představit, jak asi vypadá teď, po těch letech. Celý její život jí tvrdili, že je mrtvý. Ona jim uvěřila a najednou se na ni vytasí s informací, že její dědeček někde žije, ale jako zrůda, která se jí snaží ublížit mnoha způsoby. Otřásla se.

Vyklouzla ze dveří. Po zádech jí přebíhal mráz. Cítila se naprosto vyčerpaně. Posledních pár nocí ji pronásledovaly noční můry, kdy pozorovala, jak její teta Iris trpí. Její otec se nad ní šklebil, pomalu ji stahoval z kůže. Celým prostorem se rozléhalo dívčino bolestné kvílení a vřeštění. Na zem a do misky odkapávala rudá krev. Z dívky odcházela všechna kouzelná energie.

Když muž skončil s Iris, přistoupil k Zoe. Snažila se mu utíkat, ale na konci lesa ji vždy dostihly liány. Pevně se jí obtočily kolem těla. Svíraly i její mysl.

Zoe měla oči otevřené doširoka. Zevnitř ji stravoval strach. Zmítala sebou, kroutila se. Liány ji sevřely pevněji. Muž k ní přistupoval s nožem. Potměšile se usmíval. Z dlouhého srpovitého nože odkapávala krev. Zbarvovala zelený mech, na kterém se skvěly kapky rosy, do červánkově červené. Na mechu se rozpila.

Když jí přejel nožem přes paži, tlumeně zasténala. Z její paže vytékal čůrek životadárné tekutiny. Spokojeně se ušklíbal. Její tělo zachvátila bolest a křeče. Najednou vše zmizelo a ona se probudila.

Zoe potřásla hlavou. S tímhle vším se teď musela vypořádat, ale nikomu se nesvěřila. Všechno si nechala pro sebe. Nechtěla nikoho otravovat, navíc si o tom něco načetla. Může se jednat o sny, které varují před nějakou zlou událostí, jež se může v budoucnu stát. Nebo se prostě jen jedná o pouhou noční můru. Ne nadarmo se říká, že sny jsou odrazem naší osobnosti a našeho života.