I psychopat má lidské srdce

11.

"Tak jo... Hiro stoupni si tam. Sotaro ty za něj a obejmi ho. To bude kawaii~"

"C-Co?!" Zaskočilo mě to, ale nakonec jsem udělal, tak jak chtěla. "Hej. Nedomluvil ses s nimi na mě?" Zašeptal jsem.

"Ne." Má rozto- Uh? Jako vážně?!

"Aww... Hiro se červená!" Hodil jsem po Aye naštvaný pohled.

"Úsměv prosím!" Naštěstí jsme po této fotce už žádné takové pózy neměli.

"Tak jo může-"

"Ne! Ještě jednu fotku!" Aya udělala psí oči a fotograf nakonec kývl. Ne.. Ayo nemuč mě... "Tákže! Sotaro pojď sem!"

"Huh?" Sotaro se na mě podíval a nakonec za ní šel. Když se vrátil, tak vypadal trošku jinak. Nevím jak to popsat. Jako kdyby nevěděl jestli je má poslechnout. "Hiro? Promiň mi to." Vzal mě za zápěstí a přirazil mě ke zdi? My jsme byli tak blízko zdi?

"Noha Sotaro noha!" Křičela, ne, spíš kvičela Aya. Huh?

"S-Sotaro c-co to?" Kam sakra dává tu nohu?! Ugh... Kdyby tady alespoň nebyli ostatní! Musím být zase jako rajče..

"Sotaro, dělej! On ti to odpustí!" Sotaro se na mě omluvně koukl, víc se na mě přimáčkl a políbil mě. Jak jinak než s jazykem. Byl jsem mimo, ale nakonec jsem se nějak zapojil. "Aww... P-Počkat! On je p-p-pravej?!" Víc jsem neslyšel ani neviděl, protože jsem zavřel oči a soustředil jsem se na polibek.

"Dobře, to pro dnešek stačí. Sotaro? Souhlasíte oba se zveřejněním toho posledního snímku? Sotaro!" Musel se ode mě odlepit a podíval se na mě. Já jsem jen po zdi sjel na zem a palcem jsem si přejel po rtech. Nevím proč, ale... Tento polibek byl odlišný od těch ostatních... Nevím proč ale kývl jsem na Sotara. Co jsem to teď provedl? Ta fotka bude... V časopisu...

"Dobře. Souhlasíme. Hiro? Jdeme domů." Podal mi ruku, kterou jsem přijal, převlékli jsme se a po nekonečném pištění Ayi o tom jak jsme dokonalý pár jsme jeli domů. "Promiň mi to..."

"Ne, nevadilo mi to." Nevím proč, ale i přes to, že jsem byli v autě a Sotaro se potřeboval soustředit, tak jsem si položil svou hlavu na jeho rameno a spokojeně zamručel. Co to se mnou je? Že bych ho taky-? Ne... Sice mi bije srdce, když jsme spolu, ale to bude proto co mi vždycky, když to nejmíň čekám udělá.

Sotaro se usmál a po nějaké té době jsme konečně dorazili domů, kde jsem si ihned unaveně lehl na gauč. "Tohle děláš denně?"

"Ano."

"To bych nepřežil..." Sotaro šel k poličce kde měl filmy a začal je vyskládávat ven. "Co to děláš?"

"Něco ti chci ukázat." Překvapeně a trošku nedočkavě jsem čekal, až najde to, co hledá. "Mám to!" Vyndal krabici, která byla celou dobu za těmi DVD. Sedl jsem si, abych do ní viděl. Byla plná dalších DVD. Jedno z nich jsem si vzal. Bylo celé od prachu. To tam muselo být nejmíň čtyřicet let. Odfoukl jsem prach a trošku se zakašlal. Huh? "Zajímavé, že?"

"Kdes to vzal?"

"Ta krabice je v naší rodině už staletí." Wow... Vytáhl jsem další, odfoukl prach, zakašlal a zaujatě si prohlížel obal.

"Tohle chci vidět!"

"Tak dobře." Byl trošku zaražený z toho co jsem vybral, ale pustil to. Já jsem byl taky trošku mimo. Co jsem to sakra vybral?! Celý jsem zrudl a radši se díval jinam. Sotaro se mi začal smát. "To jsem tušil. Musíš si přečíst o čem to je, než to pustíš, některé obaly nedávají smysl."

"To jsi nemohl říct rovnou?!"

"Promiň. A vypni to prosím, musím... něco udělat... "

"Huh? Kam jdeš??! Já to nedokážu vypnout!"

"Tak nám to bude hrát, promiň!" Ugh... Tak dobře... Ta chvilka mi vadit nebude... Snad. Koukl jsem se na obrazovku a měl jsem chuť se propadnout do země. Co jsem to sakra pustil?! Vzal jsem ovladač a přemýšlel. Po nějaké době jsem na to přišel a konečně to vypnul.

"Uff... Sotaro? Kde jsi?! Tohle ti nezapomenu!" Nic? Proč neodpovídá? Řvu dost nahlas. "Sotaro" Zařval jsem znovu, uslyšel divný zvuk a po chvíli přišel.

"No vidíš, že to šlo."

"Ugh... Nesměj se mi pořád! A co jsi dělal?!"

"Um..." On se červená? Jako vážně?

"Nebo to radši ani vědět nechci." Zamračil jsem se a začal stejným způsobem jako předtím vyndávat další DVD. Sedl si vedle mě a pozoroval snad každý můj pohyb. "Víš, že mě neskutečně znervózňuješ?!"

"Čím?" Tak on bude dělat, že neví, jo?

"Hádej!"

"Já nevím!" Jako vážně?! A ještě ke všemu mě obejme, jo?! Není to náhodou psychopat? Takhle se psychopat nechová! On je spíš úchyl než psychopat. Ale musím uznat, že jsem si ho hodně oblíbil. Takže teď je tu jedna otázka... Mám si hrát na nepřístupného, nebo mu jen tak zamilovaně spadnout do náruče?

"Co by sis přál?"

"Hm?"

"Abychom byli spolu?"

"A-Ano." Heh... Tuto odpověď jsem mohl čekat. Tak jo, teď se musím rozhodnout. Trošku jem se k němu víc přitulil a už jsem zase slyšel svoje srdce. Vážně bije dost rychle. Asi na to kašlu. Takhle to řeknu. Jsme bi, takže je normální se zamilovat do kluka, ne? Nebo ne?

"Ugh... Co to se mnou sakra děláš?"

"Mám to brát jako, že ke mě něco cítíš?"

"Nevím. Asi. Au! Nemůžu dýchat! Asi mi zlomíš žebra!"

"Promiň, jen jsem šťastný. Miluju tě, Hiro."

"Já vím. Huh? Kdo by v tuhle dobu chodil? Vždyť je už tma. A mám hlad! Ani jsme neobědvali!"

"Promiň mi to. Vyřídím to a pak ti dám najíst, neboj." No ještě mě nech hlady. Sotaro šel ke dveřím a pak jsem slyšel jsem nějaké rány, rychle jsem se tam rozběhl.