I psychopat má lidské srdce

9.

Podíval jsem se jinam abych se mu nemusel koukat do očí.

"Děkujeme. Nyní číslo dva prosím. Což jsou..."

"Jde to docela rychle, co?"

"Máš pravdu..." Oba jsme se dívali co předvádí ostatní, dokud jsme se nedostali na řadu.

"Nyní číslo sedm prosím. Hiro a Sotara." Hlásil to Shun a ten naše jména zná. Štěstí no. Došli jsme za ním, předvedli co umíme a zase odešli. Teď už to podle mě Sotaro přehnal. Pokazil ten krok a teď tu do sebe hází jednoho panáka za druhým.

"Sotaro, brz-" Objal mě a u toho i políbil. Tentokrát i s jazykem. Nevěděl jsem co dělat, byl jsem mimo. Lidi se na nás začali dívat a já se začal snažit dostat pryč. Byl jsem celý červený a nevěděl co dělat. Protože jsem nespolupracoval, tak se po chvíli odtáhl. Byl neskutečně cítit alkoholem. "Jsi v pořádku?"

"Jo~"

"Nevypadáš tak..." Zamračil jsem se.

"Tak a máme vítěze. Je to číslo... pět a sedm! Máme dva vítěze, protože jsme se nemohli rozhodnout kdo by měl vyhrát. Poprosil bych, aby sem při-" Shun mě uviděl a já na něj ukázal, že to nejde. Podíval se na Sotara a kývl. "Takže jen pětku! Sedmička dostane výhru později."

Dále něco říkal, ale to už jsem nevnímal. Sotaro to do sebe kopal dál. "Tak a dost!" Vzal jsem mu peněženku, zaplatil a odtáhl ho ven. "Jsi fakt totálně.. Ugh... To nemá cenu. Stejně mě nevnímáš."

"Alhve jo." Ani mluvit nemůže, jo? Dal jsem si jeho ruku kolem ramen a nějak se mi podařilo nás dostat domů. Dokonce se mi i podařilo najít ložnici, kde jsem ho položil na postel. Hned usnul, ale takhle jsem ho nechat nemohl.

"Sotaro! Sotaro!" Cloumal jsem s ním, ale on se jen zamračil a spal dál. "Ach jo..."

Nakonec jsem to vzdal, šel se osprchovat a po cestě jsem uviděl své věci, tak jsem si vzal pyžamo ručník a kartáček s pastou.

Osprchoval jsem se, oblékl a vyčistil si zuby. Pak jsem se vrátil a vlezl si vedle něj pod peřinu, už jsem skoro spal, ale on mi nedovolil usnout. Probudil se a otočil si mě na záda. Pak si na mě sedl obkročmo a chtivě mě políbil. Snažil jsem se ho ze sebe dostat, ale byl silnější.

Nakonec jsem toho nechal. Pokud bude chtít zajít dál, tak ho budu muset prostě zastavit, jinou možnost nemám. Polibky mi zatím nevadí, ale dál ho nechci pustit. Použil i jazyk, ale já se nezapojoval. Nakonec se odtáhl a začal mě líbat na krku. "Nech toho, prosím..."

Jde z něj fakt příšerně cítit alkohol. Svlékl mi tričko a chtěl pokračovat, já se ale začal bránit. "Pusť mě, prosím." Je silnější... Co mám dělat?!

Polibky se posouval dolů až k lemu kalhot, které následně svlékl. Uf... Ještě že jsem si nechal boxerky, ale... Zčervenal jsem, protože jsem teď před ním skoro celý nahý. Jestli si tohle bude pamatovat, tak ho asi zabiju...

"Sotaro!" Zkoušel jsem ho z toho probudit, ale nešlo to. Je opilej... Přehnal to...

Svlékl mi i boxerky a začal mi to dělat pusou. "Sotaro, prosím, nech toho." Já brečím? No... Ani se nedivím.

Cítil jsem jak mi nejprve lízal špičku a pak si ho dal do pusy celého. To je tak hrozně trapný... Já už nechci...

Po nějaké době jsem se mu udělal do pusy a on ze mě slezl, toho jsem využil, popadl si oblečení a zamkl se v koupelně. Chvíli bouchal na dveře, ale pak to přestalo. Oblékl jsem se a rozbrečel se. Tohle jsem nechtěl... A on určitě chtěl zajít dál...

Nějak se mi povedlo usnout v koupelně na zemi.

Ráno jsem se probudil a snad vše mě bolelo. Au... Na kachličkách už nikdy spát nechci... Při vzpomínce na včerejší noc jsem se znovu rozbrečel. "Hiro? Co se včera stalo? Bolí mě hlava... Můžu do koupelny? Potřebuji si vzít prášek."

"J-Jo..." Otřel jsem si slzy. Takže si to nepamatuje... Budu dělat jakože se nic nestalo. Snad si toho nevšimne. Odemkl jsem, vyšel ven a spadl do postele.

"Stalo se včera něco?" Zavrtěl jsem hlavou, vstal a šel do kuchyně. Nemůžu se mu koukat do očí... Vzal jsem si rohlík a namazal si ho. "Tak ty na mě ani nepočkáš, jo?"

Díval jsem se jen na stůl. Chtělo se mi zase brečet, ale vydržím to! "Vážně se včera nic nestalo?" Znovu jsem, zalhal v podobě zatřepaní hlavou. "Lžeš. Podívej se mi do očí a- Huh? Co se děje?"

Přišel ke mě a setřel mi slzy. Nechci na to myslet, ale to nejde... Asi bych mu to měl říct... "V-Včera jak jsi se opil, tak jsi mě v tom baru políbil. N-No a já tě o-odvedl, protože jsi to s tím alkoholem přehnal, no a potom... Potom..."

"Potom co?"

"Potom jsi mě začal líbat... A-A s-svlékat..."

"Oh bože... Promiň mi to.. Došlo k něčemu?"

"N-No jo a z-zároveň ne."

"Huh?"

"T-Ty jsi mi ho z-začal.." Už zase.. Chudák rajče...

"Došlo ještě k něčemu?" Zatřepal jsem hlavou.

"Utekl jsem a z-zavřel jsem se v t-té koupelně..."

"Ty jsi spal v koupelně?" Kývl jsem. "Promiň mi to... Vážně se hrozně omlouvám..." Objal mě, ale něžně, takže jsem mu to nakonec stejně něžně obětoval. Nemohl za to... Nevěděl co dělá. "A... Kdo včera vyhrál?"

"My a pětka."

"A co jsme vyhráli?"

"Nevím, ale Shun to pochopil, takže neboj. Cenu dostaneme." Stále jsme byli v objetí a mě se to začalo docela líbit, proto jsem ho objal ještě pevněji.Udiveně mi objetí oplatil a zůstali jsme tak.

"Mám hlad, musíš mě pustit." Místo toho jsem vzal svůj nedojezený rohlík a dal mu ho k puse. Začal se smát a pustil mě. "Ne. Nachystám si svůj."

A přesně to udělal. Jakmile jsme dojedli, tak jsem se na něj podíval. "Měli bychom jít za Shunem."

Kývl a vydali jsme se do toho klubu. Shun už tam byl. Wow... Je... Devět hodin a on tu je. Takže od devíti až do večera?

"Shune! Jdeme si pro to."

"Jo jasan. Počkejte tu."Šel někam dozadu a pak se vrátil s dvěma mini taškama. "Tady."

Každý jsme si jednu vzali. Byl tam VIP řetízek a asi... Sto tisíc?! "Kdes to vzal?! Um... Promiň, nechtěl jsem řvát."

"V pohodě. Byla to cena!" Zasmál se.

"Tak děkujeme."

Trošku delší část na večer. Doufám, že nevadí. =D a taky doufám, že jste nezměnili názor na tuto knížku =D