I psychopat má lidské srdce

19.

"Jsme tu." Chvíli jsme jen tak seděli v autě, pak jsme se ale rozhodli vylést na chvíli ven. Toho jsem využil, obešel auto a naznačil, že si zamlouvám sedadlo vedle Sotara.

"Ne Hiro. Pojď na mé místo, já se Shunem budeme ve předu. Sotaro ty si zdřímni, budeš řídit až večer." Sotaro i já jsme kývli. Nechtělo se mi stát, tak jsem si zase sednul. nakonec jsme si sedli všichni a už jsme konečně v dálce zahlídli Shuna.

Aya vystoupila a mávala na něj, pak si zase sedla a my už jen počkali až přiběhne on a pojedeme. "Tak jo, vypněte si mobily." Všichni jsme poslechli, Shun nastavil černé skla a vyjeli jsme.

Sotaro se přesunul blíž ke mě. Až jsme se dotýkali, tak jsem si na něj položil hlavu a spokojeně zamručel. "Klidně můžete spát."

Poslechl jsem Shuna a zavřel oči. Docela se mi po té náročné škole i spát chce. Dokonce jsem i nakonec usnul. Když jsem se probudil, tak byla tma a já jsem byl stále opřený o Sotara, který mne pozoroval. Naše pohledy se setkali, chvíli jsme se na sebe jen koukali, ale pak mě Soatra zase políbil.

"Kam vůbec jedeme?" Pošeptal jsem po tom, co jsme se od sebe oddálili.

"Aya má na druhé straně Japonska babičku, tak tam jedeme. Jedeme ale tou nejdelší možnou cestou, takže to zabere dlouho."

"Jak na druhé straně Japonska?!"

"Neber to doslovně."

"A ty se mi pořád nesměj!"

"Promiň.."

"Grrrr..." Musí mi furt rozcuchávat ty vlasy?!

"Jste spolu vážně roztomilí..."

"D-Děkujeme." zase jsem mírně zčervenal.

"Hiro jen chci říct, že to tak možná někdy nevypadá, ale Sotaro to s tebou myslí vážně! Věř mi!"

"Věřím." Chtěl jsem dát Sotarovi takovou tu dětskou pusu na tvář, on se na mě ale otočil, takže jsem mu ji nakonec dal na rty. Usmál se, přitáhl si mě víc k sobě a původní dětskou pusu prohloubil v něco mnohem většího.

"Sakra, nemá někdo kapesník?" Počkat... Děláte si srandu? Nebo z nás teď opravdu dostala nosebleed?

Sotaro se ode mne odtáhl a začal něco hledat v kapse. "Tady." Hodil po Aye balíček kapesníků.

"Díky a omlouvám se za to."

"V pohodě, stává se." Sotaro se zase otočil na mě, ale tentokrát vypadal... Zoufale? "Hiro? Máme problém..."

Mírně zčervenal, ale já stále nechápal, až po chvíli mi to došlo. "děláš si srandu?! Zrovna teď?!" Šeptal jsem, ale i tak to bylo docela nahlas.

"Co se stalo?"

"Ale n-"

"Nemůžeme někde zastavit?" Předskočil jsem ho.

"No... vlastně ano. Kousek od tud je benzínka."

"Díky." Ušklíbl jsem se na Sotara, který se jen nevinně usmál.

"Já za to nemůžu..." To je vlastně pravda, ale mohl si vybrat lepší chvilku. Ta zastávka se ale hodí, protože se mi stejně chtělo na záchod.

Po chvíli jsme dorazili na slíbenou benzínku. "Tak běžte vy dva, co ty Ayo?"

"Jsem v pohodě, díky." Víc už jsem neslyšel, protože jsem za sebou zavřel dveře od auta, počkal na Sotara a šel najít ty záchody, kde jsem konečně vykonal potřebu.