Hlasy lesa

Výboj

Morgana přecházela po ztemnělém pokoji. Její černé nehty se zarývaly do bledé kůže na její ruce. Rty rudými jako krev si skousla jazyk. Napětí v ní narůstalo, přímo cítila, jak se v ní třese, jako by se měla rozletět na tisíc malinkatých kousíčků. Zvedla pohled.

Setkala se s rozeklanými jazyky svých stínů. Některé z nich se plížily okolo dveří a lačně vyhledávaly oběti. Jiné se plazily po zdi. Z vyceněných zubů jim dosud odkapávala krev. Pokojem se ozvalo nespokojené zasyčení. Morgana jim před pár dny slíbila oběť, ale svůj slib zatím nedodržela. Všechny stíny byly znepokojené a hladové.

Temná čarodějnice je probodla rozzuřeným pohledem. I ji zachvátila nedočkavost. Ruce se jí třásly a na zádech se jí tvořil pot. Rozčileně přecházela po pokoji. Na jejím stole se vyjímal nedopitý pohár s červeným vínem a na tácu celá karafa vína. Od večera se ničeho nedotkla. Jídlo zůstalo netknuté.

Její pohled zabloudil k otevřené krajině, která se rozkládala před hradem. Vlastně to byly spíše pozůstatky krajiny. To, co z ní zbylo od té doby, kdy ji ona zpustošila. K hradu, který se tyčil na zničenou přírodou, právě slétlo pár havranů.

Divoce máchali křídly. Pronásledovali pár dětí, které zabloudily při svých hrách a nyní hledaly útočiště, kde by přečkaly noc. Děti si kryly hlavy před jejich nálety. Havrani jim klovali do tváří i hlavy. Jedné menší holčičce vytrhli z hlavy pár vlasů. Vyděšeně vykřikla.

Schoulila se do klubíčka a vzlykala. Starší dívka se k ní obrátila. Její konejšivý hlas ji pomalu uklidňoval. Dívka ze sebe vydala zachroptění. Morgana cítila její zděšení i bezmoc. Dívčina poslední hodinka se pomalu blížila. Po tváři se jí koulelo pár krvavých slz.

Upřela na ni pohled. Emoce se jí z očí vytratily. Starší dívka s blonďatými kudrnami si přiložila ruku k ústům. Zalapala po dechu. Dívka naposledy zachroptěla. Její nádech byl syčivý a bezmocný. Pomalu se jí ze zelených očí vytrácel život. Stiskla za ruku starší dívku, ale stisk povoloval, až ochabnul. Odešla na věčný spánek.

Dívka se snažila nahmatat na krku tep. Nic necítila. Už přišla o mnoho, ale přísahala pomstu. Svůj vztek směřovala na havrany. Vykřikla. Její srdceryvný výkřik byl impulzivní. Mrazil, až tuhla krev v žilách.

Morgana se rozchechtala. Její smích se nesl po celém pokoji. Stíny zasyčely. Celou dobu z okna sledovala, jak dívka umírá. Připadalo jí to zábavné. Ráda cítila něčí bezmoc a strach. Dělalo jí to radost. Se smíchem v očích pozorovala, jak z dívky odtéká krev. V čůrcích odkapávala na zaprášenou krajinu. Písek se zbarvil do rudé.

Pozůstalá dívka plakala nad smrtí své kamarádky. Přísahala pomstu těm, kdo to zavinili. Havrani se okolo ní slétali, vyčkávali, až se oběť natolik vyčerpá, aby jim nebyla schopna vzdorovat. Dívka je probodla rozhněvaným pohledem. Hněv v ní narůstal, až vybuchla. Znovu vykřikla, tentokrát ale vzteky.

Celou krajinu naplnil elektrický výboj. Děti, které běžely vpřed, se zhroutily k zemi. Na jejich kůži se skvěly rudé a zčernalé popáleniny. Padly k zemi jako mrtvé. I z jejich těl brzy duše odplula do věčných lovišť. Všechen život se z krajiny vytratil.

Dívčin výkřik roztříštil v hradu skleněná okna. Morgana s vytřeštěnýma očima hleděla na to před sebou. Z dívky vycházela silná elektrická magie. Střepy se k zemi snášely jako sněhové vločky. V dálce se zahřmělo a k zemi sjel klikatý blesk. Osvítil tak celou oblohu.

„Ukliďte to, okamžitě!" křikla Morgana do chodby, odkud se vyřítila mladá služebná. S vykulenýma očima sledovala výjev před sebou. Mumlala a volala všechny bohy. Z vykulených očí jí stékalo pár slz. Litovala dívku před sebou, soucítila s ní.