Nevzdávej to se mnou

36. Jackson

Mercedes se svalila na zem jako pytel brambor a já jen s otevřenou pusou sledoval, jak jí pod rukou kterou svírala nos, vyřinula čerstvá krev. Zakňourala a přivřenýma očima plnýma slz se nenávistně podívala na Pandoru.

Jenže Pandořin pohled byl o mnohem horší. „Řeknu ti to teda naposledy Mercedes," promluvila a sklonila se k ní. „Na Jacksona už nikdy nesáhneš, stejně tak na moje kamarády nebo na mě. Protože ti slibuju, že po tom už nikdy neuvidíš světlo světa. Varuju tě, protože teď můj pohár trpělivosti přetekl."

Mercedes jen zvrátila oči dozadu, jak moc ji zlomený nos a pochroumaný obličej bolel. Věděl jsem ale, že ji slyšela.

Pandora se na ni naposledy podívala a její oči byly plné chladu a nenávisti. Pak se otočila ke mně a já měl co dělat, abych sebou necukl. V tu chvíli ji ale pohled zjihl a ona mě jen chytla za ruku a táhla pryč.

Tolik jsem ji chtěl něco říct, ale když jsem otevřel pusu, došlo mi, že ani nevím co. Tohle nebyla moje chyba, ale mohl jsem tomu zabránit. Mercedes se objevila krátce před tím, než May přišla a já, jelikož jsem toho měl dost vypito, si hned neuvědomil, kdo to ke mně přišel a zaútočil na moje rty.

Jen pár sekund mi trvalo, než mi došlo, že to není Pandora. Jenže to už bylo pozdě.

„May-"

„Nic neříkej," přerušila mě a dál mě táhla domem. Nevěděl jsem, kam jdeme, ale jak jsme se prodrali skrz lidi v obýváku a ona zamířila ke dveřím, bylo mi jasné, že party pro nás právě skončila.

Bundy jsme s sebou neměli, protože Collinův dům byl kousek odsud a tak jsme se neobtěžovali. Navíc bylo nezvykle teplo.

„May, zastav. Chci ti to vysvětlit sakra," zavrčel jsem a zatáhl ji za ruku.

May se opravdu zastavila, a otočila se ke mně. Pořád se zlobila a já nevěděl, jestli je ten vztek mířen na mě nebo pořád na Mercedes, která se teď někde válela se zlomeným nosem.

„Nemusíš nic vysvětlovat, vím, že jsi nic neudělal," řekla a prohrábla si rozcuchané vlasy.

Zamračil jsem se a přistoupil k ní blíž. „Tak proč jsi pořád naštvaná?"

Pandora vydechla nosem a její čelist byla zatnutá. „Protože mě to přestává bavit. Pořád se něco děje. To nemůže být jeden den bez nějakých problémů?"

Chytl jsem ji za ruku a cítil, jak se celá třese. Moc dobře jsem ji chápal. Taky mě to unavovalo a štvalo. Nechtěl jsem pořád řešit kraviny.

„Chci mít pro jednou klid. Myslela jsem si, že dnešek bude v pohodě a ta... ta debilní kráva všechno posere," řekla May skrz zaťaté zuby. „Měla jsem chuť ji pořádně zmlátit, Jacksone."

I když to nebylo k smíchu, uchechtl jsem se. Přitáhl jsem si May k sobě a odrhnul ji vlasy z obličeje. „Myslím, že tohle bohatě stačilo."

May si povzdechla a hlavou se mi opřela o hrudník. Položil jsem si bradu na vrch její hlavy a zavřel oči.

„Myslím, že se tam už nechci vrátit," zamumlala mi do trika.

„Nebude už dělat problémy," namítl jsem a trochu se odtáhl, abych na ni pořádně viděl.

May zakroutila hlavou, protřela si oči a vůbec ji nevadilo, že si tím rozmazala řasenku.

„No ještě aby. Ne, opravdu bych chtěla jít. Už nemám vůbec náladu," odpověděla a já ji přejel palcem pod každým okem, abych jí otřel tu rozmazanou řasenku.