Nevzdávej to se mnou

16. Pandora

Překvapeně jsem otevřela pusu a pak ji zavřela. Dokázala jsem říct jen: „Cože?"

Dominic pokrčil rameny a opřel se o vstupní dveře. „Jo, Jacksonova máma nás pozvala na její narozeniny."

„Nechci znít nezdvořile, ale proč sakra?" vyjekla jsem.

Nechápala jsem co se děje. Dominic se před deseti minutami objevil u mě doma s tím, že Jacksonova máma nás chce na její oslavě. Jackson prý nebyl nadšený z toho, co mu jeho máma přikázala, ale zavolal Domovi a pozval ho i mě. Pak mu řekl, aby mi to pověděl. Což mě nijak nepřekvapilo, protože to vypadalo, že se se mnou odmítá bavit.

„No, podle toho, co mi řekl Jackson, to vypadá, že nás dva viděla venku, ale protože zná mě a tebe ne, zeptala se hned Jaxe, jestli se spolu bavíte," odpověděl mi Dominic.

Přejela jsem si rukama přes obličej a pak do nich krátce zanadávala. „To si děláš srandu! Proč by nás ale zvala?"

Dominic si prohrábl modré vlasy. „Protože chce poznat Jacksonovi přátele."

„Já ale nejsem jeho kamarádka. Sám mi řekl, že se se mnou nechce bavit," zamumlala jsem.

Dominic se zamračil, jakoby si teprve teď uvědomil, že na něj byl taky naštvaný. Jakmile Jackson z nákupního centra odešel, a když se mu Dominic dovolal, aby se zeptal, proč odešel, byl naštvaný a nechtěl se s ním o tom bavit. Dominic byl zbytek dne přešlý, dokud jsem mu neřekla, co se vlastně stalo.

„On to tak nemyslel May," řekl potichu.

Naštvaně jsem ho sjela pohledem, protože jsem vážně neměla náladu na to, aby mě přesvědčoval, že Jackson není hrubej a arogantní idiot, když byl. A já byla blbá, že jsem Domovi a vlastně i Collinovi věřila.

„Na tom teď nezáleží. Proč musíme jít Dominicu? Věřím, že jeho máma je hodná, ale neznám ji. Bože, to abych šla koupit nějakej dárek," řekla jsem a povzdechla si.

Dominic mávl rukou a usmál se. „Jackson říkal, že nemusíme nic kupovat. Prý od nás nic nechce, jen abychom přišli."

Zavrtěla jsem hlavou. „Musím jí něco koupit. Aspoň nějakou kytku, nebo čokoládu. Cítila bych se blbě."

„Tak dobře, než vyrazíme, stavíme se někde pro kytku, jo?"

Přikývla jsem a pak jsem si opřela hlavu o dveře. Musela jsem udělat vážně něco zlého, když se mi takhle svět mstil.

***

„Seš si jistá, že chceš jít?" zeptal se mě táta, když jsem lehce zavrávorala, jelikož se mi zatočila hlava.

„Jo, bylo by to neslušný, kdybych zůstala," řekla jsem a oháněla ho od sebe, když se mě pokusil narovnat.

Táta mi přisunul židli, na kterou jsem si sedla a jeho tvář se zamračila. Udělali se mu tak vrásky a vypadal o hodně starší.

Přejela jsem mu prstem po jedné vrásce mezi očima a usmála se. „Nemrač se tak. Vypadáš jako děda Philip."

I když jsem viděla, jak se mu v očích zrcadlí strach a starost, jemně se pousmál. Pak si mě krátce přitáhnu do obětí a já se nechala.

„Jen se bojím. Co když se ti udělá zle?" zamumlal.

Pohladila jsem ho konejšivě po zádech a odtáhla se. „Tati, není mi zle. Jen se mi zatočila hlava. A i kdyby, zavolala bych ti, abys pro mě přijel. Myslím, že by mě tam asi nenechali jen tak ležet, ne?"