Nevzdávej to se mnou

5. Pandora

Tak už jsem Laru chápala, když mi řekla, proč nemá ráda Collina Williamse. Mně se po hodině matiky taky nelíbil. Modlila jsem se i za něho, abych nevyletěla a neřekla mu pěkně od srdce, co si o něm myslím. Jak kdyby nestačilo, že to byl Jacksonův kamarád, byl stejně arogantní a domýšlivý.

Byla jsem nesmírně ráda, když zazvonilo a já mohla vypadnout ze třídy. Ještě chvilku by mě Collin svlékal očima a jednu bych mu ubalila. Stejně jako Lara. Možná jen trochu silněji.

Našla jsem třídu, ve které jsem měla mít další hodinu a sedla si do volné lavice co nejvíc vzadu. Věděla jsem, že tuhle hodinu bych měla mít s Larou, tak jsem netrpělivě čekala, až se objeví.

Jakmile jsem spatřila fialovou skvrnu procházející dveřmi, oddychla jsem si. Bylo zvláštní, jak jsem si na Laru navykla za tak krátkou dobu.

„Co ten obličej? Woods zase něco provedl?" zeptala se smíchem, jen co dosedla na židli.

Protočila jsem oči. „Ne, ale ten jeho debilní kamarád jo."

„Collin?" divila se Lara a ve tváři se jí mihl stín.

Kývla jsem. „Celou hodinu na mě mrkal, usmíval se, a když se nedíval učitel, házel na mě papírky. Stačilo málo, a rozbila bych mu hubu."

Lara se zlostně zatvářila a pokroutila hlavou. „Mělas to udělat. Je to idiot."

„To je mi jasný, když se kamarádí s Jacksonem," odvětila jsem.

„O to ani nejde. Nejsou kamarádi odjakživa. Jackson se sem přistěhoval, nenarodil se tady."

Pozvedla jsem obočí. „Vážně?"

Lara přikývla a zašklebila se. „Jo. Collin sem chodí už od začátku, stejně jako já, takže ho znám mnohem dýl. Byl takovej vždycky, takže proto si s Jacksonem padli do oka."

Vydala jsem ze sebe jen hm a zamyšleně se koukla kolem. Ještě tu nebylo moc lidí, ale naštěstí jsem neviděla nikoho z mých nových nepřátel.

„Hele, Dominic mi říkal, že jsi včera měla menší problém s Mercedes," promluvila Lara po chvilce.

Uvědomila jsem si, co řekla a hned se zasmála. „Jo, jo. To byla fakt sranda."

Lara se ďábelsky ušklíbla a podepřela si bradu pravou rukou. „Co se stalo?"

Znovu jsem se zasmála, když jsem si na to vzpomněla. „Šli jsme s Domem po chodbě a ona šla s Jacksonem naproti. Chtěla jsem jí uhnout, protože bychom do sebe vrazili, ale ona se pohnula ke mně a prostě do mě vrazila naschvál."

Lara protočila otráveně oči a zamumlala si. „Že mě to nepřekvapuje."

„No jo. A potom na mě vyjela, že mám dávat pozor, kam šlapu. Že jsem měla prý dost místa na to, abych uhnula," pokračovala jsem.

Lara mě pozorovala se zvědavým výrazem a usmála se. „Co si jí na to řekla?"

„Nic, rozesmála jsem se," odpověděla jsem jednoduše.

Lara vyprskla smíchy. „Bože, chtěla bych vidět, jak se tvářila. To ji snad kromě mě nikdo neudělal."

Taky jsem se uchechtla. „Dívala se na mě jako na naprostýho idiota. Ale já si fakt nemohla pomoct, bylo to tak dětinský, že mi to nedalo."

Lara mě poplácala po rameni a zatvářila se, jako kdyby na mě byla pyšná. „Já jsem věděla, že jsme spřízněný duše."

Obě jsme se rozesmáli a někteří ze třídy se na nás divně podívali. To nás samozřejmě taky rozesmálo. Ještě že krátce na to zazvonilo, jinak bych asi umřela kvůli nedostatku kyslíku a bolesti břicha.