Hlasy lesa

Trénink

Polovina června uběhla rychle a na dveře klepala ta druhá. Zoe trénovala, když si našla volný čas. Vlastně jí spíš trénink zabíral mnoho času, takže studovala knížky, když mohla. Na normální čtení jí moc času nezbývalo. Všechno zabralo studium.

Babička jí slibovala, že už brzy se jí vrátí hlas, protože jejich rodiny se znovu spojí do nové generace čarodějek. Jejich síla bude mocnější. Už tak podle babičky Zoe v žilách kolovala velká magická síla, se kterou, když se jí nenaučí využívat, vypuknou problémy. Mohla by i klidně někoho zabít.

Na výlety do lesa si zatím čas nenašla, ale občas viděla, jak liška s veverkou na zádech se schovávají v křoví u jejich domu. Kontrolovaly ji. Jako by o ni měly strach. I ona sama se čím dál častěji bála. Z rukou jí nezastavitelně šlehaly plameny, kolem ní dul vichr a vybuchovaly vodní koule.

Bylo jí vysvětleno, že každá čarodějka zaujímá jinou barvu svíčky podle živlů. Protože Zoe ovládala skoro všechny živly, kromě éteru, který nezdědila, zastupovala bílou barvu a náleželo jí i bílé roucho.

Babička jí ukázala to, které měla připravené pro ni. Se zájmem si ho prohlížela. Musela obdivovat jeho pošití stříbrnou nití. Po jeho celém obvodu se táhly vyšité spirály. Když si ho oblékla, ve vlnách splývalo až na zem. Bez problému si pod něj schovala kaštanové vlasy. Kápě jí hlavu zakryla celou. Cítila se v něm nedosažitelná, jako by na ni nikdo nemohl.

Bylo jí jen líto, že to není neviditelný plášť, který nosil Harry Potter. Ten by ji skryl bez problému. Často si představovala, jak se s ním plíží do knihovny v Bradavicích do sekce s omezeným přístupem. Toužila listovat v zakázaných knihách, kde by objevila mnoho tajemství.

Lákala ji kouzla. Sama teď prožívala takové překvapení jako Harry Potter, kterému Hagrid přinesl dopis a dovedl ho do Příčné ulice. V Illissie ji jistě čeká mnoho zákoutí s kouzelnými krámky, které využije. Některé pomůcky si již obstarala. Stejně jako kameny. Těch měla spoustu. A na krku neustále nosila ten od Cillie, i když si myslela, že je to zbytečné, nechtěla ji zklamat.

„Zoe! Soustřeď se!" okřikla ji její babička.

Zoe se ztrácela ve svých myšlenkách. Zamyšleně listovala svými myšlenkami jako v knize. I tak si svou mysl představovala. Jako knihy různých barev vázaných v kůži. Stačilo je jen otevřít a prolistovat si, co zrovna potřebovala.

Její babička prstem ve vzduchu opsala klikyhák. Na Zoe se řítila světelná koule. S vyjeknutím se jí vyhla. Koule narazila do stromu, kde vybuchla a nechala po sobě vypálenou díru. Zoe se chytla za hlavu. V poslední době se pokládala za beznadějný případ. Na co hmátla, to ihned zkazila, i když se snažila jako o život.

Zadívala se na svou babičku kajícným pohledem. Svou chybu si uvědomila, kdyby se včas neuhla, koule by narazila do ní. A ona by skončila jako seškvařený uhlík.

„Zoe, magie vyžaduje spoustu námahy, síly a soustředění. V boji, až se budeš bránit, nebudeš moci protivníkovi utíkat a vyhýbat se jeho útokům. Musíš se stíhat bránit a zároveň útočit."

Zoe se ošila a vytřeštila oči, když vstřebala slova, která její babička právě vypustila z úst. Víš, já nevím, jestli bych dokázala někoho zabít, když celý svůj život zastávám, že každý máme právo na život, řekla jí ve znakové řeči.

Cillie si povzdechla. Zoe byla citlivá, smrt neviděla ráda a ona ji nechtěla ranit. „Jednou, jednou opravdu přijde čas, kdy ti půjde o život a ty nedostaneš jinou šanci. Bude to buď tvůj život, nebo jeho. Koho by sis vybrala? Já sama jsem před lety váhala. A díky tomu se stalo to, proč nemluvíš. Takže neváhej. Udeř na jeho citlivé místo, dokud ti zbývá čas."