Nevzdávej to se mnou

11. Jackson

„Přijedou v pátek," byla první slova, která mi máma řekla v pondělí ráno.

Promnul jsem si oči a pak se zamračil. „Kdo?"

Máma se na mě divně podívala. „No přece tvůj bratr a Iris."

Kompletně jsem se probudil a zastavil se v pohybu. „Cože? Proč?"

Čekal jsem, že bude naštvaná a vynadá mi. Vzala talíř ze stolu a položila ho na linku. Potom se otočila, ale já v její tváři nespatřil vytočený výraz.

„Už jsem ti to říkala včera Jacksone," řekla podivně tiše. Zachytil jsem v jejím hlase i zmatek.

„Tak jsem na to zapomněl. Proč sem mají jet? Nechci je vidět," zavrčel jsem.

Mámě přeletěl přes tvář stín, a když se natočila k lince, aby dopila svou kávu, viděl jsem, jak se jí zaleskly oči. Nechápal jsem, co se to právě děje.

„Musím do práce. Vrátím se až v deset," zamumlala a já ani nestihl nic říct a už byla pryč.

Zamračil jsem se a prohrábl si rozcuchané vlasy. Snažil jsem se přijít na to, co se stalo. Očividně mi tady něco ucházelo.

Rychle jsem se nasnídal a pak se šel obléct. Tentokrát jsem pro Collina nejel, jelikož se se mnou odmítal bavit. Byl na mě naštvaný už od pátku, kdy jsme se s Pandorou chytli a ona odešla. Jakmile byla pryč, Collin mě málem praštil. Nadával mi, že jsem bezcitnej a náladovej idiot a já věděl, že má pravdu. Jenže jak jsem viděl, jak se Pandora bez problémů baví s mým nejlepším kamarádem, něco ve mně se přepnulo a já vyletěl. Nechtěl jsem si to přiznat, ale bez Collina, i když to byl trouba a vlastně pořád mě štval, jsem byl nic. Prakticky mě držel nad vodou.

Krátce řečeno, asi jsem žárlil.

Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Nechtěl jsem nad tím víc přemýšlet. Malinká část mě se cítila provinile, že jsem na ni tak vyjel, ale na druhou stranu mě štvala, protože mi neustále vzdorovala. Nebála se mě. Nebála se říct to, co ji přišlo na jazyk. A i když mě to sebevíc štvalo, trochu jsem ji obdivoval.

Do školy jsem se dostal o trochu později, jelikož jsem si zapálil a ztratil jsem pojem o čase. No dobře, neztratil, jen se mi prostě nechtělo.

Když jsem přišel do třídy, učitel tam samozřejmě byl, takže jsem si krátce poslechl jeho slova poučující mě o pozdních příchodech a pak jsem si sedl dozadu na svoje místo.

Totálně jsem ignoroval výuku, stejně jsem neměl sešit ani učebnici. Dějepis jsem nesnášel, prostě mě nebavil a tak jsem si lehl na lavici a přestal vnímat co je kolem mě.

Probudilo mě až zvonění na přestávku. Zvedl jsem se ze židle a přehodil si batoh přes rameno.

„A nezapomeňte, že do čtrnáctého mi máte poslat referáty z minulého týdne," slyšel jsem, jak ještě učitel dějepisu řekl, ale já už byl skoro pryč.

Zatímco jsem šel ke své skříňce, zamyslel jsem se právě nad referáty. Ne že bych ho měl v plánu ještě dělat, jen mi došlo, že čtrnáctého je v sobotu. To datum mi přišlo povědomé, ale ani za milion jsem si nemohl vzpomenout.

Jakmile jsem byl u své skříňky, hodil jsem do ní zbytečné učebnice, které jsem nechal doma. Moje taška tak byla skoro prázdná a úplně lehká.

Chtěl jsem se otočit k odchodu a najít Collina, ale zastavily mě známé dívčí hlasy.

„Hej, obludo!"